Autoforum

/

Foto: MG Motor

První odvetné kroky Říše středu jsou tu a mohou být velmi bolavé, i když se úpravám jakýchkoli dalších cel zatím vyhýbají. Nepříjemné mohou být i pro Česko, třebaže se mezi zeměmi EU najdou větší „černé ovce”.

Zavedení vysokých dovozních cel na čínské elektromobily je ze strany EU prezentováno jako projev snahy ochránit místní výrobce aut. Může to tak působit, je ale třeba si uvědomit, že je nyní na oko chrání jen před problémy, do kterých je nejprve sama uvrtala. Zelená ideologie je dílem Bruselu, přičemž její součástí není jen tlak na stále větší počet aut s elektrickým pohonem, ale také třeba snaha odstavit uhelné elektrárny a ty nahradit obnovitelnými zdroji. Což je možná ušlechtilá myšlenka, jako většina podobných ale naráží na faktickou proveditelnost a přímé i nepřímé náklady takové změny.

Starý kontinent se v důsledku stále intenzivnějších snah o centrální řízení místního ekonomického dění stává méně a méně konkurenceschopným, což je ta pravá voda na mlýn Číňanům. Ti dokáží být levnější, pružnější, progresivnější, a tak se pochopitelně snaží i o expanzi mimo svou domovinu. Konkurovat by jim bylo vhodné produkty nabízejícími vyšší hodnotu za peníze, toho ale místní automobilky s rukama svázanýma jednou obrovskou modrou mašlí s hvězdami nejsou schopné. EU tak ve výsledku jen vytlačuje klín klínem, čímž budeme trpět hlavně my, zákazníci, neboť budeme dáni na pospas zejména místním automobilkám a jejich ztracenému umění nabídnout dobré auto za dobré peníze.

Problémy ale nekončí zde. EU tím, že tento týden provizorní cla učinila po příštích pět let trvalými, Číně v podstatě vyhlásila obchodní válku. A pokud se domnívala, že tento krok zůstane bez odezvy, pak se zřetelně mýlila. Peking beze zvýšení cel osobně a od začátku říká, že se bude bránit. Cla na auta z Evropy zatím nezvýšil, jak ale informuje Reuters, čínské ministerstvo obchodu už instruovalo domácí výrobce aut, aby zastavili investice v zemích, které pro vyšší cla zvedly ruku.

Tak si připomeňme, jak kdo hlasoval. Rovných 10 zemí (Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Francie, Irsko, Itálie Litva, Lotyšsko, Nizozemsko a Polsko) bylo pro, dalších 12 (Belgie, Česko, Finsko, Chorvatsko, Kypr, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Španělsko a Švédsko) se zdrželo a zbylých 5 bylo proti (Maďarsko, Malta, Německo, Slovensko a Slovinsko). Znovu se musíme podivit nad tím, jak souhlas pouhých 10 zemí stačí k zavedení čehokoli ve spolku 27 států, ale to jen tak na okraj. Každopádně: První zmíněné země mají mít s čínskými investicemi utrum, Česko patří mezi ty, kde mají Číňani investovat jen s maximální obezřetností a ve zbytku neplatí žádná omezení.

Pro Česko to tedy může být nepříjemné, problém je to ale hlavně pro Francii a Itálii. V zemi galského kohouta měla automobilka SAIC do konce letošního roku otevřít centrum na náhradní díly. Protože je ale cly zasažena nejvíc, nejsme si jisti, jak to dopadne. S čím též nelze dost dobře počítat, je příchod čínských značek na Apeninský poloostrov. Itálie přitom poslední dobou výrobce jako Chery či Dongfeng v nemalé míře lákala, neboť domácí automobilová branže spíše chřadne a spolu s ní padá dolů i HDP. Vůči němu přitom ve druhém letošním čtvrtletí stoupl dluh země již na 137 procent (jen pro srovnání, Česko je na 42,6 procentech).

Co přijde dále, je otázkou. Čína nicméně má z čeho brát, neboť v zemi se kupříkladu vyrábí 60 procent světové ocele. Pochází z ní také 9 z 10 solárních panelů, 77 procent baterií pro elektromobily a pod kontrolou má Říše středu prakticky veškeré celosvětové vzácné kovy. Asi bychom se snažili spíš spolupracovat, než abychom rozpoutávali obchodní válku, ale to je jen náš názor.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec