Autoforum

/

Foto: Peugeot

Snahy o průkopnictví jsou leckdy odměněny obchodním úspěchem, jindy jsou ale „po zásluze” potrestány. V tomto případě došlo na to druhé.

Udělat něco „jinak” je jedním z osvědčených receptů na úspěch na trhu. Je to logické, neboť když ten či onen produkt ztvárníte posvém a trefíte se do vkusu zákazníků, získáte konkurenční výhodu už tím, že budete nabízet něco, co soupeři ještě léta nebudou moci. A i když vaši nabídku postupem času dorovnají, časový náskok vám dá šanci vytvořit si skupinu věrných kupců, které i v budoucnu oslovíte snáze. Běda však, když vkus zákazníků dalece minete.

Automobilky mohou vyprávět o obou případech. V tom prvním jde třeba o Škodu Octavia jako liftback nižší střední třídy. Škoda nebyla úplně první, kdo to udělal, zvolila ale tuto cestu brzy i správným způsobem a dodnes vlastně v tomto subsegmentu nemá vážného soupeře. O tom druhém může vyprávět třeba Peugeot a jeho marný pokus udělat něco nového ve třídě malých aut s modelem 1007.

Přišel v roce 2005 jen chvíli poté, co Francouzi začali všem svým modelům dopřávat obrovskou černou tlamy jako přední masku. Podle Peugeotu měl vůz redefinovat třídu malých aut jako neobvyklé městské MPV. Zní to trochu absurdně, ale model 1007 měl skutečně vyšší stavbu karoserie, vcelku variabilní interiér a hlavně jediný pár elektricky posuvných bočních dveří. Idea byla, že v těsných parkovištích nebudete potřebovat tolik místa k vystupování.

Že je 1007 do města, bylo znát i na základních tvarech vozu. Byl úzký a krátký a měl i malé převisy, ale byl skutečně vysoký a měl bohatě prosklenou kabinu - všimněte si například zatmavených okének za C-sloupky, které navazují na koncová světla. Uvnitř bylo místo pro dva dospělé vepředu a dvě děti vzadu, i zadní sedačky se daly posunovat a sklápět, abyste mohli ve voze převézt i více než jen běžný nákup z hypermarketu. Ve výbavě také byla například panoramatická střecha a interiér bylo možno ladit do různých barev.

„Tisícsedma” nabízela na svou kategorii i docela velké motory, například šestnáctiventilovou šestnáctistovku, a z elektrického nebo i dálkového otvírání a zavírání dveří se snažila dýchat trocha luxusu. Ale dveře se mohly pootevřít i za jízdy, když jste omylem vzali za madlo a pokud jste se rozjeli s otevřenými dveřmi, sice to uvnitř mohlo dobře větrat, ale vůz nepřestal pískat a dveře nešly za jízdy zavřít, protože jejich ovládání bylo jen a pouze elektrické, nešlo za ně prostě zatáhnout.

Nakonec se tak ukázalo, že neobvyklost celého auta nebylo cestou k prodejnímu úspěchu, ale spíše překážkou na cestě k němu. Zvlášť s designem, který byl sice od Pininfariny, ale za rámeček si jej dnes asi italské studio nedá.

Z auta se tak vyklubal zcela mimořádný prodejní propadák a podle neoficiálních informací jeden z vůbec nejvíce prodělečných automobilových projektů historie. Peugeot chtěl tento vůz prodávat po statisících za rok, nakonec jej ale nejvíce prodal 40 tisíc. A když se v roce 2009 teprve pátým rokem trápil na trhu, našel si v celé Evropě pouhých 5 672 kupců. Pro srovnání - Škodu Fabia, které měl také konkurovat, si v ten samý rok koupilo přes 219 tisíc lidí. Peugeot 1007 skončil předčasně a pochopitelně bez nástupce - o nic podobného už se nikdo nikdy nepokusil.

Petr Miler