Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kolikrát už jsme slyšeli o tom, že autopiloty jsou cestou, jak učinit silnice téměř dokonale bezpečnými. Automobilky tak pilně pracují na systémech autonomního řízení, ty ale podle IIHS zabrání jen zlomku nehod.

V posledních letech se automobilový vývoj soustředil zejména do dvou oblastí. Tou první byla elektrifikace, druhou pak autonomní řízení. Právě na to si nyní posvítíme, neboť rok 2020 měl být dle dřívějších prohlášení řady výrobců zlomovým. Na silnice měla vtrhnout auta, která by se obešla nejen bez lidských rukou, ale dokonce i bez lidského dohledu. Umělá inteligence přitom měla zařídit eliminaci veškerých lidských chyb, což by podle jednoho nejmenovaného švédského výrobce vyústilo v nulovou úmrtnost.

Polovina roku 2020 je nicméně za námi a po robotických autech není ani vidu, ani slechu. Tedy pokud pomineme tu skutečnost, že dochází k jejich vývoji a tedy i k testům na veřejných komunikacích. Ovšem jejich prodej zahájen ještě nebyl. Stejně jako si o autopilotech úrovně SAE4 nebo SAE5 může nechat pouze zdát privátní klientela. Přinejmenším stejně podstatná jako jejich absence je ale skutečnost, že i kdybychom na silnici plně autonomní vozy měli, ráj na zemi to z nich stejně neudělá.

Tvrdí to alespoň americký pojišťovací institut IIHS, který na základě dat NHTSA prozkoumal vzorek více jak pěti tisíc nehod. Vyřazeny pak byly incidenty způsobené lidským vnímáním, tedy rozrušením řidiče, sníženou viditelností nebo pozdním zpozorováním nebezpečného faktoru. Také byly eliminovány nehody způsobené lidskými indispozicemi, čímž jsou míněné havárie, ke kterým došlo v důsledku alkoholu či drog, mikrospánku nebo zdravotních potíží. Těmto nehodám by umělá inteligence dokázala odstranit, nicméně ty se na celkovém počtu havárií podílí jen z jedné třetiny. Se zbytkem by podle IIHS nenadělaly autopiloty zhola nic.

Příchod autopilotů by tedy skutečně mohl či měl vyústit v nižší nehodovost, ovšem v mnohem menší míře, než si automobilky malují. Spousta nebezpečných faktorů na silnicích dále zůstane, například chodce, cyklisty či zvířata umělá inteligence řídit nikdy nebude. A podle viceprezidentky institutu a spoluautorky studie Jessicy Cicchino pak záleží také na tom, jak budou auta s autonomním řízením naprogramována. Jakkoliv totiž umělá inteligence dokáže reagovat rychleji a nezaznamenává únavu, zároveň jí také chybí intuice, což může naopak přispět ke vzniku nehod, ke kterým dnes nedochází.

Typickým příkladem selhání autopilota je dle Jessicy incident z roku 2018, kdy vůz Uberu během testů zabil v Arizoně chodkyni. Tu nejprve systém v důsledku snížené viditelnosti neodhalil, což je vskutku překvapivé, neboť právě „lepší zrak“ byl jedním z trumfů zastánců autonomního řízení. Technologie pak sice Elaine Herzberg nakonec zaznamenala, ovšem již nedokázala předvídat, že ta se vydá napříč vozovkou. V té chvíli ale systém selhal potřetí, neboť nedošlo na úhybný manévr.

Lze samozřejmě namítnout, že šlo pouze o test. Ovšem v té chvíli byl na palubě přítomen operátor, ovšem i ten nikterak nezareagoval. Do budoucna by se ovšem autonomní vozy měly po silnicích pohybovat zcela samy. A jsou tu i další rizikové faktory, například proměnné v případě stavu vozovky. Všimne si automatika navátého sněhu na horizontu? Asi nikoli.

Kromě toho IIHS naznačuje, že dokud budou po silnicích jezdit řidiči z masa a kostí, pak je rovnou třeba počítat s nižší mírou ochrany, neboť interakce živých a elektronických „řidičů” přinese spíše více zlého než dobrého. Ve stínu těchto zjištění není divu, že některé kapacity rovnou tvrdí skutečně funkční autopilot vůbec nelze vyvinout.

Zdroj: IIHS

Petr Prokopec