Autoforum

/

Foto: Im Zion@Pexels, CC0 Public Domain

Pokud chcete najít krystalicky čistý obraz zájmu o tato auta, tohle je nepochybně jedna z cest. Zloději prostě nebudou krást něco, co spousta lidí přijímá za své hlavně kvůli dotacím a dalším umělým výhodám, které jim pochopitelně neumí dát. A sami to nemohou spolehlivě použít.

Troufnu si tvrdit, že se většina lidí shodne na tom, že „sociální podpora” firem není rozumný koncept budování fungující ekonomiky. Vlády by neměly vybírat vítěze a poražené nebo lepší a horší řešení, měly by nechat přežívat jen ty firmy, které vyrábí jen takové produkty, jež lidé chtějí a jsou ochotni za ně platit. Pokud o váš výrobek lidé nestojí, pak jednoduše není lepší než ostatní a nemá hodnotu, za kterou by se lidé byli ochotni zbavovat plodů své práce. A je úplně jedno, co je k tomu vede - představa, že někdo rozhodne za zákazníka o tom, co je pro něj lepší, protože to ví lépe než on... Probůh, v tom jsme tu žili přes 40 let a jak to dopadlo.

Podobné obecné teze nebudou předmětem hlubokých debat, jakmile je ale naroubujeme na konkrétní situace, třeba elektrická auta, okamžitě se objeví tací, kteří začnou za jejich umělou podporu, za jejich nařizování apod. horovat přesně podle výše popsaného mustru. My říkáme: Pokud elektromobily dokážou přežít bez umělé podpory, fajn. Ale pokud ne, jednoduše si nezaslouží žít, neboť jejich umělé udržování při životě stojí peníze úplně všechny z nás a zabíjí fungování celé ekonomiky. Však dnes jsme v situaci, kdy automobilka, která vyrábí žádané vozy se spalovacím motorem, platí jinému výrobci automobilů za to, že ho s pomocí nežádaných elektrických aut postupně připravuje o živobytí. Jaký nonsens to je? Dovedeno ad infinitum pracujeme na tom, aby přežili jen výrobci toho, co téměř nikdo nechce, takový výsledek k prosperitě opravdu nepovede.

I na tom by ještě mohla panovat shoda, stejně jako na konstatování, že lidé mají rozhodnout, zda taková auta chtějí, nebo nechtějí. Jak ale vlastně poznáme, jaký je o ně skutečný, přirozený zájem? Takový signál z trhu jsme vyrušili až to té míry, že už ho vůbec nemáme a není jej kudy získat, prostě neexistuje. Už mechanismy EU jako jakási základní přerozdělovací vrstva kompletně zastírá vidění. A je to jen první (anebo možná ani ne první...) z řady nástrojů, který nedovoluje vidět, jaký je o co reálný zájem za skutečné, nikoli uměle snižované a zvyšované ceny. Předkládán je nám velmi pokřivený obraz poptávky po něčem, co je dílem řady následujících zmrzačení tržních mechanismů.

Ještě ale existují oblasti, které jsou tímto děním zasažené velmi málo, obvykle zprostředkovaně. Trh s ojetými vozy je jednou z nich, ale ani tam to není „čisté” - spousta zvýhodnění se váže i k ojetinám, někde na ně dokonce mají specifické dotace, firmy i koupí ojetých elektromobilů mohou splnit závazky elektrických pětiletek atp. Pokud se ale podíváme na trh s kradeným zbožím, zůstává toho už jen velmi málo, prakticky jen zásobení trhu s náhradními díly. I ten je tady v tomto případě specifický (jak si řekneme za chvíli), a tak se elektromobily téměř nekradou - není kdo a proč by je od zlodějů ve velkém za dobré peníze kupoval, není účel, pro který by je k jejich limitům byli s to použít sami. A tak ani není důvod, proč by je kradli.

Vyplývá to ze zprávy nizozemského VbV (Stichting Verzekeringsbureau Voertuigcriminaliteit, volně řekněme Agentura pro pojištění škod v oblasti dopravy) za první polovinu letošního roku, ze které vyplývá, že i když elektromobilů v nizozemském vozovém parku rychle přibývá, nekrade je skoro nikdo. Letos tak bylo v zemi odcizeno pouhých 170 elektrických aut, což je při celkovém počtu 5 707 ukradených strojů skoro zanedbatelné množství.

Jde o 2,97 procenta všech krádeží a opravdu málo aut z víc jak 600 tisíc elektromobilů v provozu. Pravda, na celkové flotile pořád tvoří méně než 7 procent, takže „přirozeně” by působil nominálně ne zase o tolik větší počet krádeží (cca 400 aut), když se ale rozhlédnete po Nizozemsku mezi reálně provozovanými auty, zjistíte, že těch je pochopitelně mnohem víc než 7 procent. Nově prodané firemní vozy jsou dnes elektrické téměř z poloviny, krást by se tedy měly mnohem víc. Ale nekradou.

Rob Smitskamp z VbV k věci uvádí, že existují tři hlavní důvody pro které se auta kradou. A ani jeden si ale s elektromobily netyká, proto o ně prostě není zájem. „Jedním z nich jsou krádeže aut pro náročné mise, jako jsou útoky na bankomaty a loupeže. Elektromobily se k tomu nehodí, zločinci dávají přednost rychlým Audi,” říká Smitskamp v narážce na omezenou použitelnost elektroaut a jejich dlouhé dobíjení.

Druhým důvodem je krádež aut jako takových pro další prodej, tady ale chybí zákazníci, zejména pak mimo Nizozemsko. „V zahraničí je malá poptávka po elektromobilech,” uvádí Smitskamp. A dál klesá s tím, jak pokračujete na východ - tam už je skoro nulová. A ani doma je nejde moc dobře prodat: „Poptávka po elektromobilech mezi nizozemskými soukromými osobami také není dostatečně vysoká, takže pro zločince je obtížné je udat,” vysvětluje dále expert VbV.

Spousta aut se krade také na díly, což u elektromobilů též nefunguje. Jednak mají kratší přirozenou životnost kvůli bateriím a spol., jednak jsou méně často opravovány po nehodách, opět ze stejného důvodu. „Elektromobil je po vážné nehodě často technicky totální škodou. Zvlášť pokud se poškodí baterie, stane se to velmi snadno,” vysvětluje Smitkamp. To snižuje poptávku po levnějších dílech, proto celkově označuje počet ukradených elektromobilů za „zanedbatelný” a odmítá úvahy o tom, že se hůř kradou nebo snáz hledají. Tady není podstatný rozdíl, lokalizaci přes mobilní připojení a GPS má dnes v podstatě každé nové auto bez ohledu na pohon.

Elektrická auta se prostě nevyplatí ani krást, tak malý zájem o ně je, tak omezené využití v extrémních případech mají. Neříká to nakonec všechno, co potřebujeme vědět? Mezi modely ale i tak existují favorité - nejoblíbenějším elektromobilem mezi zloději byla letos v Nizozemsku Kia EV6 s 24 ukradenými vozy, na druhém místě je Hyundai Ioniq 5 se 17 krádežemi a třetí místo obsadila Tesla Model 3 s 11 ukradenými vozy. Jsou to ale vážně hodně malá čísla...

Zdroj: zprávy nizozemského VbV

Petr Miler