Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Zázraky se stále dějí, chce se říci. Dvě z aut zavřených v nenápadné garáži jsou skvosty v úžasných stavech a hodnotou přes 80 milionů Kč.

Bohatí lidé nemají jen jeden dům, jednu garáž či jedno auto. V závislosti na výši svého majetku disponují mnoha statky, přičemž nezřídka se stává, že některý ponechají jeho osudu. Důvod pro to může být různý - v případě nelegálně získaných peněz se majitel kupříkladu do daného státu již nemůže vrátit, jinak by mu hrozilo zatčení. Možná se ale také vrátit nechce, neboť mu dané místo připomíná nějakou životní tragédii. Nebo si při velikosti svého bohatství může jednoduše dovolit nechat nemovitost opuštěnou a nestarat se o ní.

Právě takové příběhy stávají na začátku nálezů opravdu vzácných aut, která i dekády zůstala uzavřená za vraty soukromých garáží. Nemusela nutně být zcela zapomenutá, majitel o nich mohl vědět, ale prostě se o ně nezajímal a necítil potřebu s nimi něco dělat nebo o nich komukoli vyprávět. Nakonec i vy jistě máte nějaké „poklady” ve sklepě či na půdě, o jejich existenci víte, ale nic s nimi neděláte. A pokud jednoho dne nedej bože zemřete, spadnou do klína vaším pozůstalým. A možná se budou divit, jakou má některý ze schovaných aut dnes cenu.

To, co je pro vás sklep a nebo půda, je pro jiné garáž nebo stodola. Snadno se tak může stát, že jsou na podobných místech objevena dnes velmi cenná auta, kterých si svého času bohatý majitel přestal všímat. Přesně po takových místech pase Tom Cotter v pořadu Barn Find Hunter, doslova „Lovec stodolových nálezů” a v poslední epizodě ukazuje skoro neuvěřitelné místo.

Je to samostatná trojgaráž, součást velkého panství, které majitel už před dekádami opustil. Proč to udělal, nevíme, nicméně naposledy se zde vyskytoval v roce 1991. Do té doby se o jeho auta staral mechanik, který ovšem také závodil na motorkách. Právě to se mu stalo na začátku 90. let osudným, když těžce havaroval a zemřel. Majitel si nového mechanika už nenašel a když svůj majetek v Severní Karolíně opustil, ponechal tam i svá auta bez jakékoli péče.

Klíče od všeho svěřil pro případ nouze svému příteli, který ovšem netušil, co se v garážích ukrývá a nikdy se do nich sám nepodíval - neměl k tomu důvod. Přimělo jej k tomu až rozhodnutí městské rady, která shledala, že dům i garáž jsou v příliš špatném stavu, a proto musí být zdemolovány. Na odvoz čehokoli z pozemku bylo dáno jen několik týdnů času, a tak se onen přítel musel na místo vydat. A co v garáži objevil, to skutečně bere dech.

Nechme nyní stranou tu skutečnost, že vám někdo může zbourat dům jen proto, že je ve špatném stavu, v Americe je možné kde co. Místo toho se zaměřme na vozy, které v garáži zůstaly po dlouhých zapomenuty 27 let. Mezi nimi se nachází Triumph TR-6 z roku 1976, který má najeto zhruba 14 500 km, a Morgan Plus 8 z roku 1978, který najel jen cca 4 800 km. Mimo to si můžeme povšimnout ještě BMW 325ix z 80. let, tato trojice zde ale hraje spíše podružnou roli. Vedle těchto vozů v garáži stojí i dva stroje, jejichž hodnota se dnes odhaduje na více jak 80 milionů Kč. A jsou vážně v parádních stavech.

Jde o Ferrari 275 GTB z roku 1967 a AC Cobru 427, která byla vyrobena někdy mezi lety 1965 a 1967. V obou případech jde o nadmíru vzácné vozy, neboť GTB se pyšní hliníkovou karoserií, kterou dostalo pouze 80 exemplářů z 970kusové série. Dvanáctiválcový motor pak doplňují tři karburátory, což odkazuje na silniční verzi.

Specifické je pak i čalounění kabiny, uvnitř totiž není kůže, ale modrý vinyl, který nebyl tak častým doplňkem ani v minulosti. A aby toho nebylo málo, povšimnout si můžeme také litých kol, která Ferrari použilo u tohoto modelu vůbec poprvé - ráfky všech předchozích modelů byly totiž vyplétané dráty. Dodat pak lze, že vůz má najeto jen necelých 21 tisíc kilometrů a pomineme-li nánosy prachu, ptačího trusu a podobných věcí, vypadá jako nový.

AC Cobra byla používána častěji, zvládla 30 573 km. Jakkoliv přitom boky vozu zdobí nápis 427, který odkazuje na objem motoru v kubických palcích (jde o sedm litrů), ve skutečnosti zadní kola roztáčí o trochu výkonnější jednotka 428 (7,01 l). Ta byla sice méně objemnému agregátu velmi podobná, určena však byla ryze pro silniční využití, na rozdíl od závodního motoru 427.

Momentálně přitom již není jisté, zda Carroll Shelby tyto motory montoval pod kapotu AC Cobra proto, že mu Ford nestihl prodávat ty správné, či zda chtěl jen navýšit svou marži o několik stovek dolarů. Každopádně, když automobilka zjistila, že některé vozy mají pod kapotou jiný motor, donutila slavného Texasana, aby zpětně přišel s náhradou, aby si zákazníci nemohli stěžovat.

V případě červeného exempláře, který disponuje černým interiérem a dřevěným volantem, ale evidentně na zpětnou výměnu nedošlo. Co ovšem by dříve bylo považováno za nedostatek, je nyní výhra - zachovalé Cobry 427, které vlastně nejsou 427, jsou dnes raritou. Celkově totiž vzniklo jen 998 exemplářů „kobry“, ovšem pouze stovka jich dostala motor 428. Kolik z nich pak zůstalo na světě, je záhadou, většina majitelů ale nejspíše přijala nabídku výměny za tehdy lepší motor 427.

Na další osud obou výjimečných vozů (vlastně celé pětice) jsme nyní zvědavi. Dá se ale očekávat, že skončí pod aukčním kladívkem a příjemci - ať už jím bude v tu chvíli kdokoli - vynesou pěkně tučnou částku. Musíme se ptát, jak bohatým člověkem jejich dosavadní majitel musel či musí být, když se dekády nezajímal o věci, které dnes mají zřejmě devítimístnou hodnotu v korunách...

Petr Prokopec