Autoforum

/

Foto: Pagani Automobili

Jsme přesvědčeni, že k podobnému číslu by došla i spousta jiných výrobců, raději se ale nikoho neptají. A když se zeptají - nebo když jim to samé dají zákazníci najevo nezájmem o už představené auto - stejně se tím neřídí. Díky bohu, že existují výjimky.

Proč jde automobilový svět v posledních letech tak rychle do kopru? Protože většina automobilek přestala dělat obchod, takhle jednoduché to je. Kdyby ho dělala, nikdy by nemohla dojít k povaze produktů, které dnes nabízí a nepřišlo by ani nic dalšího, co v návaznosti na nevalnou nabídku následovalo. Primárním cílem se stala „compliance”, vyhovění normám a zákonným požadavkům všeho druhu, ne vyhovění představám zákazníkům.

Velké automobilky mají pocit, že si to mohou dovolit, je to ale jen neschopnost jejich manažerů pohlédnout za hranice setrvačnosti fungování těchto firem a jejich vnímání ze strany trhu. Dříve nebo později zjistí, že to ani v jejich případě tak není, však proč dnes automobilky jako Mercedes-Benz po letech devastace vlastní nabídky jen chytají vodopády? Menší firmy se musí potýkat s mnohem přímočařejšími reakcemi, a tak si takové omyly jako nabídnutí nikým nevyžádaných věcí nemohou dovolit ani na chvíli. A tak to také nedělají, jak potvrdil kolegům z Car Buzzu Sebastian Berridi, manažer pro vnější vztahy u automobilky Pagani.

Také tuto firmu kdysi napadlo, že by mohla přijít s elektromobilem. Při začátku vývoje modelu Utopia tak v roce 2017 počítala s tím, že přijde s elektrickou i spalovací verzí. Nebyl to pouhý nápad, firma podle Berridiho investovala do vývoje takového vozu spoustu času a peněz a počítala s tím, že využije zázemí Mercedesu-AMG k tomu, aby nabídla to nejlepší možné řešení, které je k dispozici. Když ale oslovila svou bohatou klientelu a takový vůz jí nabídla, zájem projevilo přesně 0 lidí. Nenašel se ani jeden jediný zájemce, který by něco takového chtěl, bavíme se o absolutně nulovém procentu potenciálních kupců. Není divu, že celý projekt šel v tu chvíli k ledu.

„Ukázali jsme tento nápad našim dealerům a zákazníkům, ale nikdo neprojevil zájem. Jsme rodinná firma, takže jsme bateriové elektromobily museli opustit. Museli jsme celý projekt zrušit. Budujeme udržitelný byznys a nemůžeme jít proti našim ekonomickým zájmům,” řekl zcela racionálně Berridi. Kéž by stejně uvažovali lidé jako Källenius, Zellmer, Schäfer a další, ti všichni jdou proti ekonomickým zájmům jimi řízených firem zcela vědomě a soustavně.

„Elektromobily dál zkoumáme, protože Horacio (Pagani - pozn. red.) je velmi zvědavý člověk s vědeckým přístupem k životu,” uvedl dále Berridi, jedním dechem ale dodal: „Pokud máme vyvinout elektrické Pagani, musí jezdit jako Pagani. A to dnes není možné. Naše simulace ukazují, že takové auto by vážilo o 600 až 700 kilogramů víc. A elektrické Pagani by ani nezlepšilo naši ekologickou stopu, stačí se podívat na roční počet kilometrů najížděných našimi auty,” dodal. Platí něco jiného pro - přinejmenším - spoustu sportovních modelů mainstreamovějších značek? Ani omylem, jen vedení těchto firem nepřemýšlí a slepě investuje do řešení, které chce podobný počet lidí, kolik si jich přeje elektrické Pagani. A bezdůvodně věří, že taková nakonec někdo koupí. Ale lidé je nekupují a i ten nejlepší z nich se potýká s nezájmem.

Elektrické sporťáky zkrátka mohou být působivě rychlé v přímce, ale co dál? Nic. Na okruhu už bodují leda mizerným dojezdem a všechno ostatní je známá pohádka. Charakter, emoce, intenzivní pocit z jízdy se sportovním vozem, nic z toho nenabízejí. Gumová slečna na baterky s e-shopu pro dospělé také jistě umí technicky spoustu věcí možná i lépe než dáma z masa a kostí, vedle které večer uleháte. A kdo preferuje gumu? Pár lidí se najde, pár jistě, někteří ale mají pocit, že v případě aut je ekvivalent téhož ideálem pro všechny. Není. Stačí to přijmout jako fakt, není.

Zdroj: Car Buzz

Petr Miler