Autoforum

/

Foto: Renault

Seberete elektrickým autům dotace a ještě asi tisíc dalších forem přerozdělování v jejich prospěch a stanou se přesně tím, čím pokaždé v historii - slepou uličkou vývoje. Situace v Brazílii to ukazuje, před očima to ale nakonec máme i u nás.

Není ekologičnosti bez ekonomičnosti, říkával už dávno jeden z kantorů, který mě učili ekonomii. Dnes by za taková „kacířská” slova zřejmě riskoval ztrátu zaměstnání, před pár dekádami ale ještě vše neobjímala politická dogmata. Jeho postoj měl hlavu a patu - proti ekologickým řešením nelze nic namítat, pakliže jsou ale ekonomicky dalece méně efektivní než jiná, nemají z dlouhodobého hlediska šanci přežít a dojedou právě na to. V takové chvíli nemá smysl je násilně prosazovat, je prostě třeba hledat jiná, které oba aspekty spojí lépe.

Přesně v této pozici jsou dnes elektrická auta. Tedy, o jejich ekologičnosti by šlo dlouze diskutovat, i kdybychom ale došli k závěru, že skutečně představují potenciální přínos, z ekonomického hlediska jsou tak nekonkurenceschopným nesmyslem, že nemají šanci se prosadit. Fakt, že je kupuje víc než pár nadšenců, je dán v prvé, páté i desáté řadě přerozdělováním v jejich prospěch. Ani doslova brutální evropsko-unijní mechanismy, které jejich směrem hrnou miliardy a miliardy euro, nestačí na to, aby se jakkoli prosadily ve většině zemí EU, Česko nevyjímaje. Musíte jim přidat ještě brutálnější lokální podpory jako v Německu, Nizozemsku či Francii, přesto ale stěží bojují o víc než 20 procent trhu.

Některými je to předkládáno jako úspěch, my to tak vnímat nemůžeme. Elektromobily vzhledem ke své omezené použitelnosti, vysoké ceně a nejasné životnosti (a tedy i nejasnému udržení hodnoty) nemají nejmenší šanci konkurovat spalovacím vozům. A i jakákoli jiná alternativa k tradičním fosilním palivům je na alespoň trochu fungujícím trhu sfoukne jako svíčku.

Své o tom ví Brazilci, jak informuje agentura Bloomberg. Tamní specifické podmínky dané rozsáhlým cukrovarnickým průmyslem dovolily prosadit se autům, která vedle klasického benzinu dokáží spalovat také „cukrovou třtinu”, přesněji ethanol z ní vyrobený. Nestalo se to náhodou ani dotační politikou - tuto surovinu lze v Brazílii levně pěstovat a rafinovat a když v 70. letech začal zemi decimovat nedostatek ropy, vydala se cestou větší samostatnosti právě tíhnutím k těmto vozům.

Zákazníci s tím nemohli mít problém - auta spalující ethanol se nechovají podstatně jinak než ta na benzin a alternativní palivo je pro ně dokonce levnější. Vozy schopné pracovat s oběma zdroji energie se tak stávaly postupně populárnějšími, až v roce 2003 přišel VW Gol Flex, který spustil lavinu. Od té doby tzv. flex-fuel auta oslovují více a více kupců a dnes mají 84,5 % (!) celého trhu. Elektromobily, které automobilky tlačí v zemi podobně jako kdekoli jinde, oslovily loni 2,52 % kupců. Vítězství „aut na cukrovou třtinu”, jak se jim nejen v Brazílii říká, je naprosto jednoznačné.

Brazílie díky nim ani nemá důvod elektromobily protežovat - podle Bloombergu jsou celoživotní emise brazilských „aut na cukrovou třtinu” přibližně 16,7 tuny oxidu uhličitého ve srovnání s odhady mezi 40 až 50 tunami, které mají vypouštět podobné modely používající klasický benzin. Brazilci tak našli cestu, jak spojit ekologičnost s ekonomičností a bodují. My jsme se rozhodli ekonomii „ohnout” ve prospěch ekologie a dopadneme jako každý, kdo to kdy zkusil. Ceteris paribus, chce se dodat pro úplnost, převratný vynález může situaci vždy změnit.

Brazilský příklad ukazuje, co je také možné, třebaže v konkrétní podobě je třeba u nás neopakovatelný. V Česku je ale nakonec situace podobná - podle statistik SDA se letos v Česku prodalo 2 992 elektromobilů, což znamená podíl na trhu 2,59 %. Vedle toho si kupce našlo 1 853 vozů schopných spalovat LPG. Jistě, to je méně a zdaleka na 84,5 %, jenže auta na LPG prodává jedna jediná značka, Dacia. Přesto nemají daleko k tomu vyrovnat odbyt tak tlačených elektromobilů všech značek dohromady. A nejprodávanější auto na LPG (Jogger, 927 kusů) svými prodeji násobně zastiňuje i to nejprodávanější elektrické auto. Přitom LPG je též cestou k nižším emisím CO2.

Nebylo by tedy lepší šířeji nabízet auta na LPG, která by trh snadno přijal jako prakticky stejně drahá, stejně použitelná a provozně dokonce levnější, než všem vnucovat elektromobily, které jsou pro mnohé zcela nepoužitelné, stojí násobně více a provozně nejsou už kvůli ztrátě hodnoty výhrou ani v nejmenším? Nebylo by lepší prodávat třeba... 84,5 % lidem auta s reálně nižšími - třebaže nenulovými - emisemi CO2 bez dotací, než se za cenu miliard radovat z odbytu bezvýznamného množství elektromobilů se sice „nulovými” emisemi CO2, které ale nulové stejně nejsou? To je jen pár nevýznamných nápadů selsky uvažujícího člověka...

Zdroje: Bloomberg, SDA

Petr Miler