Autoforum

/

Foto: Ondřej Vávra, Autoforum.cz

To, co mělo být exhibicí excelence německého automobilového průmyslu, se stalo jedním z nejčernějších dnů v jeho historii. V září 2015 se ve Frankfurtu otevřel tamní IAA a svět aut už nikdy nebyl stejný.

Prakticky na den přesně před 10 lety se provalil naftový podvod Volkswagenu. Zjistilo se, že německá automobilka léta upravovala řízení svých dieselových motorů tak, že byly s to rozeznat moment testu emisí a za takových podmínek se tvářit čistěji, než fungovaly ve skutečném světě. Kdyby používaly jen jednu mapu, buď by nebyly s to obstát v testu, nebo by se na silnici fungovaly hůř, obojí prostě nebylo technicky dosažitelné. Dvojí hra VW si s tím poradila.

Zpočátku to vypadalo jen jako americká záležitost, neboť v USA bylo notoricky složitější solidně fungující dieselové motory testy protáhnout divize, problém by se v takovém případě týkal „jen” 482 tisíc aut z let 2009 až 2015. Záhy se ale ukázalo, že jde globální záležitost a „cinklé” diesely mělo používat více než 11 milionů vozů po celém světě. V tu chvíli začalo jít do tuhého.

Německou automobilku skandál, pro který se záhy vžil název Dieselgate, stál od té doby zhruba 777 miliard korun. To jsou na první pohled šílené peníze, ovšem jen do chvíle, než si člověk uvědomí, že třeba výměnou za 12,3procentní podíl v Rivianu VW utratil uť 122 miliard korun. Přitom hodnota této značky je dána jen vírou v její budoucnost na Wall Street, nikoli jejím současným fungováním. Stačí tedy málo a Němci rázem drží v ruce 147 milionů akcií, které nemají větší hodnotu než toaletní papír na záchodech v ústředí ve Wolfsburgu.

Pro VW mohla být horší ztráta reputace, kterou by díky tomu mohl utrpět, rychle se ale ukázalo, že naprosté většině lidí je přístup firmy ke konstrukci dieselových motorů ukradený. V tomto ohledu situaci svého času trefně shrnul Jeremy Clarkson, který poznamenal, že VW sice podváděl, nakonec ale jen ohnul hloupá pravidla ve prospěch nejen svůj, ale i zákazníků - dostali jsme lépe fungující motory za menší peníze. Němci se přesto začali cítit snad podobně provinili jako za druhou světovou válku a žehlit problémy, které vlastně ani neexistovaly. A zejména politici (ovšem i část zákazníků) začali situaci využívat prospěch svůj a svých agend.

Až do roku 2015 byly totiž diesely zejména evropskými politiky preferované jako cesta ke snížení emisí CO2 generovaných auty. Současně už se ale tlačilo na rozmach elektromobilů, které naftovým autům nebyly s to konkurovat. Dieselgate se tedy najednou hodila - ze dne na den se diesely staly ekologickým zlem, které mělo být promptně vymýceno. A upřednostňován začal být právě elektrický pohon. Kdyby se tomu VW vysmál a řekl, že nejde o substitut, nanejvýš komplement, mohly tyto snahy být utnuty v zárodku. Jenže tak to nebylo.

VW, který se prakticky ve stejný čas honosil svými novinkami na IAA 2015 ve Frankfurtu, místo toho vzal obří kýbl s popelem, posypal jím sebe i všechny své dceřiné značky a začal kázat o tom, jak na elektromobily přejde co nejrychleji a v co největší šíři. A odstartoval tak jednu obrovskou noční můru, která neskončila dodnes.

Pozoruhodné je, že i když na profláknutí kauzy došlo v zámoří, nic podobného tam nenásledovalo. Americkým úřadům v podstatě stačilo, že se VW ke svému pochybení přiznal, zaplatil pokutu a inkriminovaná auta buď opravil, nebo je stáhnul ze silnic na své náklady. Evropská zelená lobby se ovšem skandálu rozhodla v Evropě jaksepatří využít skrze orgány EU, načež diesely začaly být Bruselem až démonizovány. A VW se toho sám chytil jako příležitosti, která reálně nikdy neexistovala.

Evropská unie tak začala stále více přitvrzovat regulace emisí CO2, a protože automobilkám začala zavírat cesty dosáhnout snížení právě s diesely, začaly firmy ve velkém přepřahat na hybridizaci a elektromobilitu. Protože ale šlo o trhem nevyžádaná, neefektivní a nerentabilní řešení, nezbylo než celou tuto šarádu platit z marží generovaných řešeními žádanými, efektivními a rentabilními. Proto také došlo na dramatické zdražování nových aut, které neustalo dodnes.

Za víc ovšem dostáváme míň než kdy dřív, neboť stále větší náklady spojené s tlačením elektrických aut na trh vedou výrobce k rozsáhlým úsporám na straně vývoje i výroby spalovacích vozů. Jakkoli tedy skandál stál VW nemalé peníze přímo, sama firma - ale i my, zákazníci - přišla ve finále o daleko víc nepřímo. A nezískal za to nikdo nic, neboť emise, o které v Dieselgate šlo především, jsou dávno v podstatě nulové bez ohledu na tuto aféru. A co je nejabsurdnější průměrné emise CO2 dokonce rostou.

Nabito tak bylo hlavně Číňanům, kteří měli problém dohnat náskok Evropy na poli spalovacích aut. Ten jsme si nyní sebrali sami. A dostali šanci prosazovat se tu s elektrickými auty, o která jinak přirozeně stála zcela okrajová sorta zákazníků. Najednou mají tolik podpory (a alternativy jsou tak upozaďovány), že s jinak nekonkurenceschopným zbožím dokážou alespoň nějak prorazit.

Je pochopitelně otázkou, jak by se svět aut vyvíjel, nebýt Dieselgate. Je možné, že šlo jen o prostředek využitý určitými lidmi, kteří by si cestu k prosazení svých agend našli stejně - možná jindy, možná jinak, ale našli. Ale třeba také ne, třeba nic až takového nezamýšleli a najednou dostali šanci století, kterou jaksepatří chytili za pačesy. Samotné automobilky tomu mohly zabránit, pozici VW ale už známe. A kdo se tváří zásadně jinak? Trochu BMW, trochu Toyota, trochu víc okrajoví výrobci. Ale jinak? Je to jedna velká sebemrskačská a sebezničující hra, kterou někteří aspoň na pokraji kolapsu hrát přestávají, jiní ale ani to ne.

Celá naftová aféra se tak možná stala „malým krůčkem pro člověka, velkým krokem pro lidstvo“. A vedla k překreslení globální automobilové mapy, které by jinak nemusela nastat. Tak či onak její následky dokonale ukazují, jak je Brusel zaslepený a nevidí si ani na špičku nosu. EU totiž žene vodu na čínský mlýn, jehož spuštění se ale následně snaží všemožnými způsoby zabránit. A samotné automobilky se chovají podobně - stačí se podívat, co dnes dělá Porsche, které VW ovládá...

Diesel se v Evropě a zvláště pak u VW jakožto strůjce deset let starého skandálu stal pomalu sprostým slovem. V důsledku toho ovšem za nová auta platíme nesmyslně mnoho, ovzduší se ovšem navzdory politickým proklamacím nelepší, v některých ohledech vlastně už ani nemá kam, je to ryzí dogmatismus. Foto: Volkswagen

Zdroj: Focus

Petr Prokopec