Autoforum

/

Foto: Stellantis

Na jednu stranu je to úsměvné a dobře dokážeme si představit frustraci těch, kteří jsou s takovým zacházením konfrontováni. Na tu druhou patří tak trochu k dobrému tónu oplácet firmě, která vám za vaše služby něco platí, podobnou měrou její štědrost.

Pokud pracujete pro automobilku, můžete kromě obvykle slušné finanční odměny profitovat i z dalších výhod. Mezi ně patří zaměstnanecké slevy na auta, které bývají o poznání vyšší, než jakých se mohou běžní zákazníci domoci u dealerů. Nové auto si tedy můžete pořídit opravdu výhodně a zabít tak trochu dvě mouchy jednou ranou - levně zajistit svou vlastní mobilitu a ještě něco udělat pro toho, kdo vám pomáhá se slušně uživit.

Pokud se tedy v Mladé Boleslavi podíváte na parkoviště u tamní továren, škodovkami se to na nich jen hemží. Není to stoprocentně tak, pochopitelně, mix aut je ale Škod plný ještě víc, než je na českých silnicích a parkovištích zvykem. Tento stav - pokud víme - vznikl hlavně metodou cukru a cestou vzájemné vstřícnosti, koncern Stellantis je ale na tomto poli poněkud aktivnější.

Jistě mu nejde jen o prodej aut, ale i o to, jakým způsobem působí navenek, tak jako tak se ale rozhodl svérázným způsobem přitvrdit v pravidlech, která se týkají parkování aut zaměstnanců u některých továren a kancelářských budov. Lidé si na jednu stranu pochopitelně mohou sami vybrat, o jakou značku a model půjde. Pokud se však nebude jednat o produkt výrobce spadajícího pod křídla Stellantisu, pak jej jeho majitel musí zaparkovat na odlehlejším prostranství. Místa blíže k továrně jsou totiž určena pouze koncernovým vozům. A kdo toto nařízení poruší, musí počítat s následky.

V prvé fázi jako postih přichází pouhé varování, abyste napříště skutečně parkovali pouze tam, kde můžete, tedy na místech vyhrazených mimokoncernovým vozům. Pokud vás to ale neodradí, ostraha firemního parkoviště vás bude nějakým způsobem pokutovat, třeba vám na auto nasadí botičku, jak informuje Wall Street Journal. Na její sundání pak nedojde jen po pouhém telefonátu, místo toho budete muset „na kobereček“ k některému z vedoucích manažerů. Přičemž se dá předpokládat, že ten vám napoprvé nejspíš jen připomene, že buď musíte být loajálnější, nebo parkovat dál. A opakování stejného prohřešku už bude nákladnější.

Pro velké automobilky totiž pracují na jednotlivých filiálkách i desetitisíce lidí, parkoviště u nich tak nepřeběhnete za pár sekund, místo toho se vaše ranní a odpolední procházky klidně mohou natáhnout i na pár desítek minut. Místa blíž ke vstupu jsou tak vnímána jako jeden z benefitů. Protože jsou ale každému na očích, je vlastně i logické, že jsou spojena s určitým závazkem k chlebodárci.

„Sorry, ale nenechám vás, abych se při druhém největším finančním rozhodnutí svého života nechal řídit vaším diktátem. Jak jsem si naposledy ověřil, tohle je práce a ne nějaký podělaný kult,“ rozhořčeně uvedl v reakci na tvrdší firemní politiku jeden ze zaměstnanců Stellantisu. A jakkoli s ním do jisté míry lze souhlasit, musíme mu připomenout, že koncern jej do koupě toho kterého vozu nenutí. Pouze určuje, kdo kde může v jeho prostorách parkovat, to není zase tak opovážlivé.

Víc sympatií vzbuzují zaměstnanci, kteří uvádí, že by si rádi auto od Stellantisu koupili, jenže třeba po vyřazení dostupných dvoumístných sporťáků nevidí v jeho nabídce nic zajímavého. Kromě toho by koncern měl daleko lépe poučit ostrahu, neboť lísteček s varováním měl dostat i majitel Eaglu Talon. Toto kupé bylo přitom výsledkem spolupráce mezi Chryslerem a Mitsubishi, v podstatě by tedy mělo být považováno za produkt Stellantisu.

To jsme se ale dostali do jakési šedé zóny, neboť vedení by dost možná mělo určit, co je vlastně koncernové auto a co nikoli, což vzhledem k jeho historii a způsobu zrodu není vždy snadné. Buď jak buď, jak dodává právník Steve Lehto, praxe firmy je pochopitelně legální, neboť jde zkrátka o pozemek koncernu, který tak může určit, jak s ním bude nakládáno a kdo a kde může parkovat. A je běžné omezování dostupnosti některých parkovacích míst z jiných důvodů (vedení, návštěvy apod.), tak proč ne podle značky vozu? Princip je pořád stejný.

Zdroj: The Wall Street Journal

Petr Prokopec