Autoforum

/

Foto: Mecum Auctions, tiskové materiály

Nedává smysl nabízet tohle auto pro smetánku sběratelů v aukci bez rezervy, pokud se jej nechcete zbavit svůj co stůj. Přesně to chtěli dědici Bobbyho Knudsena, kteří jaksi nesdílí jeho vášeň pro výjimečné automobily. A tak vzácný Plymouth Superbird někomu připadl pomalu za drobné.

Pokud v aukci nabídnete své auto bez rezervy, tedy bez minimální možné ceny, na kterou se musí vyšplhat příhozy, aby změnilo majitele, má to své výhody i nevýhody. Můžete k dané položce nalákat víc lidí, které by jinak minimální požadovaná suma odrazovala. V důsledku toho se může o vůz strhnou větší než očekávaná bitva, kterou nakonec kladívko ukončí na podobné nečekaně vysoké sumě.

Jenže to platí spíš u levnějších aut se širokým spektrem zájemců, kteří se nakonec s vidinou zajímavé koupě mohou plácnout přes kapsu. U úzkoprofilového zboží to může vést také k tomu, že se najde jen pramálo přihazujících, kteří cenu nevytlačí moc vysoko nad pomyslnou 1 korunu, za kterou vůz také může být prodán. A protože jste předem nenastavili žádné mantinely, musíte takovou nabídku akceptovat.

Jak jsme zmínili před pár dny, aukce bez rezervní ceny se příliš nevyplatila majiteli klasické Toyoty Pickup, který prodejem přišel o statisíce. Jistě z toho nemá radost, vše je ale relativní. Provar v podobné aukci může jít klidně do desítek milionů, jak se přesvědčili majitelé poněkud bizarního auta na fotkách okolo.

Laikovi může připadat jako nějaká domácí stavba, znalci ale vědí, že jde o vzácný Plymouth Superbird, speciální verzi dvoudveřového modelu Road Runner, s jehož první generací automobilka přišla už v roce 1968 a o rok později jej nasadila do závodní série NASCAR. V tomto šampionátu tou dobou probíhaly aerodynamické války, legendární závodník Richard Petty, který tou dobou jezdil pro Plymouth, ovšem nebyl s Road Runnerem spokojen, a proto po Chrysleru požadoval Dodge Charger. Manažeři automobilky jej ovšem odbyli, pročež Petty zamířil k Fordu a pod jeho logem vyhrál deset závodů. U Chrysleru tak začali bít na poplach a přemýšlet, jak by několikanásobného šampiona přivábili zpátky. Řešením měl být právě Superbird.

S aerodynamickou přídí a mohutným zadním křídlem Chrysler Pettyho skutečně přesvědčil, přičemž americký jezdec následně pod hlavičkou Plymouthu skutečně vyhrál další závody a v roce 1971 i další šampionát. Nicméně zatímco na závodních okruzích si Superbird vedl velmi dobře, v showroomech to již tak slavné nebylo. Kvůli změnám v pravidlech NASCARu pro sezónu 1970 totiž značka musela vyrobit minimálně jedno auto pro každého svého dealera, nikoliv pouze 500 aut jako dříve.

Celkově tak mělo vzniknout 1 935 kusů (některé prameny uvádí 1 920 aut), jejichž design byl pro většinu klientely až příliš extrémní. Dealeři proto u mnoha aut zadní křídlo a přední čumák odmontovali, načež Superbird vypadal více jako výchozí Road Runner. I přesto se ale sklady dařilo vyprazdňovat jen velmi pomalu, přičemž vůbec poslední nový exemplář byl prodán až v roce 1985, tedy patnáct let od chvíle, kdy sjel z montážní linky. Rok 1970 byl totiž jediným, kdy probíhala výroba.

Dnešních dnů se měla dožít jen zhruba polovina produkce, načež vlastně až tak moc nepřekvapí, že se z Plymouthu Superbird stal kult. Lidé se na aukcích doslova předháněli v nabídce stále vyšších částek, rekord pak přišel v roce 2022, kdy známý sběratel Bobby Knudsen koupil vůz s identifikačním číslem RM23R0A172589 za neskutečných 1,5 milionu dolarů, tedy za 33,2 milionu korun. Loni v prosinci však tento nadšenec naneštěstí zemřel a zanechal po sobě sbírku několika desítek aut.

Vášeň pro rychlá auta se ovšem nepřenesla na jeho příbuzné, kteří se rozhodli jeho kolekci co nejrychleji poslat do světa. I jeho krásný a velecenný Superbird tedy nabídli v aukci bez rezervní ceny, aby majitele změnil hned, jistě pak doufali v opakování dražební bitvy z roku 2022. Ale nestalo se. Místo toho dražbu společnosti Mecum museli opouštět se slzami v očích, neboť vůz se zhruba 53 tisíci najetými kilometry se prodal jen za 380 tisíc dolarů. Jasně, to je pořád 8,4 milionu korun, ale také jde o pouze čtvrtinu ceny, za kterou byl koupen. To je provar skoro 25 milionů Kč, šílené peníze.

Je otázkou, co přesně se v Indianapolis stalo, neboť Superbird se aktuálně prodává v průměru za 555 tisíc dolarů (12,3 milionu Kč) i v mnohem horším stavu a tuctovějších verzích. Zde nabízený kousek byl jeden z pouhých 135 exemplářů osazených nejvýkonnějším motorem Hemi. Jeho 431 koní pak na zadní kola přenášela automatická převodovka, kterou dostalo jen 77 aut. Ta původní byla ještě v rámci záruky automobilkou vyměněna za novější, kromě toho v mezičase došlo na kompletní renovaci.

Pokud by dědici nastavili rezervní cenu, auto by se tentokrát neprodalo, dříve nebo později by za něj ale aspoň desítky milionů korun někdo dal. Nový vlastník si na každý pád může mnout ruce, auto dědicům pomalu ukradl, 8 milionů jsou za tento Superbird směšné peníze.

Zdroje: Mecum Auctions, Auto Evolution

Petr Prokopec