Autoforum

/

Foto: Stellantis

Upozorňujeme na to pravidelně, v roli šéfů automobilek ale není na místě o tom otevřeně mluvit. Ani Carlos Tavares neříká vše, co by říci mohl, to podstatné ale přiznává - současné zisky jsou neudržitelné a je jen otázkou času, kdy a s jakými následky se stanou minulostí.

Vyznat se v současné divoké ekonomické situaci je komplikované i pro mnohé ekonomy, natož pak pro obyčejné lidi. Je do značné míry bezprecedentní, neboť i když se s inflačními vlnami také vyspělé ekonomiky vypořádávaly v minulosti mnohokrát, důvody byly pokaždé trochu jiné. Aktuální „viditelná” inflace přichází jako následek roků obrovských schodků rozpočtů i nejvyspělejších zemí, nulových až záporných sazeb centrálních bank, novodobých výmyslů typu „kvantitativního uvolňování” a dalších jevů, které pumpovaly do oběhu hromady peněz na základě ničeho.

Problémy, které nyní vidíme, nevznikly včera nebo před pár měsíci, zakládáno na ně bylo léta a projevovaly se více nebo méně skrytě. Mocně na ně zadělaly rozličné snahy popírat či přemáhat fungování základních ekonomických principů v domnění, že to tak půjde věčně. Na mysli máme hlavně rozličné zelené politiky, které činily a činí reálně neefektivní věci zdánlivě efektivními a efektivní věci zdánlivě neefektivními. Fungovalo to roky a politici (i je podporující ekonomové) začali mít pocit, že to tak půjde věčně. Nepůjde.

Věci jako covidové rozhazování či sekundární následky konfliktu na Ukrajině, na které politici rádi vše svádí, nejsou důvodem současného stavu, byly to spíše rozbušky či poslední kapky, které způsobily, že se situace začala vymykat kontrole. Je až tragikomické vidět, jak se dnes „hledá lék na inflaci” v domnění, že se snad stane cosi zázračného a vše se vyřeší bez následků. Nevyřeší, ty roky života zlepšování životní úrovně mnohých z nás na základě ničeho někdo bude muset zaplatit. A můžeme se ptát jen na to, kdo spíše to bude a jak moc dlouho a jak moc tvrdě na něj tyto následky budou dopadat.

Situace je prostě komplikovaná, navíc ji málokdo pořádně řeší - rozpočtové schodky dál bobtnají, úrokové sazby centrálních bank jsou přes nominální růst dál hluboce, hluboce záporné. Znát je to i na ekonomických výsledcích - USA už jsou dokonce v recesi, slábne i výkonnost řady menších ekonomik. A do toho přichází výsledky automobilek.

Jejich prodeje jsou mizerné a čím dál mizernější, dokonce už i prodeje elektromobilů klesají. Pak ale přijde oznámení finančních výsledků a... „party sa može začať”, řekla by jedna skupinka slovenský rapperů. Většina firem oznamuje vysoké zisky, nevyjímaje třeba ani Škodu, která přitom zažívá prodejně nehorší období za poslední dekádu.

Takže se nic neděje? Není tomu tak, vždy k tomu dodáváme, že automobilky těží z dekády nevídané situace, kdy poptávka výrazně překračuje nabídku. To automobilkám dovoluje nafukovat marže na nevídané úrovně a tím více než sanovat ztráty obratu dané nízkým prodeji, zvýšené náklady dané rostoucími cenami vstupů všeho druhu i omezenou vnitřní efektivitou danou menším rozsahem produkce. Někteří věří, že tomu tak bude vždy, však kdo by nechtěl vládnout trhu? Carlos Tavares, šéf Stellantisu, ale ví, že i tahle party skončí.

Při ohlašování výsledků za první letošní půlrok se na jednu stranu mohl bít v prsa, neboť firma s EBIT (zisk před započtením úroků a daní) 12,4 miliardy Eur dalece překonala očekávání i dřívější výsledky. A s maržemi rostoucími o 2,7 procentního bodu na 14,1 procenta je v kouzelně dobré pozici. Tavares se snažil být ohledně budoucnosti pozitivní, klíčové obavě se ale vyhnout nemohl.

Na tiskové konferenci bez okolků přiznal, že celý průmysl se dostal do nebývale příjemné pozice, kdy vysoká poptávka firmám dovolila zvýšit ceny, a tedy i zisky navzdory nedostatku některých dílů a rostoucím cenám materiálů a energií. Tohle ale nevydrží: „Možnosti průmyslu určovat ceny budou klesat, což způsobí tlak na výši marží,” říká Tavares. V momentě, kdy se to stane, bude firma znovu potřebovat maximum výrobních kapacit, aby se aspoň přiblížila dosavadní výkonnosti.

„Nechceme se dostat do situace, kdy se cena dostanou pod tlak a vysoké vstupní ceny tu zůstanou,” uvádí dále Tavares. Přesně k tomu ale situace směřuje, pakliže se nestane cosi zázračného. Šéf Stellantisu chlácholí investory vysokým počtem nerealizovaných objednávek, sám ale nejlépe ví, že to je mizerná jistota - pokud lidem pod tlakem inflace začnou docházet peníze na rozhazování (a úrokové sazby dál zdraží úvěry), objednané auto znamená spíše problém, neboť se snadno může stát nikoli prodaným, ale vyrobeným a nedodaným, což firmu (či dealery, kohokoli, to už je jedno) dostane pod tlak.

Pochopitelně nevíme, co se stane, neví to nikdo, neví to ani Tavares. Už z podstaty fungování ekonomických cyklů je ale prakticky nemožné, aby si výrobci aut diktovali ceny věčně a bylo jim jedno, že za pár let přišli o polovinu prodejů, aniž by propustili dva lidi nebo zavřeli jednu továrnu. Sami bychom řekli, že za nezměněných okolností se potíže začnou objevovat a postupně eskalovat od třetího až čtvrtého letošního kvartálu, je to jen odhad.

Signály ale existují. Ostatně víme o českých dealerech aut, kteří už dříve přestali objednávat skladové a předváděcí vozy s tím, že si je v horizontu jejich dodání (právě někdy na přelomu let 2022 a 2023) snáze, rozumějte levněji koupí od jiných dealerů, kteří přeskladní, popř. použijí nedodané vozy vlastních zákazníků. A fištrón těchto lidí, kteří dekády dokáží správně odhadovat situaci na trhu, bychom nepodceňovali.

Zdroj: Stellantis

Petr Miler