Autoforum

/

Foto: Nissan

Je čas zavést do mluvy rozumně uvažujících lidí nový termín - „elektrická zabedněnost”. Některé automobilky sice vidí, že jejich elektrická auta nenachází na trhu téměř žádné zastání, přesto jsou z nějakého důvodu odhodlány nabízet jen takové vozy. Nissan patří mezi ně.

Každý podnikatelský záměr začíná u nějakého nápadu, u vlastního přesvědčení, že na ten či onen produkt někdo čeká, že s ním půjde na trhu rozbít bank. Někdy je to ryzí idea vycházející třeba jen z toho, že po takové věci toužíte vy a nikdo vám ji nenabízí, jindy jde o výsledek velmi promyšleného procesu, který je plný průzkumů trhu, tajných prezentací pro potenciální klientelu a podobných akcí. Výsledek je ale vždy jeden - přijdete s něčím, s čím se pokusíte okouzlit zákazníky. A buď uspějete, nebo neuspějete.

V automobilovém světě je obvyklý druhý přístup. Sám se dekády nepřímo účastním vývoje nových aut pro různé subdodavatelské firmy a mohu říci, že šlo dlouho o velmi sofistikovaný proces plný slepých uliček. Vývojové náklady automobilek nejsou zdaleka jen výdaje spojené s „leštěním” toho, co si nakonec koupíte, ale i spousta výdajů nasypaných do kanálů neschůdných konceptů. Automobilový byznys je kapitálově extrémně náročný a nejdražší je, když do prodeje dostanete něco, co se nakonec neprodává, takže výrobci dělají první poslední, aby se tomu vyhnuli.

Přesto občas chybují a do výroby dostanou vozy, které jim prodělají miliardy. Je to smutné, ale pořád je to výsledek, ze kterého si lze vzít něco pozitivního - ponaučení. Pokud třeba VW v Evropě ani trochu neuspěl s Phaetonem, neudělal znovu tu chybu, aby tu nabídl novější Phideon. Zda se pro něj zrovna ten stal továrnou na peníze aspoň v Číně, s jistotou nevíme, ale jako ukázka racionálního procesu stojícího za formováním nabídky výrobců aut to postačí.

Tak to fungovalo ještě někdy do poloviny minulé dekády. Pak se spousta automobilek „takhle rozběhla” a do celého tohoto dekády ověřeného procesu zapíchla jedny obrovské vidle.

Výsledek toho vidíte dnes - spousta výrobců nabízí věci, o které je nikdo nežádal, na které téměř nikdo nemohl reagovat s nadšením a které se i přes masivní tržní neúspěchy dál nabízí jako by se nechumelilo. Nenechte se přitom mýlit, výše zmíněné procesy probíhají často dál, ale soustředí se jen na detaily. Automobilky pořádají třeba prezentace ve snaze ověřit reakce zákazníků na nový palubní systém, ale vůbec se nezajímají o podstatu auta, kterou považují za danou, i když je extrémně problematická a z dobrého palubního systému dělá zcela zastíněný detail.

Z mnoha automobilek jako by přestaly být tržní subjekty, chovají se jako někdejší státní podniky pracující v rámci plánů nastavených na roky dopředu, které jsou upravovány jen pod tíhou extrémního neúspěchu. A někdy ani to ne, jak přinejmenším v Evropě ukazuje Nissan.

Japonská automobilka byla kdysi i v Evropě a v Česku velmi úspěšná. Podle dat JATO Dynamics prodala ještě v roce 2015 na starém kontinentu téměř 570 tisíc aut, loni jich bylo jen 290 tisíc, téměř polovina. Ještě hůř je na tom v Česku podle dat SDA - loni tu Japonci prodali pouhých 814 aut místo 5 007, která dodali v roce 2015. Za 8 let tu tak máme sešup o skoro 84 procent.

Důvodem je pochopitelně primárně neschopnost nabídnout zákazníkům auta, která chtějí, je to zjevně přinejmenším střednědobý problém. Každá normální firma by se v takové situaci chytla za nos a změnila to, co Nissan? Ten si koupí balónek se vztyčeným prostředníčkem a s naprostým klidem vám ho nafoukne před očima.

Japonci totiž svého času začali spatřovat svou budoucnost jen v elektromobilech, jakkoli pro to nikdy nemohli najít na trhu jakékoli ospravedlnění. Ale dobře, tak se nějak rozhodli, zřetelně chladné přijetí těchto aut by je ale mělo donutit změnit kurs, jak to vidíme u Fordu, Mercedesu, Porsche a dalších. U Nissanu by to mělo přijít tím spíš, neboť dle stejných zdrojů vidíme v případě Evropy letos u této značky prodeje pouhých 16 152 elektrických aut, v Česku jde dokonce jen o 11 vozů, pouhých 1,7 procenta všech aut.

Podruhé se musíme zeptat: Co na to Nissan? Právě tady přichází ke slovu „elektrická zabedněnost”.

Japonci realitu na trhu absolutně nehodlají reflektovat, jak dosvědčují vyjádření Mayry González, šéfky evropských prodejů Nissanu, pro britský Autocar. Opravdu nechápu, jak může vysokou manažerskou pozici v prodejním oddělení velké automobilky zastávat takto uvažující, nakonec si projděte její slova sami.

Mayra G. na jednu stranu realisticky říká: „V Evropě vidíme mnoho nekonzistence (mezi jednotlivými zeměmi - pozn. red.) ve způsobu, jakým elektrifikace postupuje, a my musíme poskytovat vozidla, která jsou s tímto pokrokem v souladu,” což zní jako preludium ke stanovisku, že automobilka bude prostě v různých zemích nabízet různá auta, neboť u nás elektrického zjevně neprodá prakticky vůbec nic. Ale nic takového se nestane: „Náš obchodní plán je velmi jasný: do roku 2030 chceme v Evropě dosáhnout 100% prodejů elektromobilů,” říká dále a poznamenává pouze tolik, že vyvažovat nabídku bude tak nanejvýš do roku 2027, pak už prostě půjde jen jednou cestou.

Řeknu vám jedno tajemství: Nestane se to, samozřejmě. Buď paní González změní své postoje, nebo bude sama vyměněna, japonské automobilky nejsou instituce stvořené pro hromadné páchání harakiri. Už fakt, že tváří v tvář výše zmíněným číslům dokáže v srpnu 2024 vyřknout taková slova je ale skutečně ukázkou neuvěřitelné zabedněnosti, která zdaleka není vlastní jen jí.

Ani v plně socialisticky plánovaném hospodářství nešlo reálně uspět s tím, co nikdo nechtěl, protože to i tehdy pořád někdo musel koupit. Současná Evropa je pořád přece jen tržnější prostředí, jak si tedy kdo může myslet, že za pár let bude na trhu úspěšný s něčím, co dnes nekupuje skoro nikdo? Že to někdo možná jednou nařídí? A co to znamená? Konkrétní odpověď by jistě byla zbytečným podceňováním vaší inteligence.

Zdroje: Autocar, JATO Dynamics, SDA

Petr Miler