Autoforum

/

Foto: Bugatti

Ze současného stavu koncernu VW se musí obracet v hrobě rychlostí asi 10 000 otáček za minutu, stav Bugatti by mu ale vrásky na čele nejspíš nepřidělával. A této poctě přímo jemu samotnému by snad i při vší své kritičnost musel zatleskat.

Letos uplyne už 7 let od chvíle, kdy nás opustil člověk, který se stal nejvíce definující osobou automobilového světa mnoha posledních dekád. Je možné, že byste jej nechtěli mít za otce nebo manžela, Ferdinand Karl Piëch byl ale tím pedantickým géniem, kterého každý obor aspoň čas od času potřebuje, aby se posunul dál.

To, co udělal nejprve s Audi, následně Volkswagenem, později celým koncernem VW a jeho značkami jako Lamborghini, Bentley či v neposlední řadě Škoda, je dějinným odkazem první kategorie, který bude fascinovat ještě několik dalších generací. A nejde tu jen o izolované pohledy na jednotlivé značky či zastřešující firmy, Piëch svým technicky fundovaným, obchodně chytrým megalomanstvím nutil něco dělat i veškerou konkurenci. Tedy pokud nechtěla skončit mezi jeho oběťmi či akvizicemi.

I v záplavě toho, o co všechno se F. K. Piëch zasloužil, je ale třeba věnovat zvláštní pozornost Bugatti. S humorem řečeno je to pro globální automobilismus bezvýznamná automobilová značka, sama o sobě se ale stala ztělesněním toho, o co Piëch celý život usiloval - ukazovat konkurenci záda takovým způsobem, že si musela koupit hvězdářský dalekohled, aby je aspoň viděla. Celý projekt oživení Bugatti ve výsledku koncentrovaný do prvního moderního modelu jménem Veyron je živoucím symbolem jeho megalomanství, oddanosti technice, snaze spojovat zdánlivě neslučitelné i vydolovat z podřízených výsledky, o kterých ani sami neví, že jsou schopni jich dosáhnout.

Na počátku milénia tak za mnohých trápení vzniklo auto, které bylo - přesně, jak si Piëch přál - schopno jako vůbec první silniční vůz na světě pokořit 400 km/h, přitom být mimořádně stylovým, luxusním a použitelným strojem. Byl to exces v každém směru, byl to extrém mezi extrémy, byl to Ferdinand Karl Piëch na kolech, bez velké nadsázky. A právě jako poklonu tomuto muži a jeho snad životnímu dílu stvořila divize Bugatti Solitaire vůz, na který se zrovna díváte.

Vypadá jako Veyron, ale není to Veyron. Jde o rozsáhle modifikovaný Chiron v červeno-černé barvě odkazující na první odhalený Veyron, který si ale z originálního moderního Bugatti zdaleka nebere jen to. Klaní se mu vším myslitelným - světla, kola, některé základní linie byly přeneseny z originálu tak, aby respektovaly moderní designové i konstrukční postupy. Auto tak vypadá jako restomod, ale není jím, není to staré auto učiněné novějším. Jde o pravý opak, je to nové auto upravené tak, aby připomínalo to starší.

Leccos se tak zdá stejné, ve výsledku ale takové není vůbec nic. Bugatti nepoužilo jediný díl z Veyronu a nepoužilo ani jeden původní konstrukční postup - i lak byl aplikován tak, aby svou hloubkou překonával možnosti originálu. Vznikat Veyron dnes, skutečně vypadá nějak takto - užší světlomety, větší sací otvory, vzpřímenější a citlivěji integrovaná příď, větší kola (20 palců vpředu, 21 palců vzadu), celkově atletičtější linie a pořád mohutná, ale přece jen méně „buclatá” záď s většími zadními světly s drobnějšími obrysovými liniemi, obdélníkovou koncovkou výfuku a výrazněji tvarovanými difuzory... Tohle funguje.

Auto je pochopitelně poháněno šestnáctiválcovým motorem 8,0 W16 se čtyřmi turby o výkonu 1 600, který originál (1 007 koní) překonává o víc než polovinu. Uvnitř byla autu věnována stejná péče a preciznost a výsledkem je ještě luxusnější a řemeslně vypiplanější interiér, než jaký bylo možné stvořit v roce 2005, kdy se Veyron začal vyrábět. Je to pochopitelně víc Chiron než Veyron, své moderní prvotině ale Bugatti vzdává hold specifickým volantem, odlišným pojetím středové konzole a jejího propojení se zbytkem vozu, unikátními látkami nebo hodinkami Audemars Piguet Royal Oak vsazenými do palubní desky, které se automaticky natahují podobně jako na vaší ruce.

Je to skutečně krásné, citlivě vyvedené auto respektující originál, a přitom jej posouvající do současné doby. Když ale vidíme Bugatti Veyron FKP Hommage a originální Veyron vedle sebe - i to, jak lze jedno auto přiblížit druhému (a jistě by šlo i druhé podobně přiblížit prvnímu), je třeba přidat jednu kritičtější poznámku, která se ale na tomto místě docela hodí. To, co dnes Bugatti dělá, je jistě zajímavé, ale je to do značné míry opakování téhož, s čím přišlo o 21 let dříve. Je to evoluce, Piëch přišel s revolucí, která posunula možnosti automobilového segmentu tak daleko, že je o dvě dekády později stále relevantní a žádoucí. Jak lépe než tímto konstatováním ale nakonec oslavit jeho odkaz?

Zdroj: Bugatti

Petr Miler