Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Koncept čtyřmístného kupé se má odhalit ještě letos. Poté se prý bude prodávat několik set kusů ročně za cenu nepřevyšující 5,8 milionu korun.

Založení britské značky Bristol je spojené s koncem druhé světové války a rozebráním skladů BMW spojeneckými vojsky. I když základní kámen vlastně nevědomky položil ještě ve 30. letech Archibald Frazer-Nash, když začal s importem bavorských vozů do Anglie. Jeho kontakty pak v rámci mírového vyrovnání zaručily, že Bristol mohl začít ihned po konci bojů začít stavět svůj první model 400, který používal podvozku BMW 326, pohonného ústrojí 328 a karoserie 327. U „chlubení se cizím peřím“ ale dlouho nezůstalo, a tak mohl Bristol v roce 1953 dokonce nastoupit ve slavné čtyřiadvacetihodinovce Le Mans. Prodeje však nikdy nebyly tak světoborné, díky čemuž v roce 2011 firmu převzal indický obchodník Kamal Siddiqi.

To přitom nebylo náhodné, neboť ve Velké Británii sídlící podnikatel již od roku 1989 vlastní také konsorcium Frazer-Nash, tedy společnost založenou zmíněným Archibaldem a také jením z hlavních propagátorů elektrických a hybridních technologií. A aby toho nebylo málo, spadají pod Siddiqiho ochranná křídla také práva na Wankelův motor. Díky tomu by nás zřejmě nemělo překvapit, že Bristol dle momentálních zpráv připravuje vlastní elektrické GT, jemuž v prodloužení dojezdu asistuje právě motor s rotačním pístem.

Mnohem překvapivější je ovšem sebevědomí, s jakým se indický obchodník vrhá do tohoto podnikání. Dvoudveřové čtyřmístné kupé by se totiž ve formě konceptu mělo objevit ještě v závěru roku, přičemž s výrobou se nemá dlouho otálet. Siddiqi totiž chce prodávat „několik set vozů ročně za cenu pod 200 000 GBP (cca 5,8 milionu korun)“. A to je na automobilku (či spíše několik značek), o nichž mimo Velkou Británii málokdo slyšel, opravdu odvážný plán. I přes zmíněné historické zázemí.

Výsledný vůz by přitom velikostí měl rovnat Bentley Continental, jeho vzhled však zřejmě výrazně ovlivní koncept Namir, který pro značku Frazer-Nash stvořil v roce 2009 Giugiaro. Ze stejného vozu pak pochází i pohonné ústrojí, tedy čtyři elektromotory nezávisle na sobě pohánějící všechna kola. Energii přitom čerpají z lithium-iontových baterií, které plní nejen regenerativní brzdění nebo kabel do zásuvky, ale především 0,8litrový Wankelův motor starající se o patřičný dojezd.

Za poslední čtyři roky samozřejmě došlo k patřičnému vylepšení, přičemž Siddiqi je hrdý hlavně na to, že „celý systém je náš vlastní koncept. Hardware, algoritmy, software, baterie a následné propojení, to vše jsme vymysleli my. Tento přístup je totiž lepší, než abychom spoléhali na dodávky, které jen zřídka vyhovují našim požadavkům.“

Zajímavé přitom je, že firmě Bristol nejde ani tak nejde o nějakou redukci emisí CO2 (od toho je tu další projekt Metrocab určený pro centrum Londýna). Místo toho je Indovým cílem maximální možná efektivita pohonného ústrojí. Jsme tedy opravdu zvědavi, zda se mu jeho plán podaří realizovat.

Bristol Fighter byl jeden z posledních novodobých modelů britské značky

Historické vozy značek Bristol a Frazer-Nash vycházely především z BMW

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec