Autoforum

/

Foto: Bugatti

Nedá se říci, že by Lamborghini byly cizí ohromné motory, víc než jednotku 6,5 V12 ale žádný sériový model nikdy nedostal. Tento stroj z vůle mateřského VW potají skrýval v útrobách jednotku 8,0 W16. A už podle jejích základních specifikací asi tušíte, proč k tomu došlo.

Tento měsíc se Bugatti vytasilo s druhým vozem své zakázkové divize Solitaire. Zatímco tím prvním bylo kupé Brouillard postavené na bázi otevřeného Mistralu, ve druhém případě jde o odkaz na původní Veyron. Automobilka z Molsheimu ovšem nepřistoupila k modernizaci svého prvního novodobého modelu, místo toho přepracovala Chiron, aby připomínal svého předchůdce. Cílem majitele přitom bylo uctít člověka, bez kterého by Bugatti nejspíš byla jen hříčkou historie, tedy Ferdinanda Karla Piëcha.

O pravnukovi Ferdinana Porsche jsme toho v minulosti napsali již mnoho. Jeho asi největší smůlou bylo, že neměl to správné příjmení, nakonec mu to ale přidalo na ctižádostivosti. Kdyby podobně jako jeho bratranci dostal vše naservírované na stříbrném podnosu, Volkswagen by se nejspíš nikdy nedostal na světový trůn. O ten pak přišel i v důsledku toho, že byl Piëch z firmy vyštípán a nahrazen lidmi postrádající jeho kompetenci a megalomanství.

Také tato jeho vlastnost vedla ke vzniku aut, na která si nikdo jiný ani netroufnul. Ostatně můžeme vzpomenout první generaci silničního Audi R8, u kterého Němci koketovali i s dvanáctiválcovým turbodieselem. Sériovou verzi pak sice neodklepli, náladu si ale nakonec spravili u SUV Q7. Spřízněný VW Touareg se pak pro změnu dočkal alespoň desetiválcového TDI. S dieselem pak ostatně Němci vyrazili také do Le Mans, kde celkového prvenství dosáhli hned pětkrát.

Na koupi Bugatti ovšem došlo už dávno předtím, práva na tuto značku Piëch získal pro VW v roce 1998. Němci si prakticky hned poté u Italdesignu objednali sérii konceptů, z nichž prvním bylo kupé EB118 následované sedanem EB218. Poté se ale již začal rodit nám známý Veyron, i když tomu předcházela studie zvaná 18/3 Chiron. Její název přitom odkazoval na pohonné ústrojí, tedy 18válcový motor seskládaný ze tří šestiválcových bloků.

O čtvrtý koncept EB 18/4 se již postaral sám VW. A jakkoli vzhled vozu měl velmi blízko k sériovému provedení, pod kapotou dál trůnil atmosférický 18válec. Ten byl poté u produkční verze nahrazen čtyřikrát přeplňovaným 16válcem, který disponoval čtyřmi čtyřválcovými bloky, vždy dvěma nad sebou na každé straně motorového prostoru. Piëch měl znovu megalomanské cíle a světu rovnou oznámil, že jednotka bude produkovat přes 1 000 koní a vůz dosáhne maximálky 407 km/h.

Tato hodnota nebyla náhodná, odpovídala nejvyšší rychlosti, jaké kdysi dosáhlo jiné Piëchovo „dítko“, a sice závodní Porsche 917, na rovince Hunaudiéres v Le Mans. Tím, že by stejně rychle jel i silniční vůz, by se jen umocnila technická nadřazenost Bugatti oproti zbytku světa. Technici značky sice kvůli tomu několik let nespali, nakonec se ale dílo podařilo. Mimo jiné i díky Lamborghini, které se pod křídla VW dostalo rovněž v roce 1998.

Aby Němci mohli motor W16 otestovat v provozu, vyjmuli z Diabla SV jeho dvanáctiválec a upravili zadní partie, aby se osmilitr na místo 5,7litrového dvanáctiválce vešel. Zajistit museli rovněž jeho lepší chlazení, neboť původní pohonná jednotka disponovala 530 koňmi, tedy polovičním výkonem oproti šestnáctiválci. Ten si vyžádal i zesílení převodovky, stejně jako musel být kvůli jeho vyšší hmotnosti (400 kg bez náplní) rovněž zesílen podvozek. Dnes je to známá historie, tehdy ale nikdo nemohl netušit, proč to dělá.

VW tuto pojízdnou laboratoř nezničil, místo toho ji najdete mezi nedávno probíranými perlami z historie Bugatti, které mají být součástí soukromé sbírky „ubytované” v Autostadtu. Což je v podstatě další z pomníků Piëchovy éry, ostatně sbírka musí patřit někomu z jeho potomků. Automobilka na místě bývalé čerpací stanice naproti své továrně ve Wolfsburgu vystavěla obří komplex, ve kterém prezentuje historii a vývoj pomalu všech svých značek. Jedna ze sekcí je pak logicky zasvěcena korunnímu šperku koncernu, tedy bývalému korunnímu šperku. Bugatti se koncern VW zbavil v honbě za svým elektrickým přeludem...

Zdroj: Bugatti, Autostadt

Petr Prokopec