Autoforum

/

Foto: Volvo

A neskončili proto, že by s nimi automobilka dál nechtěla nic mít, to oni nechtěli snášet chování firmy, která je tlačí do prodeje nežádaných věcí neefektivními způsoby. Dění v Austrálii je extrém, obecně ale takto Volvo v posledních letech jedná se všemi, nevyjímaje vlastní zákazníky.

Švédské Volvo dlouhodobě mluví o své oddanosti elektromobilitě. Pokud by si něco takového vyžádali zákazníci, nikdo by se takovému záměru automobilky nedivil. Jenže z jejich hlav daný nápad nevzešel, místo toho se tak Švédové zkrátka rozhodli z ryze ideologických důvodů. A na některých trzích tlačili na pilu tak moc, že z toho šla hlava kolem. Jedním z nich byla i Austrálie, kde Volvo od příštího roku nechtělo prodávat nic jiného než právě auta s bateriovým pohonem. Nazvat to arogancí je snad i slabé slovo.

Loni v říjnu tak musel šéf australského zastoupení Stephen Connor chtě nechtě přiznat, že když se pokoušel zasáhnout střed terče, viděl ho někde zcela jinde, než kde se ve skutečnosti nacházel. Prodeje značky totiž klesly o pětinu, což nikdy nevěští nic dobrého. Zmíněný cíl tak zrušil, tlačit na pilu téhož ale nepřestal. A tak na sebe další špatné zprávy nenechaly dlouho čekat.

Jak informují Car Sales, v posledních třech měsících došlo ve městech jako Sydney, Melbourne či Gold Coast na uzavření šesti velkých dealerství. Stát se něco takového třeba ve Spojených státech, kde má Volvo 283 dealerů, asi by se tolik nestalo. Jenže v Austrálii bylo ještě na počátku loňského prosince aktivních 35 showroomů. Znamená to, že jejich počet během pár týdnů prořídnul o 17 procent, tedy skoro o pětinu. A není to tak, že by si další spolupráci s těmito dealery nepřálo Volvo. To dealeři už nechtějí dál spolupracovat s automobilkou, která na trh cpe věci, které lidé nechtějí a nekupují.

„Příliš mnoho skladových zásob a slabou poptávku doplnil tlak značky vedoucí k vysokým nákladům spojeným se zákaznickým servisem učinily přežití na tomto trhu náročným, zvláště když podpora samotného Volva chyběla,“ sdělil kolegům z australského Car Sales pod rouškou anonymity jeden z bývalých oficiálních. Na každý showroom totiž loni v průměru připadlo pouhých 254 prodejů, a to za všech 12 měsíců dohromady.

Suma sumárum tak na jednoho dealera připadalo měsíčně jednadvacet aut, tedy víceméně jedno na jeden pracovní den. Není to až taková tragédie, ovšem třeba v případě BMW na každého ze 49 autorizovaných prodejců loni připadlo 538 registrací za rok a tedy více než dvě auta na každý pracovní den. I churavějící Audi se pak dostalo na 383 aut za rok v případě každého ze 40 prodejců. Volvo tedy vážně začalo zaostávat.

James Voortman, šéf australské dealerské asociace AADA, tento krok považuje za varování pro ostatní výrobce. „Dealeři nyní mají více možností než kdy dříve zvolit, která automobilka bude jejich partnerem a mají stále menší ochotu zůstat s těmi, které nejsou ziskové,“ uvedl. A dodal, že je „proto důležitější než kdy dříve, aby výrobci začali spolupracovat s dealery a zajistili, že ti nebudou přezásobení“.

To nicméně znamená, že je zapotřebí, aby jim dodávali ty vozy, po kterých zákazníci skutečně touží, nikoli takové, které se jim snaží vnutit. Něco takového se ale dnes nenosí - Volvo je v tomto ohledu mimořádně arogantní, většina ostatních automobilek mu ale zdatně sekunduje. Poučí se ale někdo z tohoto vývoje? Pochybujeme o tom, zdravý rozum je v automobilovém světě už léta na druhé koleji a vítězí oddanost falešným ideálům, která automobilky opouští až na hranici sebezničení. K tomu Volvo zatím jen směřuje.

Zdroj: Car Sales

Petr Prokopec