Autoforum

/

Foto: EU/EP Multimedia Center, tiskové materiály

Žijete v tom, že zkratka EC znamená European Commission? Je to mýlka, po včerejšku už je to zaručeně Evropský cirkus. Jeho poslednímu kroku naštěstí nemusíte věnovat větší pozornost než libovolnému jinému vystoupení klaunů v šapitó, nemá šanci dojít v této podobě uplatnění.

Pokud jste tento článek otevřeli s očekáváním, že v něm budeme opěvovat současné vedení Evropské unie, jste zas jednou na špatném místě. A přitom bychom to dělali rádi. Ani nevíte, jak moc by se nám ulevilo, kdybychom pro jednou viděli v jednání Ursuly von der Leyen a jejích nohsledů alespoň náznak návratu k racionalitě. Bohužel nevidíme ani nic takového, míra nepochopení současné reality a necitu pro jakékoli smysluplné řešení ze strany této instituce je dechberoucí.

V prvé řadě je třeba říci, že současné vedení EU - ač mu platíme soukromé tryskáče, aby si vše mohlo řádně prohlédnout na vlastní oči - absolutně nevnímá, co se ve světě stalo během posledních několika let. Celá agenda postavená kolem CO2 byla možná zajímavý nápad v časech, kdy jsme se všichni tvářili jako kamarádi a potřebovali si najít společného nepřítele, svět se ale před očima mění z téměř celistvého globálního celku znovu v konkurující si regiony.

To, co se dnes odehrává, je zas jednou souboj, po kterém si užije ten nejsilnější pes. A v takovém nemůžete stavět své jednání kolem agendy, která nemá šanci z globálního hlediska bez kooperace ostatních cokoli podstatného změnit a současně vás silně ekonomicky poškozuje.

Zejména USA a Čína se dnes musí smát v nepochopení, co to tu děláme. Však si neustálým pokutováním svých vlastních normálních aktivit a umělým zdražováním všeho házíme pod nohy celé kmeny. A ještě se tváříme, že tím něco vyhrajeme? Pokud to něco skutečně bude, půjde o Darwinovu cenu, o nic jiného neusilujeme. Činíme se akorát nekonkurenceschopnými v globálním klání, před kterým zavíráme oči a tváříme se, že neexistuje. Co za nastaveného kursu zabrání tomu, aby si tu konkurenční regiony, které po této nesmyslné trajektorii nejedou, - obrazně řečeno - koupily všechno? Není to řečnická otázka, odpověď zní: Nic. Přesně ke zmíněnému směřujeme, soustavným oslabováním sebe sama a vytvářením vlastní nekonkurenceschopnosti se činíme zranitelnými v realitě, kterou sami v sobě popíráme.

Pokud EU má na tomto něco změnit, musí otevřít oči a popřít sama sebe. Což znamená deregulovat. A to nedělá. Když už náhodou přijde aspoň trochu k sobě, výsledkem je, že stupidní regulaci nahradí jen o trochu méně stupidní regulací, výměnou za to, že několik dalších nových stupidních regulací vymyslí. Platí to v mnoha oborech, zůstaneme-li ale u toho našeho, pak včerejší pokus „zrušit zákaz spalovacích motorů”, který by - pakliže by byl reálný - dovolil místnímu autoprůmyslu znovu dýchat, měl tu moc něco změnit. Ale žádné zrušení se neodehrálo.

Neodehrálo se snad ani reálné zmírnění, došlo k absurdnímu zamíchání kartami s nejasným výsledkem, které nemá šanci cokoli reálně změnit. A především nemá šanci obstát před jakoukoli konfrontací s realitou.

Nebudeme velebit ani český Svaz automobilového průmyslu, který by o nás nejspíš řekl, že jsme idioti, i kdyby se 300krát ukázalo, že to, před čím roky varujeme, se do puntíku naplňuje. A byly to právě organizace jako AutoSAP, které svého času promarnily příležitost proti dávno nesmyslné a nerealizovatelné doktríně bojovat a nyní ji kritizují. Přesto jedna citace Zdeňka Petzla, výkonného ředitele Sdružení.

„Výsledný návrh je spíše promarněnou příležitostí než skutečnou reakcí na reálné preference zákazníků a zhoršující se geopolitické prostředí. Původní ambice EU byly nastaveny pro svět levné energie, hladkých dodavatelských řetězců a rychle rostoucí důvěry v elektromobilitu - takový svět už dnes neexistuje,” řekl mj. Petzl.

Diskutovali bychom s řadou dílčích konstatování - geopolitické prostředí se spíš mění, než že by se zhoršovalo, energie nebyly levné ani v době, kdy EU jen utahovala šrouby, „rychle rostoucí důvěra v elektromobilitu” byla leda zbožné přání apod. Ale neslovíčkařme, to podstatné tu padá - už i AutoSAP je schopen říci, že EU dál nastavuje pravidla pro svět, dávno už neexistuje. A ve stejné iluzi bohužel nežije jen vedení této instituce, ale i řada obyčejných Evropanů, kteří též nepochopili, že bojovat už dávno není třeba za globální klima, ale za vlastní přežití v mnohem více segmentovaném světě majícím jiné starosti

Historickou šancí EU tak bylo celé nesmyslné regulace automobilového průmyslu postavené kolem emisí CO2 odpískat v podstatě stejně, jako to nedávno udělaly USA. Také ty nakonec primárně chtějí přežít v souboji s jinými a aspoň něco pro to dělají. My jsme se rozhodli, že obstojíme s pomocí směšných změn parametrů dosavadních regulací a ještě u toho ozdravíme celý svět. Tak určitě...

Ani se mi nechce popisovat, co EU konkrétně vymyslela, ale jde v zásadě o to, co jsme popisovali před pár dny jako utopii. Ve stručnosti řečeno nebudou muset výrobci aut v Evropě do roku 2035 snížit vykazované emise CO2 u prodávaných vozů o 100 procent, tedy prakticky prodávat jen elektrická auta, ale „jen” o 90 procent. Je to směšné už tak to, ale upřímně, i to by něco řešilo. Jenže ani tak jednoduché to není. Oněch zbývajících 10 procent bude muset být kompenzováno použitím nízkouhlíkové oceli, navíc vyrobené v EU, což to celé při dnešních nákladech činí skoro nereálným. Anebo syntetickými palivy a biopalivy, což znovu není nic jiného než přesun uměle vysokých nákladů jinam.

Podle Evropského cirkusu to, citujme ČTK: „Umožní, aby i po roce 2035 hrály vedle plně elektrických a vodíkových vozidel roli rovněž plug-in hybridy, auta s prodlužovačem dojezdu REX, takzvaná mild hybridní vozidla, ale stále také vozidla se spalovacím motorem.” Roli ano, ale jakou? Tohle nedává reálný prostor k ničemu významnému a nemá šanci to obstát před technickou a ekonomickou realitou stejně jako dosavadní plán. Prostě se to nestane, EU si dál vymýšlí nerealizovatelné věci.

Kritizuje to i AutoSAP jako „promarněnou příležitost” a „další úroveň nejistoty a administrativní zátěže místo skutečné podpory”. Vedle zmíněného 90procentního nesmyslu vráceného dodatečnými kompenzacemi zpět poblíž 100procentnímu nesmyslu, kritizuje i pouhé odkládání všech ostatních omezení zprůměrováním na více let. Onen finální „zákaz” je v podstatě jen nevýznamným vyvrcholením postupného utahování šroubů, na kterém se nic podstatného reálně nemění a místo cílů pro konkrétní roky přichází cíle pro delší období. Aktuálně tak EU očekává, že její cíle redukce CO2 znamenající reálně nutnost prodávat přibližně 55 % všech aut jen na elektřinu, byla rozmělněny do let 2030 a 2032.

Nic takového se ale skutečně nemá šanci během tak krátké doby reálně odehrát, Sdružení dále kritizuje administrativní zátěž spojenou s oním vykazováním použití „zelené oceli”, stejně jako se podivuje nad dále nespecifikovaným termínem „vyrobeno v EU”. Absurdní zůstávají i zachované flotilové cíle pro firmy, proti kterým bojovalo i Německo.

Jako nesmyslné se jeví i vytvoření kategorie malých elektrických aut, která ovšem znovu nepřináší avizované omezení regulačních požadavků, ale v zásadě jen větší míru přerozdělování skrze tzv. Superkredity, tedy jejich násobné započítávání při stanovování flotilových průměrů každého výrobce. A i tato auta musí být „vyrobena v EU”. Jako požehnání se jeví návrh na 10leté zmrazení ostatních regulací, ale v době, kdy jsou nová auta nesnesitelná už kvůli nutnosti před každou jízdou asi půl minuty „vypínat Brusel”, je i to ve výsledku nevýznamné. Zašli jsme dávno příliš daleko a EC tím vším jen leští hnilobnou kouli regulací nóbl prachovkou.

Je to jeden nesmysl na za druhým, nepochopení za nepochopením. EU dnes připomíná Dona Quijota, který kolem sebe plácá mečem bojem s větrnými mlýny - vychází z ignorace reality a mylné doktríny a i v rámci ní volí opatření, která nelze označit za efektivní ani po nasazení celého balení čínských růžových brýlí. EC v čele se svou principálkou stvořil s úsměvem takový nesmysl, že i německé sdružení autoprůmyslu VDA, které je jinak skoro tak modrozlaté jako vlajka EU, tvrdí, že jde o těžké zklamání. „V době, kdy roste mezinárodní konkurence a kdy je ekonomická síla Evropy klíčová, je tento balík z Bruselu katastrofální,” uvedla jeho šéfka Hildegard Müllerová.

Celý nápad kritizuje nepřekvapivě i Stellantis, podle nějž „dostatečně neřeší klíčové problémy v odvětví”, stejně nepřekvapivě si ale našel jediného zastánce v podobě koncernu VW, který se nechal slyšet, že „z pohledu skupiny Volkswagen je pragmatický návrh Evropské komise na nové cíle v oblasti emisí oxidu uhličitého celkově ekonomicky rozumný”. Což je neuvěřitelné vlastně hned dvakrát - VW dosud horoval jen za co nejrychlejší zákaz všeho neelektrického, čemuž tento návrh sice nevýznamně, ale přece jen odporuje. A přesto je pro něj. A pokud změnil názor a chce skutečnou změnu, pak tento návrh neřeší nic. Přesto je pro něj. Švestičky?

Je to tragikomické divadlo, kterému nelze zatleskat ani s notnou dávkou sarkasmu. Můžeme jen zopakovat, že Evropa potřebuje znovu dýchat, aby mohla znovu projevit své schopnosti a nestala se laciným soustem pro ty, kteří pochopili, že dekády hrátek na skautský oddíl skončily. Pod nekompetentním vedením současné EU, které je přesvědčeno, že přílišné regulace vyřeší novými regulacemi, nemá šanci v této snaze uspět.

Zdroje: Evropská komise, ČTK, AutoSAP

Petr Miler