Autoforum

/

Foto: BYD

Číňané jsou úspěšní v Číně, Číňané jsou úspěšní v rozvojových zemích, Číňané jsou úspěšní v Austrálii, Číňané jsou úspěšní v Rusku. Ale v EU? Tam se jim jistě dařit nebude, mysleli si někteří. Realita je zjevně jiná.

Ztráta smyslu pro realitu a neschopnost oddělit podstatné od nepodstatného, to jsou hlavní problémy, které už léta svírají Evropskou unii. A paradoxně platí, že čím jsou patrnější, tím více EU přikládá pod jejich kotlem. Základní myšlenky stojící za přiblížením jednotlivých evropských zemí jsou přitom dobré a celkové efektivitě prospívající - společný trh, volný pohyb zboží či osob, homogenizace elementárních pravidel, to všechno jsou pozitivní a život ulehčující věci. EU ale v jednu chvíli začala mít pocit, že všechno důležité je hotové a začala se zabývat - s prominutím - kravinami.

Vzhledem ke složitosti této debaty raději nechám stranou, že EU už z titulu svého globálního významu nemá absolutně žádnou šanci cokoli podstatného změnit na vývoji světového klimatu, přesto si pod nohy hází jeden klacek za druhým právě s takovým cílem. Stačí si uvědomit, že spousta lidí řeší elementární záležitosti od dostupnosti potravin či energií až po to, jak se zítra dostanou do práce, když auta jsou asi dvakrát dražší než před pár lety. A EU? Ta se zabývá tím, abyste si víčky na plastových láhvích resp. jejich držáky (či co to vlastně je) vypíchli oko. Proč musíme takovou blbost řešit zrovna teď, když jsou na stole mnohem důležitější záležitosti? Odpověď nikdo nenabízí.

Ztráta smyslu pro realitu se pochopitelně projevuje i v automobilovém průmyslu, jehož hlavním problémem je jedno - postupná ztráta konkurenceschopnosti v globálním měřítku. Evropští výrobci jsou tlačeni do drahých a neefektivních řešení, což jejich zahraniční konkurenty více nebo méně míjí. Tlak na povinnou elektromobilitu není darem Evropě v podobě možnosti získat náskok v oblasti technologií budoucnosti, tedy vlastně je, ale darem danajským. Sami vidíte, jak evropští výrobci přes až brutální přerozdělování všeho druhu strádají ve schopnosti nabídnout sebehůře použitelný elektromobil za méně jak 1 milion korun. Číňané s tím problém nemají.

Nejde ale jen o elektromobily, uměle je nespočtem často nesmyslných nařízení zdražováno úplně všechno. Není obědu zdarma, každé nařízení čehokoli ve výsledku stojí peníze a firmy nemají jiné než ty, které jim dáte vy jako zákazníci. Pokud někdo nařídí povinné ESP, zaplatíte to vy. Pokud někdo nařídí víčka na šňůrce, zaplatíte to vy. Pokud někdo nařídí možnost vracet zboží bez udání důvodu do 14 dnů, náklady toho zaplatíte vy. Všechno zaplatíte vy, každá taková věc se projeví v ceně zboží či služby, kterou si kupujete. A takových nařízení je už tolik, že některé věci v Evropě levně vyrobit prostě nejde.

Pokud si EU myslí, že toto zvyšuje konkurenceschopnost místních firem, je opět mimo realitu, dělá to pravý opak. Je to voda na mlýn všem, kteří se s takovými věcmi nemusí potýkat, aspoň ne v takové míře. A nejde jen o ty viditelné na prvního pohled - že do auta musíte dát ESP, je nakonec relativně levná prkotina. Ale ona je zdražuje i miliarda jiných pravidel od nutnosti určitým způsobem zacházet se zaměstnanci, splňovat určitá kritéria ve výrobních a kancelářských prostorách, obstávat před různými kontrolami...

Jasně, spousta těchto věcí zlepšuje kulturu prostředí, ve kterém žijeme, a nechci říci, že jsou všechny špatné. Ale EU nezná mezí, nezná míry - loni jich byla miliarda, za dva roky jich budou tři miliardy. Všechny stojí peníze a EU neumí odlišit důležité od nedůležitého. Především ale ignoruje, že jinde tohle všechno dělat nemusí a konkurenceschopnost místních firem to potápí, nikoli naopak. Je to voda na mlýn především Číňanům a představa, že se nabídnuté šance nechopí, je stejně naivní jako iluze, že nám podobně socialistický přístup přinese štěstí na věčné časy. Nikoli, jen se zhroutí pod tíhou své ekonomické těžkopádnosti jako kdykoli dříve.

Že Číňané v EU začnou úřadovat a nezastaví je ani předsudky části publika, dokazuje aktuální dění ve Švédsku. Tam červencové prodeje nových aut takřka ovládlo čínské SUV BYD Atto 3, které s 721 prodanými kusy zaostalo jen za domácím Volem XC60 (807 aut). Je to pouze pár týdnů prodávaná novinka, takže celoroční prodeje nemá smysl řešit, BYD jako takové ale rázem vystřelila do nejlepší desítky značek mimo jiné i před Škodu, Peugeot či Teslu. Poslední zmíněná značka je pak podstatná také proto, že Atto 3 je elektromobil, takže rovnou zašlapal do země veškerou konkurenci stejného ražení.

Uvidíme, jak se vozu povede dál, už teď je ale zjevné, že je schopen jít po krku veškeré západní konkurenci. S cenou od 532 900 švédských korun (asi 1,1 milionu Kč), to má relativně snadné, když podstatně hůře specifikovaná Škoda Enyaq začíná o 120 tisíc Kč výš a i Tesla Model Y je o desítky tisíc dražší. Takhle to mají čínská auta skoro vždy - nabízí více za měně. A lidé k tomu nebudou neteční a nebudou mít problém dát jim přednost.

Pokud byste se ptali, proč tomu tak je, odpověď naleznete výše - EU roky místním firmám svazuje nohy a teď je do nich začala střílet. Přitom absolutně nepochybujeme, že by místní automobilky dokázaly nabídnout lepší hodnotu za peníze než Číňané, kdyby k tomu měly prostor. Nemají ho a nejhorší je, že jej podle svého chování mít ani nechtějí. V lůně socialistického plánování se jim zalíbilo a zapomněly, že svět nekončí východní hranicí Slovenska...

Zdroje: Mobility Sweden, BYD, Škoda Auto

Petr Miler