Autoforum

/

Foto: Radford Motors

Nových či staronových automobilek se rodí jako hub po dešti, velmi podobné množství jich ale dříve či později také umírá. U návratu jedné takové stál před třemi roky sám Jenson Button, i s dalšími investory si ale zjevně vzal moc velké sousto.

Platy pilotů Formule 1 nejsou vždy zdrojem pohádkového bohatství, řada z nich si ostatně před usednutím do sedačky v kokpitu musí přivést své sponzory, kteří jim jejich účast zaplatí. Vše se ale pochopitelně mění ve chvíli, kdy některý z nich začne být úspěšný, nebo dokonce vyhraje titul mistra světa. V ten moment se z něj stává milionář, před kterým se otevírají dveře dokořán. A pokud vše neprohýří, může snadno během několika málo let sebe i své blízké zajistit až do konce života.

Mezi takové jezdce bezesporu patří Jenson Button, který společně s Rossem Brawnem v roce 2009 šokoval svět. Britský jezdec se totiž na sklonku předešlé sezóny ocitl bez angažmá, přičemž záchrana v podobě nového týmu přišla na poslední chvíli. Co přišlo pak, byla krasojízda, neboť Button vyhrál šest z úvodních sedmi závodů a na sklonku roku mohl poprvé a naposledy podobně jako kdysi Leonardo DiCaprio na přídi Titanicu zvolat: „Jsem král světa!“

S královskou motoristickou disciplínou se Button rozloučil v roce 2017, načež zamířil i do řady jiných šampionátů. Čtyři léta na to pak spojil své síly s automobilovým nadšencem a televizním moderátorem Antem Ansteadem, designérem Markem Stubbsem a finančním poradcem Rogerem Behlem, a společně přivedly zpátky k životu automobilku Radford. Ta byla založena ve 40. letech minulého století jako nezávislá karosárna, jenž se specializovala na vozy Bentley a Rolls-Royce.

Button a spol. s ní však měli jiné plány, neboť se rozhodli stavět moderní interpretace starých sporťáků, ze všeho nejdříve Lotusu 62. Ten vzniknul v pouhých dvou kusech a zamířil pouze na závodní okruhy, kde se proháněl v letech 1969 až 1974. Velkých úspěchů však nedosáhnul, zejména kvůli problém s motorem, jenž vycházel z dvoulitru produkovaného Vauxhallem. Colin Chapman, zakladatel Lotusu, pak sice v roce 1973 přišel s vlastní jednotkou, která nabízela 279 koní, ovšem ani to již vozu k prvenství nedopomohlo.

Britskému závodníkovi ale nejspíš Lotus 62 i tak imponoval, a proto chtěl pod onou značkou Radford přivést na svět novou verzi. Postavena je na základech Lotusu Evora, jehož 3,5litrový přeplňovaný šestiválec původem od Toyoty rovněž i používá. Jednotka však prošla laděním, aby nabídla 600 koní. Vůz byl navíc extrémně odlehčen, pročež neváží ani tunu. Po stránce designové pak snadno překonává jak originál, tak i dárcovský vůz. Není tak divu, že Button očekával nadšení a zájem.

Nás auto ohromilo, naneštěstí pro šampióna F1 jsme asi byli ti jediní. Místo sčítání peněz tak Radford po pouhých třech letech existence vyhlásil bankrot, jak informují kolegové z Motor1. Nemusí to být konec, firma doufá v restrukturalizaci, během níže se jí povede zbavit dluhů a sehnat nové investory. Zda se jí to ale povede, je ve hvězdách, neboť pokud dosud nezapůsobilo ani Buttonovo jméno, ani vzhled či dynamika vozu, pak jen stěží lze očekávat, že auto za minimálně 22,5 milionu korun zaboduje třeba příští rok či za pět let.

Radford-Lotus Type 62-2, jak zní oficiální celý název vozu, se ukázal i v ikonických barvách někdejšího týmu John Player Special. Ovšem ani to nepomohlo k jeho úspěchu. Foto: Radford Motors

Zdroj: Motor1

Petr Prokopec