Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Prakticky veškeré výrobky ze zemí východního bloku byly v 80. letech zastaralé. Není ale pravdou, že by konstruktéři nevymysleli zajímavější věci, jen komunismus je nepustil dál.

O automobilce Kamaz se v poslední době zmiňujeme zejména v souvislosti s chystaným speciálem Arktika, v němž máte podle všeho slušnou šanci přežít i jadernou apokalypsu. Do prodeje by tento vůz měl zamířit již v příštím roce, byť je samozřejmě otázkou, zda se tak stane. Ruská značka s vývojem nikdy příliš nespěchala, jak ostatně dokazují aktuálně odhalené archivní materiály. Zvěčněna je na nich kabina prototypu, s níž firma chtěla přijít v 80. Letech. Nakonec ale na modernizaci došlo až v roce 2009.

Začněme ale pěkně od začátku, tedy v roce 1976. Sedm let po svém založení Kamaz uvedl na trh vůbec první vůz, jehož osud lze do značné míry přirovnat k Ladě Niva. Ta se začala vyrábět o rok později, tvary však od té doby nezměnila. Ruské náklaďáky na tom byly obdobně, přestože v roce 1981 odstartoval pod vedením Sergeje Jekimova vývoj modernizovaného provedení. Součástí projektu nebylo jen přepracování samotné kabiny jak zvenčí, tak zevnitř, ale i změny v továrně a dokonce i výměna zaměstnanců.

Do vývoje mimo to zasáhla změna některých standardů, jenž se týkaly pracovního prostředí - tedy i kabiny nákladních vozů ruských automobilek. Aby tedy Kamaz mohl plnit novou legislativu přijatou v roce 1984, bylo třeba, aby kupříkladu výška interiéru byla zvětšena o 100 milimetrů. Mimo to Ekimův tým pracoval i na zvýšení komfortu, který mělo zajistit nejen odlišné odpružení, ale také příchod dvojité kabiny, jež by v zadní části nabízela prostor pro odpočinek řidiče.

Během let 1981 až 1984 bylo postaveno několik prototypů v životní velikosti, přičemž Rusové na nich demonstrovali různé variace. Kromě toho došlo také na představení řady prvků, které do té doby absentovaly - třeba na sluneční stínidla. Mimo to jeden z vozů disponoval i zvýšenou střechou. V roce 1985 pak dorazila finální verze, u které bylo pozměněno naprosto vše od dveřních klik přes pedály až po sloupek řízení.

Jak Jekimov později zavzpomínal, toto provedení bylo osazeno i anatomickými sedadly po vzoru německé firmy Grammer. Nechybělo pak ani čalounění, přičemž celá kabina byla dokonce namontována na pojízdné šasí a prošla celým cyklem továrních testů. V podstatě tak chybělo jen požehnání vládnoucí komunistické strany a vůz mohl zamířit do výroby. V turbulentní době skomírajícího komunistického režimu ale vedení SSSR nakonec řeklo: „Ne.”

Místo toho nakonec pouze v průběhu 90. let Rusové představili u svých produkčních modelů některé prvky, které vycházely z daného projektu. Nechyběl mezi nimi ani zvýšený strop, stejně jako řidiči tolik požadovaná sluneční stínidla. Přepracovány pak byly i světlomety či nárazník, zcela nový vyrobený z plastu však dorazil až v roce 2003. A opravdu důkladná modernizace dorazila až o dalších šest let později.

Zajímavé přitom je, že ačkoliv Jekimov, stejně jako řada dalších techniků, automobilku v 90. letech opustil, nakonec projekt z osmdesátek dotáhl do konce. Modernizaci dostala na starosti jeho firma Autodesign, neboť samotný Kamaz si kvůli hromadnému odchodu stěžejních zaměstnanců nemohl něco takového dovolit. Jak je ale vidno, na Sergeje kvůli tomu firma nezanevřela.

Současné modely Kamazu užívají kabinu Mercedesu Axor z roku 2001. Ta samozřejmě je daleko modernější než to, s čím měli zákazníci co do činění po celou existenci značky. Nicméně dnešním standardům již taktéž nevyhovuje. V příštím roce se proto čeká další rošáda, přičemž tentokráte přijde ke slovu základ v podobě Actrosu z roku 2012.

Takhle přitom Kamaz začínal v roce 1976...

...takhle vypadaly kabiny v 90. letech...

...takto v roce 2003...

...a takto šest let poté

Zdroj: Drom

Petr Prokopec