Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vznětový motor schopný spalovat benzin je dnes díky úsilí Mazdy velká věc, která se dostala až do prodeje. Mercedes totéž ukázal v roce 2007, tím skončil.

Během uplynulých týdnů jsme se opakovaně zmiňovali o nové pohonné jednotce Mazdy, kterou lze ve stručnost charakterizovat jako „diesel na benzin“. Motor zvaný SkyActiv-X vstoupil do prodeje, a vdechl tak život dlouho skloňované technologii HCCI, která namísto klasických svíček, které se u benzinových motorů starají o zapalování, využívá vysokého tlaku a samovznícení jako dieselové agregáty. Jelikož je ale řešení Mazdy poněkud komplikovanější, říkají mu Japonci SPCCI, protože zcela bez svíček si nevystačí.

Dnes ovšem řeč nebude o Mazdě, místo toho zamíříme k Mercedesu. Německý výrobce s touto technologií koketoval rovněž a už deset let před tím, než Japonci vytáhli první prototypy SkyActivu-X, představil na autosalonu ve Frankfurtu koncept F700, který se pyšnil řadou zajímavých novinek.

Pomineme-li extravagantní vzhled, pak šlo hlavně o aktivní podvozek Pre-Scan, který za pomoci dvou laserových čidel umístěných v předních světlech mapuje povrch silnice před vozem a přizpůsobuje mu nastavení. Tato technologie se v mezičase stala realitou, což ovšem rozhodně nelze říci o pohonném ústrojí pod přední kapotou. Tam se objevil 1,8litrový čtyřválec s dvojitým přeplňováním, kterému při rozjezdu napomáhal elektromotor. Spalovací agregát přitom dával k dobru 238 koní, s nimiž bylo spárováno ještě 18 elektrických koní. Mimo to souprava doplněná sedmistupňovým automatem produkovala 400 Nm točivého momentu.

Dle technických parametrů měl vůz zvládat zrychlení z klidu na stovku za 7,5 sekundy při cestě za nejvyšší rychlostí 200 km/h. Stran toho měl dosáhnout průměrné spotřeby 5,3 l/100 km, což jsou vše působivé hodnoty, pokud si uvědomíme, že jich dosahovala limuzína dlouhá 5 180 milimetrů, široká 1 960 mm, vysoká 1 438 mm, užívající rozvoru 3 450 mm. Mimo to koncept vážil 1 700 kilogramů.

Mercedes do agregátu s názvem DiesOtto vkládal velké naděje a naznačoval, že ve voze o velikosti třídy S zastane stejnou práci jako benzinový 3,5litrový šestiválec či třílitrový turbodiesel. Sliboval sériovou výrobu, do té jej ale nikdy nedostal, přestože ani Němci nešli ryze „bezsvíčkovou“ cestou a podobně jako Japonci zvolili pro starty či plné zatížení zážeh pomocí klasické svíčky. Na samovznícení pak motor přecházel automaticky.

O tři roky později, tedy v roce 2010, vedoucí výzkumu německé značky Herbert Kohler potvrdil, že na projektu se stále pracuje. Automobilka měla dle něj překlenout tři z pěti problémů, na které během vývoje narazila. Zahájení sériové výroby do pěti let prý nemělo nic bránit. Nicméně aktuálně se píše rok 2019 a v Mercedesu po projektu DiesOtto již nikdo ani neštěkne.

Důvod netřeba dlouho hledat, Mercedes si na rozdíl od Mazdy se zbylými potížemi neporadil; nebo alespoň ne tak, aby byly z jeho pohledu dostatečně uspokojivě vyřešeny z hlediska potřeb každodenního používání. Tak buď to Mazda dokázala a nebo se spokojila s něčím, s čím třícípá hvězda nikoli. Že by každý výrobce takový motor chtěl dnes mít v nabídce, je nade vší pochybnost.

Petr Prokopec