Autoforum

/

Foto: Dodge

Výsledky obdobné volby na obou stranách Atlantiku ukazují ostrý kontrast v prezentaci jinak srovnatelné reality. Zatímco tady dál volíme a velebíme nahého císaře, v USA jsou z toho venku. Elektrické modely nevyhrály nic a jejich protežování v komentářích dokonce dostalo naloženo.

Slova jako „svoboda slova“ či „demokracie“ jsou v posledních letech řadou politiků, médií i běžných lidí skloňována jako dlouho ne, což zní povzbudivě. Jenže obvykle jde jen o pomyslnou deku zakrývající úplně opačnou realitu. Svoboda slova ano, ale jen když si myslíte to samé, co so myslí oni. A demokracie ano, ale jen když s její pomocí dojdeme k výsledkům, který si přejí oni.

Tohle ale není svoboda a demokracie, takovou svobodu a demokracii už jsme tu měli před rokem 1989. Však i tehdy byly volby, ne? „Jen” mohly dopadnout pouze jedním způsobem. A říkat si přece mohli, co chtěli, nebo jste snad měli náhubek? „Jen” jste se museli „smířit s následky”. Tohle je opravdu kruté pomýlení - ve zmíněných termínech se musí skrývat také respekt k vůli jiných, která nemusí být totožná s mou. A respekt k názorům jiných bez toho je za ně jakkoli perzekvovat. Obojí dnes často opět chybí.

Vnímání světa se navíc stalo smutně černobílým, ač takovým reálně není a nikdy nebude. Nikde přece není psáno, že když podporuji něco, co udělal ten a nebo onen, že se mi líbí jeho postoj k určité věci, že se mi líbí úplně všechno, co dělá. A vice versa. Tak co takhle se zkusit vrátit o krok zpět, přestat se donekonečna nálepkovat a věcně debatovat o každé jednotlivé věci, která bude velmi pravděpodobně šedá se svými klady i zápory, z nichž každý může kdokoli vnímat jakýmkoli způsobem? To se dnes bohužel nenosí ani v automobilovém světě, rozhodně ne v tom evropském, který si vybral jedinou modlu - elektromobil. Je to takový boží bič na všechno špatné, univerzální spása, perfektní věc, na kterou se nesmíte ani křivě podívat.

Právě toto zvrácené vnímání vede k onomu potírání svobody projevu, jak se ostatně před pár dny naplno ukázalo při volbě Evropského auta roku 2026. Tím se stal ničím výjimečný, ovšem nesmyslně drahý Mercedes-Benz CLA, který překonal ještě méně výjimečnou, jen ne tak drahou Škodu Elroq. A Kia EV4 také neznamená ani nic revolučního, ani nic široce populárního, ani nic široce dostupného. Většina novinářů by si ostatně žádné z těchto aut nekoupila, rozhodně ne za své peníze. Jenže kdyby napsali, co si skutečně myslí, přišel by trest pro ně či jejich redakce.

Podobně jako tedy před vzpomínaným rokem 1989 i dnes můžeme závistivě hledět směrem na západ. Jen se již nemůžeme zastavit v Německu či Francii, zapotřebí je přesunout se za oceán do Spojených států. Ani tam není svět perfektní, zdaleka ne, ale svobodnějším se zjevně znovu stává. A patrné je to také na volbě Severoamerického auta roku 2026 (NACTOY).

Tím se stal nový Dodge Charger, tedy auto, které mělo být původně nabízeno jen s elektrickým pohonem. S ním ovšem prodejně totálně selhalo. A co víc, tato verze se o jeho vítězství nezasloužila ani v nejmenším. Porotci místo toho ocenili návrat spalovací techniky, byť prozatím jde „pouze“ o šestiválec. Při stávajícím směřování celé Ameriky je ale zřejmě jen otázkou času, než Charger bude znovu k dispozici také s osmiválcovým pohonem.

Může se přitom zdát, že jde jen o naše zbožné přání, vyjádření porotců jsou ale naprosto jasná a nedají se vyložit jinak. Ti nejenže Charger vyzdvihli pro jeho opětovné spojení se spalovacím motorem, když v tiskové zprávě k výsledkům stojí: „Dodge Charger je vítaným návratem značky k benzinovému ústrojí poté, co se dostala do slepé elektrické uličky,“ ale dokonce si jej troufají v komentářích označit ukázku pomýlenosti celé branže, která vsadila jen na jednu kartu.

„Je lekcí pro celý automobilový průmysl ohledně limitů výkonných elektromobilů,“ uvedl na adresu vynuceného návratu Chargeru k vnitřnímu spalování za porotu Henry Payne, jinak sloupkař Detroit News, který auto neopomněl vychválit také design exteriéru a provedení interiéru.

Američané si dále zvolili Pick-up roku 2026 a Užitkové auto roku 2026. Ani v těchto případech si ale jejich srdce nezískala jakákoliv elektrická novinka, v prvním případě totiž zlato bral Ford Maverick Lobo a ve druhém Hyundai Palisade. U korejského SUV přitom znovu chvála mířila na spalovací pohon, byť v tomto případě doplněné hybridní technologií. I s ní je ovšem k mání za méně než milion korun, přestože disponuje třemi řadami sedadel, bohatou výbavou a rozsáhlým výčtem bezpečnostní techniky.

Lehčí kontroverze je pak spojena s modrým oválem, neboť Maverick jako takový není novým modelem, ani se nedočkal faceliftu. Pouze došlo k rozšíření nabídky o novou sportovní výbavu zvanou Lobo. Mnozí by tedy spíše na prvním místě viděli raději Ram 2500, který skutečně modernizací prošel. Dočkal se přitom nejen lehce pozměněného exteriéru a vylepšeného interiéru, ale především 6,7litrového turbodieselu Cummins. Nejsou to tedy jen benzinové motory, kterým Američtí novináři najednou otevřeně fandí. Je to fascinující, něco nám ale říká, že jim nikdy fandit nepřestali. Jen raději drželi ústa a krok...

...zatímco mezi pick-upy vládne Ford Maverick Lobo... Foto: Ford

...a mezi užitkovými vozy SUV Hyundai Palisade. Foto: Hyundai

Zdroj: NACTOY

Petr Prokopec