Autoforum

/

Foto: Hagerty, tiskové materiály

Je to jeden z mála vozů, který dokázal rozdrtit iluze Italů o jejich nadvládě na závodních okruzích, tento konkrétní exemplář ale takové nasazení nikdy neokusil. Vlastně se o něm 43 let nevědělo, i když takových vozů vzniklo jen 31 a dál jich existuje ještě míň.

Ford GT40 je automobilovou legendou, jaká má v historii tohoto světa jen pramálo obdob. Přitom stačilo málo a nikdy by nevzniknul. V 60. letech minulého století totiž Ferrari stálo před bankrotem, pročež se modrý ovál začal zajímat o jeho převzetí. Na to skutečně mělo dojít, nicméně Enzo Ferrari nakonec dokázal sehnat potřebné finance a na Američany udělal na poslední chvíli dlouhý nos. To Henryho Forda II. rozlítilo natolik, že ihned přikázal, aby automobilka přišla s vozem, který Ferrari porazí v Le Mans.

Tuto historii skvěle vystihl snímek Ford versus Ferrari, byť je třeba zmínit, že Hollywood si některé okolnosti kvůli většímu dopadu trochu upravil a zdramatizoval, jakkoli osinou v zadnici Enza Ferrariho byl GT40 zcela nepochybně. To ovšem pro tuto chvíli můžeme hodit za hlavu, ostatně věnovat se chceme trochu jinému příběhu, který je skutečný, i když působí, že zrovna vypadl z pera scénáristů. Týká se tzv. první série GT40, která se oproti té druhé liší především motorem - jednička byla osazena osmiválcem 4,7litrovým, dvojka pro změnu sedmilitrovým.

Ford měl celkově vyrobit pouze 85 exemplářů první verze, jakkoli v tomto ohledu se konkrétní číslo liší v závislosti na tom, koho se zeptáte. Víc než sto aut ale rozhodně nevzniklo, ve většině případů šlo navíc o závodní verze. Těch silničních bylo smontováno 31, přičemž od okruhových speciálů se lišily drátěnými koly, koberečky, látkovými kapsami na vnitřních dveřních panelech a zapalovačem cigaret. I proto je většina majitelů snadno upravila na závodní verze.

Auto, o kterém dnes bude řeč, ovšem zůstalo po celou svou existenci čistě silničním nástrojem, a tak ho můžeme snadno označit za nikdy pořádně nevyužité. První majitel ho koupil v roce 1966 v lehce zelené barvě, která se mu ovšem zakrátko přestala líbit, a proto o pouhý rok později nechal GT40 přestříkat žlutou perletí. Ani s tou ale nakonec nebyl spokojen, načež v roce 1971 prošla karoserie další proměnou a byla nalakována stříbrnou barvou. Ta jí zůstala dodnes, přičemž dva roky po proměně vůz zamířil k novému vlastníkovi.

Nový majitel kupé používal devět let a jakkoli nepřistoupil ke zmiňované konverzi na závoďák, sem tam s ním objevil na okruhových dnech ve Watkins Glen či v Sebringu. V roce 1982 ovšem GT40 zavřel do garáže a nikdy jej znovu nevytáhl. Schované tak zůstalo dlouhých 43 let, neboť ven se dostalo až letos. Zdravotní problémy totiž majiteli později neumožnily vůz dál používat, proto prý několikrát zvažoval, že ho prodá. Nakonec si to ale vždy rozmyslel: „Umřu v jeho společnosti,“ říkával prý. A přesně k tomu nakonec došlo.

Ještě loni Tom Cotter, který dnes dělá pro Hagerty, mapoval jeho sbírku, které bylo GT40 součástí. Na samotné kupé ovšem nedošlo, k tomu se „lovec stodolních nálezů“ chtěl vrátit letos. Jenže jak jsme zmínili, v pořadí druhý vlastník zemřel a pár týdnů na to odešla na věčnost i jeho žena. Kupé pak koupil jeden z jejich přátel, který má nyní v plánu renovaci. Tu ovšem nehodlá nikterak uspěchat, momentálně tak hlavně shání potřebné náhradní díly.

Divit se tomu nemůžeme, neboť GT40 se v mezičase stalo ceněnou perlou. Loni totiž jedna silniční verze stanovila nový aukční rekord ve výši 7,65 milionu dolarů (přes 170 milionů Kč), letos pak ta závodní byla prodána za takřka dvojnásobek, tedy za 13,2 milionu USD (asi 294 milionů Kč). Jakmile tedy málo jeté a po 43 let ukryté GT40 projde renovací, jeho hodnota nejspíš zamíří přes 0,3 miliardy korun. I proto lze hovořit nejméně o nálezu dekády, taková auta znovu nespatřují světlo světa každý den, ani zdaleka.

Zdroj: Hagerty

Petr Prokopec