Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Že se italské značce nedaří, je jasné už pěkných pár pátků, některé projevy toho jsou ale až tragikomické. I v době nedostatku aut, kdy si většina ostatních automobilek mohla mastit kapsy, musí dealeři Alfy citelně slevovat, aby vůbec něco prodali.

Poslední přibližně rok a půl jsme žili ve zvláštní automobilové době, o které se jednou bude psát v učebnicích. Tradiční trh kupujících, na kterém si omezené množství zákazníků vybíralo z nepřeberného množství vozů všeho druhu a i ten nejdefensivnější kupec odjel při převzetí vozu alespoň s koberečky zdarma, se po dekádách náhle stal trhem prodávajících, na němž nepřeberné množství zákazníků „honilo” omezené množství aut. A při vyřčení otázky: „Sleva?” se zpoza stolu nejbližšího obchodníka ozval jen hlasitý smích.

Bylo to bláznivé a z podstaty neudržitelné, nakonec přibližně od letošního léta se tyto časy stávají minulostí a počet objednávek nových vozů citelně klesá. Dlouho to tak ale prostě bylo - v ekonomice kolovala (a do jisté míry stále koluje, trend je ale sestupný) spousta peněz vzniklých z ničeho, auto je stále bráno jako zajímavá věc, kterou si za ně lze koupit, a tak spousta lidí vyrazila právě pro něj. Situace byla tak bláznivá, že v USA v lednu 82 % kupců nových aut přeplatilo ceníkové ceny. Z kdysi naprosto raritní věci odehrávající se leda v případě dočasně nedostupných novinek, se na nějaký čas stal standard. Ani ten ale neplatil pro každého.

Americký Consumer Reports dal s pomocí dat portálu TrueCar dohromady přehled aut, která se letos v největší míře prodávají pod ceníkovými cenami. Už vzhledem k výše zmíněnému je to raritní jev, a tak jde o docela krátký seznam, ve kterém většina vozů nestojí za zmínku - sumy 1 % pod ceníkovou cenou nejsou nijak zvlášť zajímavé. A ani 2 % svítící u dvou modelů BMW neohromí, pokud je člověk obeznámen s cenovou politikou německé značky. Ta dříve rozdávala i slevy přes 20 %, v Evropě je pořád možné počítat s 10 % i více. V levnějších USA to tolik nejde, 2 % přesto představují pro BMW neobvykle příznivý stav.

Lidé zkrátka také letos přeplácí kde co, což je pořád jeden a ten samý následek laviny poptávky zavalující omezenou nabídku - i ti, kteří původně určité auto nechtěli, jsou najednou ochotní dát za něj víc, než by dříve museli, protože jimi vyhlédnutý vůz nebyl vůbec, nebo by jej museli přeplatit ještě víc. Lidé prostě chtěli auto a brali všechno, tedy skoro všechno. I když by se mohlo zdát, že zmíněná lavina musí nakonec zavalit kohokoli, není tomu tak. A zejména jedna značka musí dál pracovat se slevami, které nelze nazvat kosmetickými.

Jde o Alfu Romeo, která se v USA musí doslova podbízet. Daleko, ale daleko nejvíce zlevňovaným autem je letos Alfa Romeo Giulia, která se prodává jen za ceny 10 % pod ceníkem. A to ještě mizerně, prodejní data jsou pořád stejně bídná. A druhá je Alfa Romeo Stelvio s bilancí -4 %. Prémiové SUV, dnes tak žádaná věc... Ne však od Alfy. To jsou až bláznivé údaje nejlépe ukazující, jak špatně na tom dnes italská automobilka je - i když musíte u přímo konkurenčních značek zaplatit deseti- či statisíce navíc a cítit se nutně poníženě, že prosíte o prodání auta, ani zachování ceníkových cen u Alfy Romeo nestačí, aby si pro její auta někdo přišel. Ještě je třeba přihodit až 10 % slevu, teprve pak se prodeje aspoň trochu rozjedou.

Italské sedany a SUV se sice lidem obvykle líbí, ale kupuje je málokdo. A pokud italská automobilka nedokáže zaujmout kupující ani v dnešní době tak, aby jí zaplatili aspoň standardní ceníkové ceny, je nutně třeba bát se o její budoucnost. Však jde o lákavé vozy vystupující z davu, jak pak chtějí Italové okouzlit s elektrickými modely, které se oproti konkurenci nebudou snad krom designu vymezovat prakticky ničím? Právě tohle mateřský Stellantis s Alfou zamýšlí, přijde nám to neuvěřitelně pošetilé.

Zdroj: Consumer Reports

Petr Miler