Autoforum

/

Foto: Britishvolt, tiskové materiály

Tato továrna měla být pýchou britského průmyslu, stane se ale jen symbolem jednoho snu, který se už nedočká naplnění. Místo výroby stovek tisíc baterií ročně přišel krach a s ním propuštění naprosté většiny zaměstnanců.

Dnes uběhly na den přesně dva roky od chvíle, kdy jsme zmínili, že letos ve Velké Británii vybuchne časovaná bomba. Důvodem byl způsob, jakým Britská vláda uchopila příležitost zvanou Brexit. Mohla se vydat cestou větší volnosti, místo toho se ale po odchodu z Evropské unie rozhodla, že bude zelenější než Brusel. Proto také stanovila, že od roku 2023 vzroste podíl lokálních komponentů použitých při výrobě elektrických aut na 50 procent. Ten by pak nadále měl růst až do roku 2027, přičemž stěžejní se pro ostrovní království stala výroba baterií.

Následně kabinet někdejšího premiéra Borise Johnsona nejprve rozhodl o tom, že prodej nových spalovacích aut zakáže od roku 2035, než o pár měsíců později přišel dokonce s rokem 2030. Z Británie se tak měl stát elektrický ráj, a to přesto, že před dvěma lety v zemi existovala pouze jediná továrna na výrobu baterií. Ta patřila (a nadále patří) Nissanu, s roční kapacitou 2 GWh však zvládala vykrýt pouze potřeby japonské automobilky.

Aby tedy Britové mohli realizovat své smělé plány, byla nutná výstavba dalších továren, které by chrlily jeden akumulátor za druhým. Naděje byly spojeny hlavné se společností Britishvolt, jenž se měla stát ostrovní odpovědí na Teslu. Od svého vzniku v roce 2019 se přitom firmě povedlo získat investice ve výši takřka 2,5 miliard liber (cca 68,11 mld. Kč), z čehož 100 mil. GBP (2,72 mld. Kč) dodala vláda. Mimo to Britishvolt uzavřel smlouvy o dodávkách baterek s Astonem Martin či Lotusem.

Firma loni v srpnu začala s výstavbou továrny v Northumberlandu, přičemž zahájení výroby bylo plánováno na příští rok. V souvislosti s tím měl Britishvolt stvořit tři tisíce nových pracovních míst, zatímco dalších pět tisíc by bylo spojeno s dodavatelskými společnostmi. Tomu všemu je nicméně konec, neboť firma toto úterý firma vyhlásila bankrot a zamířila pod nucenou správu, na dlažbu tak zamířila většina z 232 zaměstnanců.

David Bailey, profesor ekonomie na Birminghamské obchodní škole, se nicméně tomuto neslavnému konci nediví. „S ničím než s potížemi se nedalo počítat. Neměli žádné zkušenosti s vývojem nových technologií. A nepovedlo se jim ani zajistit veškeré finance potřebné k výstavbě továrny, na tu potřebovali zhruba 3,8 miliardy liber (103,53 miliardy korun). A aby toho nebylo málo, neměli ani nasmlouvané žádné velké zakázky,“ říká dnes.

Sny Britů o rozmachu elektromobilů domácí výroby se tak rozplývají jako pára nad hrncem. Branže je nicméně v důsledku nuceného tlaku vsadit na jedinou kartu ve větším ohrožení, než tomu kdy bylo. Aby totiž výrobci mohli produkovat elektromobily, potřebují k tomu baterie. Navíc takové, které budou vznikat v Británii, jinak budou muset do ceny promítnout clo, což je připraví o řadu zákazníků.

Něco takového si nicméně mohou dovolit už jen prémiové značky jako Jaguar, Land Rover či již zmiňovaný Aston Martin. První dvě přitom s ničím jiným než s elektrickou budoucností nepočítají, zároveň se přitom po stránce cenové hodlají posunout na úroveň Bentley. To jim kolaps Britishvoltu skutečně umožní, mateřský koncern Tata Group totiž již naznačil, že továrnu na baterie raději vystaví v kontinentální Evropě.

Vyjma Nissanu tak v Británii počítá s továrnou na baterie pouze Číňany vlastněná společnost Envision AESC, ovšem její roční kapacita má činit 38 GWh. Prakticky všechny její baterie má ale znovu odebírat japonská automobilka, tohle vypadá jako slepá ulička.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec