Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Bývalá služební auta jsou obvykle to poslední, co lidé na trhu ojetin hledají, jak ale jistě tušíte, tento stroj má daleko k obyčejnému. Jeho prodej zatím nebyl oficiálně potvrzen, pokud k němu ale skutečně došlo, jde o mimořádně drahý obchod.

Když v roce 2018 zaplatil David MacNeil za Ferrari 250 GTO z roku 1963 neskutečných 70 milionů dolarů (dle aktuálního kurzu 1,679 miliardy korun), zdálo se, že stanovil rekord, který hned tak nebude překonán. A když se tak stane, půjde o sumu jen marginálně vyšší.

Prvotní vývoj tomu nasvědčoval, jen o tři měsíce později do dražby zamířil jiný exemplář italského kupé. I jeho cena přitom byla rekordní, ovšem pouze v rámci aukcí. Jinak se nicméně kousek z roku 1962 mohl považovat spíše za „chudého příbuzného“, neboť nového majitele vyšel „jen” na 48 405 000 USD (1,161 mld. Kč).

Jak se nicméně říká, rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. A momentálně měl padnout i ten výše zmíněný, navíc ne o málo, ani zdaleka. Dle několika zdrojů obvykle dobře informované společnosti Hagerty totiž Mercedes-Benz měl prodat jeden ze dvou exemplářů legendárního závoďáku na značkách, modelu 300 SLR Uhlenhaut Coupe. Vůz byl přitom ve vlastnictví značky po celou dobu od svého vzniku v roce 1955 a do soukromých rukou prý zamířil za až neuvěřitelnou částku 135 milionů Eur (3,367 mld. Kč). Na oficiální potvrzení této transakce zatím nedošlo.

Veškeré indicie nicméně naznačují, že privátní aukce se skutečně odehrála. Mercedes totiž 6. května uzavřel své muzeum ve Stuttgartu, a to kvůli soukromé akci. Na ni mělo dorazit méně než 10 sběratelů, kterým byl odkup vozu nabídnut. V případě zájemců přitom nebyly podstatné jen nadité kapsy, ale rovněž další kritéria. Automobilka totiž požadovala, aby vozu byla zajištěna prvotřídní péče srovnatelná s tou dosavadní. Zároveň pak zakázala jakýkoli další prodej, a to doživotně.

Dané podmínky nejsou překvapivé s ohledem na vzácnost vozu. Mercedes totiž celkově vyrobil pouze devět exemplářů modelu 300 SLR, se kterým jednoznačně dominoval závodní sezóně 1955. Potvrdilo se to i během závodu 24 hodin Le Mans, kdy čelu pelotonu vévodily hned dva kousky. Bohužel však došlo k tragickému neštěstí, kdy vůz Lance Mackina po kolizi s Pierrem Leveghem vlétl na tribunu, kde zabil 84 diváků. Mercedes pak následně zcela zrušil svůj závodní program.

Z oněch devíti aut přitom dvě byla „hybridní“. Šlo totiž o závoďáky na registračních značkách, které se dočkaly pevné střechy, vzhůru výklopných dveří a ještě propracovanější karoserie. Mercedes je hodlal nasadit do závodu Carrera Panamericana, ten však byl po neštěstí ve Francii zrušen. Automobilka tak jeden exemplář zakonzervovala, zatímco ten druhý používal jako služební vůz Rudolf Uhlenhaut, tehdejší šéf závodní divize značky, po němž je vůz i pojmenován.

Provedení 300 SLR Uhlenhaut Coupe bylo přitom zdaleka nejrychlejším vozem své doby, neboť dosahovalo nejvyšší rychlosti 290 km/h. Dle legend Uhlenhaut jednoho dne jel pozdě na schůzku, a proto na německém Autobahnu opravdu dupnul na plyn. Cestu z Mnichova do Stuttgartu dlouhou 220 kilometrů díky tomu zvládnul za něco málo přes hodinu, což je dnes možné kvůli dopravě snad jedině v neděli nad ránem.

Zpět ale k vozu, který ke svému pohonu užíval třílitrový řadový osmiválec produkují 276 koní. Mercedes totiž Uhlenhautův služebák zrenovoval a vystavil ve svém muzeu. Druhý kousek pak byl zprovozněn v roce 2010, a následně se předvedl na Festivalu rychlosti v Goodwoodu. Poté ovšem zmizel v jednom z jedenácti sejfů, ve kterých automobilka uchovává své nejvzácnější poklady. Jeden z těchto exemplářů pak měl zamířit do soukromých rukou za onu rekordní sumu.

Jsme pochopitelně zvědavi, zda se tyto zvěsti nějakým způsobem potvrdí. Jelikož Mercedes nehodlá oficiálně záležitost komentovat, nepovede k tomu jakkoli přímočará cesta a může se stát, že u nepodložených informací zůstaneme hodně dolouho. Ostatně dosud neexistuje ani žádný hmatatelný důkaz o prodeji onoho Ferrari 250 GTO za 70 milionů dolarů. Oficiálně tak nejdražším vozem zůstává maranellský sporťák z roku 1962 za v daném kontextu ne zrovna závratných - jinak ovšem pořád ukrutných - 1,161 miliardy korun.

Třícípá hvězda vyrobila dva exempláře, z nichž jeden zamířil do jejího muzea, zatímco druhý byl uložen v sejfu. Právě ten se nyní měl přesunout do soukromých rukou. Foto: Mercedes-Benz

Zdroj: Hagerty

Petr Prokopec