Autoforum

/

Foto: Italdesign

Když se řekne autobus, představíte si nutně něco velmi nudného, i když půjde o minibus. Definici tohoto slova ale splňuje i jeden italský stroj, který nabídl devíti lidem naráz zcela neopakovatelné svezení.

Firma Italdesign Giorgetta Giugiara se nezpochybnitelným způsobem zapsala do historie automobilismu. Po dekády se zabývá produktovým modelováním i výrobou aut a jejich následným testováním. Zhruba tisícovka zaměstnanců stojí za miliardovými ročními příjmy soukromého studia, které od roku 2015 plně ovládá koncern Volkswagen.

Dnes se ale podíváme na automobil, který v dílnách firmy vznikl o více jak dvě dekády dříve. A těžko se na něj zapomíná. Na volnomyšlenkářské uvažování lidí z Italdesignu jsme zvyklí, jejich dílo zvané Columbus je ale něčím extra i na dnešní poměry. Vlastně není přehnané říci, že nic podobného nevzniklo nikdy dříve ani nikdy později.

Zhruba v polovině osmdesátých let ve firmě proběhl obrat od upadajícího směřování vlastních návrhů znovu k fascinujícím autům. Nové projekty ukázaly realističtější a přesto atraktivní směr, vše ale vyvrcholilo až v roce 1992 autem zvaným Columbus. V základu sedmimístný minibus se tvarem podobal rychlovlaku či tryskáči, stroj hladkých linií ale měl být luxusním dopravním prostředkem odvozeným od nejdražších jachet. Příbuzenství s plavidlem připomínalo i jméno janovského mořeplavce.

Plně funkční koncept vyvedený v kruhovém designu ztvárňuje automobil velmi odlišným způsobem. Za všechno hovoří vnitřní flexibilní prostor. Lidé jsou dokola fascinováni Fiatem Multipla, ale Columbus vše dovedl o několik úrovní dále ještě o mnoho let dříve. Kabinu designéři posadili na motor, takže čelní sklo navazuje na kapotu jako u Šinkansenu. Způsob diagonálního oddělení místa část řidiče od pasažérů je podobný Ssangyongu Rodius. S tímto výtvorem se asi nikdo nechce porovnávat, ale pro Italdesign je extravagance součást DNA.

Zmíněná Multipla byla možná ošklivá, ale plně funkční, to samé platí o této lodi na kolech. Praktický interiér poskytl útočiště až devítičelnné posádce. Všichni si mohli během sledování nainstalované televize posedět v anatomických křeslech s koženým čalounění, z čehož čtyři bylo možné šlo otočit. Dvě poslední sedadla byla volitelným doplňkem, i s nimi ale vnitřek zůstával vzdušný.

Auto pochopitelně použilo díly z existujících vozů, Italdesign nemohl vše vyvíjet od píky. Například víko kufru tedy pochází z Range Roveru. Zadní dveře jsou dost nadčasové, protože se půlka otevírá klasicky a zbytek vyjíždí vzhůru jako u Tesly Model X. Možná nejúžasnější ze všeho je vypůjčená technika od BMW. Pod zkosenou přední kapotou dostal šanci atmosférický dvanáctiválec s pohonem 4x4 a manuální (!) pětistupňovou převodovkou. Silný pětilitr z Mnichova původně zářil v BMW 850Ci a 750i (E3), zde skončil v MPV. Jeho 220 kW (300 koní) sice ze skoro šestimetrového Columbusu neudělalo trhače asfaltu, ale ukažte nám jiný minibus pro devět, lidí, který v komfortu zvládne rychlost 210 km/h.

Italdesign nahlédl také do revolučního McLarenu F1. Zalíbil se charakteristický prvek supersportu z Anglie, a sice centrální místo řidiče. Vzhledem k tomu, že sedmimístné MPV rozdělilo cestující po dvou, velitelský trůn zůstal asymetricky uprostřed semišové podlahy. Zvýšené stanoviště řidiče v podstatě vycházelo přímo nad pohonnou jednotku, posezení na otočném křesle poskytlo veškerý komfort, stejně jako další pohodlné sedačky.

Uvedení zvláštního díla proběhlo přesně 500 let od objevení Ameriky jako vzpomínka na italského kolonizátora Kryštofa Kolumba. K sériové výrobě pochopitelně nikdy nedošlo, ale o tu nešlo. Italdesign ukázal, že odvaha mu nechybí a i o 28 let později dokáže svým někdejším dílem ohromovat. O nic podobného už se nikdo nikdy nepokusil, alespoň ne v tak extrémní a přitom z produkčního hlediska uskutečnitelné podobě.

Zdroj: Italdesign

Mirek Mazal