Autoforum

/

Foto: Gooding & Company, tiskové materiály

Možná není zase tak špatný nápad udělat si z výjimečného auta „kus nábytku”. Nesjedete si, ale vůz máte pořád na očích. A až ho pak někdo vytáhne ven, bude to ještě výjimečnější kus techniky, než jakým se jevil být kdykoli dříve.

Pokud vám v žilách místo krve koluje vysokooktanový benzin, nejspíš jste alespoň jednou v životě přemýšleli o tom, že obyvák svého bytu přeměníte v garáž. Svého plechového miláčka tak budete mít soustavně na očích, pročež vás nejspíše ani nenapadne utrácet peníze za televizi. A pokud ano, pak se na ní budete dívat zpoza volantu. V té chvíli si ale nejspíš budete přehrávat jen díla typu Le Mans či Grand Prix.

Tento sen si pochopitelně málokdo splní, muž jménem Paul z amerického Long Islandu ovšem mezi takové patří. Do svého obýváku navíc nezaparkoval nic obyčejného, ale ikonickou „matku supersportů“, tedy Lamborghini Miura. Vůz mu pak takto dělal společnost po dlouhých 40 let, aniž by přitom ujel jediný metr. Loni se ovšem Paul rozhodl, že ho prodá, což vyústilo v nemalé komplikace.

Paul totiž původně s Miurou zamířil do obyváku přes garáž, u níž nejprve jednu stěnu částečně zbořil, aby jí následně znovu postavil. Právě to byl pravý důvod, proč exkluzivní Lambo zůstalo na svém místě tak dlouho. Jenže majiteli se pohled na něj nejspíše již omrzel a místo potěchy oka začal daleko více vnímat rostoucí hodnoty Miur. Vůz se tak dočkal „výpovědi“ a jeho stěhování byla přítomna armáda řemeslníků.

Zapotřebí totiž nejprve bylo vypakovat jiná auta z garáže, než došlo na opětovné bourání zdi dělící obývací pokoj od garáže. Poté již Miura mohla po dlouhých dekádách na svobodu. Respektive do trochu jiné garáže, neboť loni v srpnu byla prodána v aukci společnosti Gooding & Company za 2 miliony dolarů, tedy za 42 milionů korun. Paul tedy na prodeji opravdu nezchudl, zednické práce musely stát zlomek této sumy.

Tento příběh nyní na světlo světa vytáhnul Larry Kosilla, který při vysvobození Miury asistoval a měl na starosti i její očistu. Jakkoliv vůz v obývacím pokoji často odpočíval pod plachtou a majitel se nemusel stresovat poklesem teplot či třeba vyšší vlhkostí, zaparkován byl po najetí 42 043 kilometrů. Kosilla si navíc všiml, že hnědé čalounění u sedadla spolujezdce se již částečně poddalo roztočům.

Jak ovšem dodává, jde o „neuvěřitelný kousek“. Motor i podvozek jsou totiž původní, stejně jako neobvyklý hnědý lak karoserie Luca di Bosco. Jde navíc o provedení Miura S, kterého vzniklo jen 338 kusů. Každý z nich byl vybaven dvanáctiválcem naladěným na 370 koní, s nimiž kupé zvládlo sprint na stovku za 5,5 sekundy. S maximálkou 285 km/h pak šlo svého času o nejrychlejší vůz planety.

Paul přitom k prodeji přihodil i původní uživatelskou příručku a veškerou dokumentaci, včetně soupisky s originálními náhradními díly. „Budete ji potřebovat,“ uvedl, čímž naznačil, že jakkoliv Miura vypadá skvostně, jinak je to typický Ital. Nám by ovšem rozhodně nevadilo, kdybychom se jí měli věnovat osobně, ideálně v o trochu větším obýváku než v tom Paulově.

Zdroj: Discovery@Youtube

Petr Prokopec