Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tohle auto bylo skutečně svého času nejrychlejší na světě, znát ho ale bude jen málokdo. Mezi sběrateli ovšem platí kterýkoli z 85 exemplářů za cennost.

Není až zas tak výjimečné, když dojde k otevření staré stodoly či skladiště a najde se jedno nebo více výjimečných aut považovaných za ztracená. Povětšinou jde však o lokace, které jsou poněkud vzdáleny od lidských obydlí. O to více jsme byli překvapeni při sledování epizody pořadu Barn Find Hunter (volně přeloženo Lovec stodolních nálezů - pozn. red.), ve které byl jeden takový exot ukryt v garáži domu obývaných jeho majiteli.

Z jakého důvodu byl vůz uzavřen v 70. letech minulého století za výklopnými vraty garáže domu Carla a Cindy, přesně nevíme. Ale stalo se to a postupně bylo auto přetvořeno v lapačem prach a především odkladiště nejrůznějšího harampádí. Zaskládána nebyla jen karoserie, ale i celý interiér, a to nejen různou veteší, ale i mechanickými komponenty vozu. Při současném otevření vrat tak bylo sotva patrné, že nějaký vůz skrývaly.

Jenže bylo to tak a ten vůz je opravdu výjimečný. Jde o Pegaso Z-102, jeden z nejvzácnějších sporťáků všech dob. Španělská automobilka, která se běžně zabývala náklaďáky, autobusy a ozbrojenými vozidly, jej vyráběla v letech 1951 až 1958, přičemž za tu dobu vzniklo pouze 85 kusů. Ten, který dnes vlastní Carl, je pětatřicátý v pořadí.

Všechny exempláře byly osazeny celohliníkovým osmiválcem, jehož objem byl postupně navyšován. Na počátku šlo o 2,5litrovou jednotku, na konci měla objem 3,2 l. Navíc zákazníci mohli sáhnout po příplatkových karburátorech či dokonce kompresoru, což logicky ovlivnilo výkon, jenž se pohyboval od 170 do 360 koní. Na zadní kola jej přenášel pětistupňový manuál.

Ve vrcholném provedení zvládalo Pegaso Z-102 dosáhnout nejvyšší rychlosti 249 km/h, což z něj v roce 1953 činilo nejrychlejší produkční vůz světa. Španělé v tomto ohledu pokořili i Ferrari, což bylo více než důležité, neboť technický šéf značky Wilfredo Wicart byl Enzovým souputníkem již v době, kdy oba pracovali pro Alfu Romeo. Následně oba odstartovali vlastní firmy.

Ferrari pak sice možná jednu bitvu prohrálo, nicméně v rámci celé války bylo daleko úspěšnější. Pro Pegaso byl totiž výlet do sportovních končin pouze jednorázovou záležitostí (zjednodušená a levnější verze Z-103 se vůbec neuchytila), načež automobilka následně znovu skončila pouze u užitkových vozidel. Ty pak vyráběla do roku 1994, než jí pohltilo Iveco.

Tím se uzavřela historie značky, na kterou nejspíše již zapomněla i řada Španělů. Dá se ovšem předpokládat, že onen exemplář s pořadovým číslem 35 ji více než připomene. Carl jej totiž hodlá nechat v té samé garáži, kde byl uchováván po nějakých 40 let, zrenovovat do prvotřídního stavu.

Po renovaci by přitom španělský sporťák měl zamířit na řadu přehlídek včetně Pebble Beach Concours d'Elegance. Je pak možné, že časem zamíří do nějaké aukce, kde zlomí nějaký ten rekord. Naposledy se totiž jedno Pegaso Z-102 prodalo před pár lety za 800 000 USD (cca 17 576 000 Kč). Nyní by ale jeho hodnota dosahovat alespoň 1 milionu USD (22 milionů Kč)...

...a takto vypadalo v 50. letech minulého století. Kromě kupé se vyráběly i kabriolety, které měly na oné 85kusové sérii menší podíl, vzniklo jich totiž pouze 28

Petr Prokopec