Autoforum

/

Foto: FS Design, tiskové materiály

Automobilový design je řemeslo jako mnohá jiná a tento muž jej ovládl až k hranici dokonalosti. Může si tak dovolit školit ostatní v tom, jak jde automobilům vtisknout jednu ze čtyř tváří, přičemž důležité je přizpůsobit jim i záď. Zrovna s tím však dnes automobilky mají problém - mj. proto, že tužku nahradily počítače.

Při pohledu na vzhled některých nových aut si člověk často říká, zda jsou jejich designéři slepí, šílení nebo prostě nevědí, co dělají. „S úspěchem” nám to jen v poslední době dokázali třeba na Mercedesu-AMG GT 4Door, Ferrari Luce nebo Bentley Torcal, k nimž se za pár dnů nejspíš přidá i Jaguar Type 01. Jejich autoři jako by se na jedné straně snažili šokovat něčím výrazným, na té druhé ale byli omezeni aerodynamikou. Výsledkem tak bývá něco jako pitbul po parodontóze, peklo, ze kterého často až bolí oči.

Frank Stephenson je člověk, jehož životopis se hemží pomalu jen samými ikonami. Pro BMW, kde to dotáhl až na šéfa designu s odpovědností za Mini, navrhnul první X5 nebo právě nodobé Mini, zatímco u Ferrari a Maserati se podepsal pod modely jako F430 či MC12. Je ovšem také autorem novodobého Fiatu 500 a v případě McLarenu stál za zrodem všech britských aut z let 2010 až 2020. Pokud jde tedy o design, můžeme ho považovat za jednoho z největších es posledních dekád. Přičemž pokud ho sledujete dlouhodobě, pak si vlastně o moderních vozech neděláte žádné iluze.

Stephenson už dřív zmiňoval, že jedním z největších problémů dnešních designových oddělení je skutečnost, že lidé v nich pracující již pomalu ani neví, co je tužka. Většina návrhů vzniká rovnou na počítači, kdy lze vzhled ihned korigovat s ohledem na aerodynamiku. To samozřejmě šetří čas, zároveň tím ovšem ve finále vzniká nesourodý mišmaš. Chybí totiž ucelená počáteční vize a místo ní šéfdesignér dává dohromady jednotlivé kousky navržené různými lidmi či týmy.

Právě proto u moderních aut často máte pocit, že čelní partie neodpovídají těm zadním, zatímco boky jsou tak nějak univerzální. Stephenson na novém videu uvádí, že vozům lze vtisknout jednu ze čtyř tváří - přátelskou, naštvanou, roztomilou a vážnou -, přičemž každá má svá specifika. Zatímco tedy v prvním případě sázíte na kulatá světla a jemné linie, v tom druhém jsou lampy zešikmené. U třetího typu je klíčový otvor v nárazníku připomínající úsměv, ve čtvrtém pak hrany masky.

To podstatné ovšem přichází až ve druhé fázi, každé tváři je totiž třeba přizpůsobit i záď. Zatímco tak u přátelské či roztomilé varianty přicházíte znovu s kulatými světly, naštvaná auta musí znovu dostat zešikmené lampy, zatímco u těch vážných je jedinou vhodnou volbou horizontální provedení s výrazně ostrými liniemi. Ze Stephensonových návrhů se pomalu i dají vyčíst jasné vzory, vidíme tu totiž Mini, Alfu Romeo či BMW. Jakkoli spíš ta starší, ne dnešní Neue Klasse.

Většina designérů dnes volí hlavně naštvanou variantu, jenže to buď neumí, nebo kvůli onomu tlaku na aerodynamiku mají jen velmi málo prostoru na hraní. Zatímco dopředu tedy míří zešikmená světla, vzadu dochází pomalu na loterii, neboť za tyto partie zodpovědný člověk či tým volí to, co se mu líbí. Dochází tak na kontroverzní volbu kulatých lamp nebo podélných ostrých linií či naopak velmi zaoblených. A právě proto se po silnicích dnes prohání tolik designových paskvilů - postavit komplexně krásné, designově homogenní auto se dnes zdá být zapomenutým uměním...

Zdroj: Frank Stephenson@Youtube

Petr Prokopec