Autoforum

/

Foto: BMW

Neuvěříme tomu, dokud se to reálně nestane, takové je ale nyní aspoň oficiální stanovisko. Je to na jednu stranu pozitivní zpráva, na tu druhou je ovšem třeba se ptát, koho soudného mohlo něco takového vůbec napadnout.

Evropskou unii je dnes těžké brát vážně. Z organizace kdysi snad seriózně a s dobrými úmysly usilující o větší integraci evropských zemí ve jménu jejich efektivnějšího a řekněme přátelštějšího fungování, se stále intenzivněji stává pravý opak. Jde dnes o instituci primárně zabíjející efektivitu fungování většiny starého kontinentu, která pod tíhou tisíce krátkozrakých ideologií přistupuje ke stále absurdnějším formám pokoušet se řídit neřiditelné a jednotlivé země rozeštvává kvůli konfliktu přirozeně odlišných pohledů na stejné věci snahy nacpat maximum věcí do nějaké škatulky.

Tím neříkáme, že je vše špatné, EU ale zkrátka překročila mez, do které mohla být ještě přínosná, a nyní prakticky každým svým krokem pozitivní dopady svého fungování umenšuje či zcela neguje. Je úplně jedno, jestli se podíváme na regulace týkající se brček, domů nebo aut, všeho je zkrátka příliš mnoho. Už opravdu nepotřebujeme doregulovat tisíckrát zregulované, potřebujeme volně dýchat, vymýšlet, fungovat a ve výsledku konkurovat těm, kteří se nemusí pohybovat v tak omezených mantinelech. Pokud tohle EU nepochopí, je odsouzena k zániku jako všechny dřívější obdobné instituce, které se ubily k smrti vlastní snahou řídit věci, které na dálku, centrálně nebo vůbec řídit prostě nejde.

Chce to přinejmenším špetku sebereflexe a nástup lidí, kteří mají aspoň minimální povědomí o životě mimo politiku, které by nenapadlo to, co se provalilo včera. Tedy pokus prakticky zakázat od roku 2029 karbonová vlákna pro jejich zdravotní rizika, řekněme stručně. Taková jistě existují, ale co v našich životech je ryzí výhrou? Prakticky všechno nám něco dává i něco bere a chce jen trochu zdravého rozumu pochopit, že v poměru rizik a přínosů u některých věcí jasně vládne to první. Karbonová vlákna patří mezi takové, jsou přínosem v řadě oborů a v automobilovém světě jsou nadějí na návrat k efektivněji fungujícím autům. Zakázat je znamená něco jako neposílat dítě do školy, protože autobus může nabourat. Může, ale stává se to velmi zřídka, jistota nevzdělaného asociálního jedince na druhé misce vah je jistotou neospravedlňující toto zanedbatelné riziko.

U podobných individuálních rozhodnutí ale nechť si každý zváží jím vnímané klady a zápory sám, EU k tomu dává prostor stále méně a rozhoduje za nás. A soustavně zakazuje nebo nařizuje i věci, do kterých jí vůbec nic není. Nedávno jsem kupř. navštívil nový dům jednoho známého a smál jsem se mu, proč má prosklenou stěnu v ložnici směrem k sousednímu domu tak, že nakonec v ní má skoro permanentně zatažené venkovní žaluzie. O stavebnictví nic velkého nevím, ale bylo mi vysvětleno, že musí, protože i na tohle existuje u nových domů regulace určující něco jako míru dosvitu přirozeného světla dovnitř místnosti, čemuž se bez často nesmyslného prosklení nedá dostát. Proboha. Téměř všechno v našich životech je dnes do nějaké míry absurdně řízené z Brusel. Jak ale padlo včera, EU vnímá jako projev kvality své práce množství nových regulací, a tak přidává další a další a další.

Ta spojená s „karbonem” měla být další z nich, ale nakonec zřejmě nebude, jak zjistili kolegové z Motor1. Ne snad, že by to byl hoax či cokoli podobného, šlo o zcela vážně míněný návrh a součást chystané legislativy. Vzhledem k bouři nevole, které první veřejná zmínka o takovém nápadu způsobila, ale EU zařadila zpátečku.

Vlastně nechápeme proč, neboť i větší nevoli způsobují jiné její nápady a trvá na nich tak či onak. V tomto případě ale zástupce EU uvádí, že „uhlíková vlákna budou odstraněna ze seznamu škodlivých materiálů” na autech prodávaných v Evropě je bude možné používat i po roce 2029. Neuvěříme tomu, dokud se to reálně nestane, snad by ale někdo o takovém kroku nelhal.

Byla to od začátku absurdní snaha, EU si ale prý nakonec uvědomila, že i když obavy ze škodlivosti vláken oprávněné, výhody převažují nad potenciálními škodami. Je-li to záblesk zdravého rozumu, pak říkáme: Fajn, sice pozdě, ale přece. Aby to ovšem nakonec nebylo celé trochu jinak. Důvěryhodnost v podobných záležitostech bruselské instituce ztratily už dávno.

Zdroje: Motor1, Autoforum.cz

Petr Miler