Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Další malosériová italská značka ATS navazuje na ambiciozní, nicméně nepříliš úspěšný projekt trojice uprchlíků od Enza Ferrariho ze začátku 60. let.

Puritalia, Ermini, Faralli & Mazzanti nebo Fornasari... Iniciativních adeptů na oživení italských automobilových manufaktur se dá poslední dobou najít dost, většina z nich se ale zatím nepřehoupla z prenatálního stádia. Ani tyto předporodní komplikace ovšem neodrazují nové spolky nadšenců snažících se oživit další a další téměř zapomenuté značky. Aktuálně se k nim připojuje ATS.

Pokud vám tato firmička nazvaná podle akronymu Automobili Turismo e Sport nic neříká, nic si z toho nedělejte, půl století je docela dost času. Za značného nesouhlasu Enza Ferrariho byla založena v roce 1962 trojicí jeho bývalých špičkových inženýrů podílejících se na vývoji a výrobě monopostů F1. Byli to Carlo Chiti, Romolo Tavoni a poněkud známější Giotto Bizzarrini, který později založil stejnojmennou vlastní značku.

Trojice odpadlíků ze Scuderie postavila s finanční podporou hraběte Giovanniho Volpiho již v roce 1963 svou vlastní Formuli 1 a k tomu získala dvojici skvělých závodníků - za volant se posadil světový šampion z roku 1961 Američan Phil Hill a talentovaný Ital Giancarlo Baghetti. Naneštěstí technické problémy s převodovkami zabránily tomu, aby se v šampionátu jakkoli výrazněji prosadili.

Přesto nová firma dokázala představit ještě téhož roku na březnovém ženevském autosalonu sériový sportovní model 2500 GT s ocelovou karoserií a 2,5litrovým vidlicovým osmiválcem o výkonu 210 koní, odvozeným z agregátu F1. Model s hliníkovými panely nesl označení GTS, vážil pouze 750 kg a jeho V8 byla vyladěná na 245 koní. Oba stroje „seděly“ na rámu vyrobeném z ocelových trubek a říká se o nich, že jako první sériové sportovní vozy vůbec měly motory umístěné podélně před zadní nápravou.

Všeho všudy však vzniklo pouze patnáct aut (a dosud se jich mělo zachovat jen pět), protože už v roce 1964 došlo k neshodám mezi investorem a jeho inženýry a firma ATS byla nucena zavřít krám.

V současnosti firma ATS produkuje závodní placky připomínající vozy SR3 britské značky Radical. Nesou označení Sport 1000 a jsou poháněné japonskými motocyklovými agregáty dodávanými Hondou (CBR), Suzuki (Hayabusa), Kawasaki nebo Yamaha (R1) ve spojení se samosvorným diferenciálem Quaife a šestistupňovou sekvenční převodovkou. Nově se však v nabídce objevuje také reminiscence na původní silniční sporťák pod stejným jménem 2500 GT.

Auto má opět uprostřed umístěný motor, tentokrát plochy čtyřválec s turbodmychadlem od Subaru a vyladěný společností Cosworth. S řídicí jednotkou Motec M600 dosahuje rovných 500 koní a jen 980 kg vážící stroj je proto schopen se šestistupňovým manuálem akcelerovat na stovku za 3,3 sekundy a jezdit přes 300 km/h.

ATS 2500 GT má jako základ šasi trubkový rám doplněný ve spodní části hliníkovými panely a zbytek karoserie tvoří karbonové kompozity. Nezávislé zavěšení s hliníkovými rameny dostalo tlumiče Ohlins a na obou koncích potlačují náklony příčné zkrutné stabilizátory. Navzdory nízké hmotnosti brzdy vypadají velmi působivě. Vpředu jsou kotouče o průměru 380 mm doplněné dvanáctipístkovými třmeny, průměr zadních kotoučů činí 355 mm.

Novinka s délkou 4,25 m, šířkou 1,90 m, výškou jen 1,15 m a rozvorem náprav 2,44 metru má samozřejmě poháněná zadní kola skrze samosvor. Tabulka technických parametrů informuje, že vůz je schopen na silnici při použití semislicků schválených pro běžný provoz vygenerovat boční přetížení až 1,6 g.

Kabinu jsme ještě neviděli, ale údajně připomíná svého padesát let starého předka. O klasický vzhled interiérů se kromě jiných postaraly značky Sparco a Nardi, přičemž sedačky a větší část panelů by měla být čalouněná alcantarou. Přestože obrázky podle všeho vypadly z počítače (a proto berte část udávaných údajů s rezervou), na několika snímcích je vidět, že se na ATS 2500 GT pracuje, budeme proto sledovat, kam se jeho konstruktéři dostanou.

Zdroj: allcarindex.com

Miro Mihálik