Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jen málokterý produkt jinak schopných firem z dob komunismu šlo označit za technicky či vizuálně moderní. Tento tahač mohl být výjimkou, nakonec jí ale nebyl.

Jestli byli komunisté v něčem opravdu dobří, pak šlo o pošlapávání lidské kreativity. Člověk je tvor od přírody tvořivý, snaží se vymýšlet věci tak, aby byly fungovaly stále lépe a byly vizuálně stále atraktivnější. Je celkem jedno, z jakého kouta světa pochází a v jakém prostředí žije, snaží se o to vždy. Jenže pokud mu někdo neustále hází klacky pod nohy, dříve nebo později začne investovat energii do ničeho jiného.

Bylo tomu tak i u nás, však si vzpomeňme na léta ne zase tak dávno minulá. Za komunismu se tu ještě na konci 80. let vyráběla Škoda 120 ne proto, že by nikdo nedokázal vymyslet něco lepšího - to dokázal. Jenže dostat takové auto do výroby z různých důvodů „prostě nešlo”. A neplatilo to jen o autech - centrálně plánované hospodářství nebylo schopno efektivně inovovat, a tak prakticky všechny věci zde vyráběné zastarávaly až do té míry, kdy byly z širšího pohledu nekonkurenceschopné.

Nejinak tomu bylo v zemi, ke které jsme svého času vzhlíželi, nebo spíše byli nuceni vzhlížet, v SSSR. Také tamní výroba čehokoli, co se na západě rychle vyvíjelo, postupně zastarávala a dotýkalo se to i věcí, ve kterých byli Rusové potažmo Sověti dobří, ve výrobě nákladních aut. Značku Kamaz tady známe hlavně kvůli jejím úspěchům v dakarské rallye, v prvé řadě je to ale výrobce náklaďáků a tahačů podobně jako u nás třeba Tatra. Také produkce téhle firmy vizuálně i technicky zastarávala a „zpátky k sobě” přišla až v 90. letech. Jenže ani to tak nemuselo být.

Abychom zjistili, co mohlo být a nebylo, musíme se vrátit do roku 1976. Právě tehdy spatřil světlo světa koncept moderního tahače, jehož snímky donedávna vidělo jen minimum lidí. Před zraky širší veřejnosti je nyní vytáhl Alexander Čuchoncev, který hoří pro všechno související s historií Kamazu. A skýtají vskutku výjimečný pohled do historie.

Šéfem designu Kamazu byl tehdy Ramil Azamatov a se svými kolegy se staral o vzhled náklaďáků, který nebyl nepodobný dobovým strojům z ČSSR. Výsledky v zásadě připomínaly krabice od bot s několika vyřezanými otvory pro okna a dveře, mnoho kreativity tady vidět nebylo. Azamatov měl ale bratra jménem Ville Jagudin, leningradského architekta, který pravidelně navštěvoval rodinu v Naberežnyje Čelny, domovském městě Kamazu.

Jako architekt nebyl prací bratra a jeho kolegů okouzlen, auta kritizoval jako příliš nenápaditá. Bratr mu řekl, ať tedy něco vymyslí sám a Jagudin to vzal jako výzvu. Přišel s nápadem na vlastní pojetí tahače, který byl vizuálně moderní a zároveň aerodynamicky efektivní. Nejprve jej namaloval a bratra tím zaujal. A tak později stvořil i model v měřítku 1:15, který byl představen celému designovému oddělení Kamazu.

Prohlédnout si jej můžete níže na unikátních dobových záběrech. Z dnešního pohledu vám nemusí připadat převratný, ale jsme v roce 1976, kdy Kamaz vyráběl to, co můžete vidět na prvních třech snímcích. Jagudinova idea byla vedle toho jako z jiného světa a za futuristickou bychom ji označili ještě nedávno. Nešlo přitom o nic, co by nebylo možné vyrobit - stačilo chtít a Kamaz mohl mít v 70. letech tahač, na který by užasle hleděl celý svět. Jenže chtěl málokdo.

Ačkoli autor měl zastání u samotného šéfdesignéra, zbytek oddělení tento nápad jednomyslně odmítl. Azamatov vzpomíná, že zejména staršími kolegy byl označen za „neautomobilový” a „amatérský”, třebaže jej označili velmi dobře zpracovaný. A tak se Kamaz dál - ještě hodně dlouho - držel svých krabic. Škoda, že vznikl v časech, ve kterých vznikl - tahač s tímto designem by v před čtyřmi dekádami právem způsobil pozdvižení...

Na stole byl přitom tento nápad, skončil ale bohužel pod ním

Zdroj: Alexander Čuchoncev přes Auto.mail.ru

Petr Miler