Autoforum

/

Foto: BYD

Tohle je skoro tragikomická situace, neboť nejlépe ukazuje, o kolik pragmatičtější přístup i komunistická Čína k této věci zaujala. S elektromobily to „chtěla rozjet”, ale když vidí, že zájem vázne, nebude sázet vše jen na tuto kartu. To my v Evropě zůstaneme pevní.

Kdo z nás si kdy z nějakého důvodu skálopevně nemyslel, že to či ono je to pravé, že ta či onen jsou ti praví, že tohle nebo támhleto řešení je to nejlepší možné? Do takové pozice se dostal snad každý, ať už z racionálních nebo emotivních důvodů, je to lidské. Stejně tak by ale k člověku měla patřit schopnost seznat, že se zmýlil, že se věci mají jinak, že sednul na špatného koně a sesednout z něj by měl dřív, než společně zhynou. Tohle je normální chování.

Ale vážně, copak jste si napoprvé vybrali ideální manželku nebo ideálního manžela? Našli jste napoprvé tu nejlepší myslitelnou práci, koupili to nejlepší možné auto, našli si ideální bydlení? Asi ne, byť se to samozřejmě mohlo stát. Život je cesta pokusů a omylů, je to běžné, nakonec moudří praví, že není větší chyby než přestat zkoušet. Ale k takové cestě nevyhnutelně patří i nutnost si umět přiznat omyl a zkusit něco jiného. V EU něco podobného až příliš často nefunguje.

Taková idea, že elektrická auta budou tím nejlepším řešením, není nutně špatná per se. Tyto vozy mají své nepopiratelné výhody a má smysl tuto cestu zkoumat jako možnou. Snad bychom i tolerovali tlak na její preferování s cílem odstranit překážky, které brání masovému rozšíření elektromobility, neboť si v tuto chvíli asi neumíme představit nic teoreticky lepšího než levné elektrické auto s malou a lehkou baterkou, které pojme stovky kWh energie, jíž půjde rychle doplnit. A tu elektrickou energii budeme umět efektivně vyrobit. To chápeme, ale je to teorie, se kterou se praxe ne a neschází.

Sen o elektromobilitě je starý jako automobilismus sám, první vlna automobilismu byla elektrická a proběhla už před nějakými 150 léty. Od té doby se na naplnění výše zmíněného čeká. Přiblížili jsme se tomu, ne že ne, ale ruku na srdce - pokud jsme se za ono skoro století a půl dostali k tomu, že dobrý elektromobil je auto za 1,2 milionu, které váží přes 2 tuny a na palubě má ekvivalent asi 20litrové nádrže nafty, kterou budete doplňovat desítky minut, jak daleko na oné cestě jsme? A jaká je aktuální dynamika vývoje, když velmi relevantním, popravdě pořád jedním z vůbec nejlepších elektrických aut zůstává Tesla Model S, která neprošla jedinou principiální změnou od svého zrodu v roce 2012? Asi to pořád není žádný „fičák”, že? Takže co čekat v roce 2035? Však ten je tu za 11 let, Model S je s námi 12.

Je zjevné, že ať už byla sázka na elektromobilitu míněna jakkoli dobře, nevychází a dnes už téměř s jistotou můžeme říci, že neexistuje šance, jak ji rozumným způsobem do roku 2035 realizovat. Všimli jste si ale, že by EU, která za těmito plány stojí především, přišla s něčím jako: „No, zkusili jsme to, nevyšlo to, musíme dát prostor širší paletě řešení dřív, než bude pozdě.” Vlhký sen, ve skutečnosti je to přesně naopak - čím hůře to jde, tím více bude Brusel tlačit na to, aby nic jiného nešlo. Místo pragmatismu vládne dogmatismus. A čím později se to změní, tím víc to bude všechny z nás bolet, protože to poznání přijde tak jako tak - nyní by mohlo být relativně dobrovolné, později už bude jen krutě vynucené.

V tomto kontextu je hořce fascinující, že ani komunistická Čína nejedná takto dogmaticky. Na elektromobily vsadila hodně, ale nikdy všechno, žádný termín jejich nařízení nebyl stanoven. A už ani nebude, před pár týdny byly oznámeny čínské plány týkající se pohonu aut až do roku 2060 a za velkou zdí až do té doby dál počítají se spalovacími motory, dokonce budou podporovat jejich další vývoj.

Ruku v ruce s tím jde prohlášení čínského náměstka ministra průmyslu a informačních technologií (MIIT) Xina Guobina, který podle Financial Times oznámil, že čínská vláda „začne krotit” expanzi průmyslu elektrických aut. Podle FT Xin řekl, že vláda přijme „silná opatření” k řešení „slepého zakládání” nových projektů sázejících jen na elektrická vozidla „některými místními úřady a podniky”, aby ve výsledku omezila jejich produkci a zamezila přehlcení trhu většinou zákazníků stále odmítanými vozy.

Jsme daleci toho, abychom velebili Čínu, ale i v takto „plánované zemi” dokážou říci, že přišli s nějakým nápadem, ten se neukázal být schůdným bez nesmyslných obětí, a tak ho prostě přehodnocují. A hotovou fackou do tváře „západu” jsou Xinova slova o tom, že mimo Čínu není po těchto autech „dostatečná poptávka”, což je vnímáno jako potvrzení klesajícího zájmu o tyto vozy v Evropě a USA, kterého jsme ostatně v posledních měsících sami svědky.

Je to naprosto paradoxní, neboť ačkoli jsou Číňané často jmenováni jako ti, kterým tlak EU (a částečně i USA, nakonec obavy Elona Muska svědčí o mnohém) na rozmach elektromobility pomáhá se prosadit, ani sami Číňané nemíní živelný rozmach elektrických aut dál podporovat, protože vidí, že naráží na přirozené limity svých možností.

Nepochybujeme o tom, že EU dojde ke stejnému závěru, je to nevyhnutelné. Proč na to ale musíme čekat až do chvíle, kdy to bude zcela nevyhnutelné? A do té doby budeme celý automobilový průmysl držet v šachu elektrické iluze? Tohle jde vážně mimo nás.

Zdroj: Financial Times

Petr Miler