Autoforum

/

Foto: Ferrari

Máte pocit, že vám auto leze do peněz, když vám každý měsíc z účtu „vyžere” 10 nebo 20 tisíc Kč? Na tento stroj si majitelé musí měsíc co měsíc vyčlenit přes 5 milionů. A ani tehdy jej nebudou mít doma, natož aby s ním mohli vyrazit do běžného provozu.

Již za necelé dva měsíce bude mít premiéru film Ferrari, ve kterém zakladatele italské automobilky ztvárnil Adam Driver. Film mapuje události, které se odehrály v roce 1957, kdy značka byla na pokraji bankrotu. Něčeho takového se v současné době nemusí obávat, k naplnění firemní kasy jí v podstatě stačí přijít s jakýmkoli limitovaným modelem. Tím zatím posledním je Ferrari 499P Modificata, tedy přepracovaná verze závodního speciálu, který před pár měsíci docela senzačně vyhrála 24 hodin Le Mans.

Výchozí provedení 499P se zlatých vavřínů dočkalo tak trochu kvůli úpravě pravidel, na níž došlo pomalu těsně před závodem a jenž Italy lehce zvýhodnilo oproti takovému Porsche či Toyotě. Nicméně i přes tuto pomoc ze strany organizátorů se Ferrari pochopitelně muselo držet regulí, kterých je v závodním světě stále víc. V důsledku toho však jezdci ani nemohou využít plný potenciál svých „služebních aut“. Něco takového ovšem automobilka umožní malé skupince zákazníků.

Bude nicméně třeba, aby dotyční měli opravdu nadité prkenice, neboť 499P Modificata je vůbec nejdražším Ferrari historie - za každý kousek si automobilka účtuje 5,1 milionu Eur (cca 125,57 mil. Kč). Jde navíc o částku bez daně, která je pouze výchozí. Každý zákazník si totiž bude moci nechat vůz uzpůsobit k obrazu svému. Za dané peníze pak bude okruhový speciál vlastnit dva roky, přičemž Ferrari každý rok připraví pro skupinku klientů devět závodů. Každý rok vlastnictví tohoto auta tedy bude majitele stát přes 60 milionů, víc jak 5 milionů měsíčně.

Co se stane poté, až kontrakt vyprší? To zatím automobilka neupřesnila, dá se ale předpokládat, že bude možné zaplatit si znovu za totéž nebo auto přepustit někomu jinému. Zatím však nikdo nepočítá s tím, že by si novinku lidé mohli odvézt domů. Místo toho mohou Ferrari požádat, aby jim 499P Modificata doručilo na okruh dle jejich výběru - za to, stejně jako za odvoz, ale musí dál platit.

Máme tu tedy krávu, která bude dojít mléko opakovaně, a v nemalém množství. Nelze se tomu ovšem divit, neboť Italové se opravdu nemuseli omezovat žádnými pravidly. Třeba elektromotor usazený na přední nápravě tak mohou členové programu Sport Prototipi Clienti používat i při nižších rychlostech, nikoli jen při tempu přes 190 km/h. Upraven byl nicméně také bodykit, jenž vylepšuje chlazení jednotek a navyšuje možný přítlak.

Ferrari zároveň na druhou stranu volantu implementovalo tlačítko Push to Pass, které umožňuje navýšit výkon vozu po dobu sedmi sekund na maximálních 870 koní. Standardně ovšem ústrojí posílá na všechna čtyři kola 707 koní, přičemž 272 má na starosti přední elektromotor. Jeho výkon se přitom vůči závodní variantě nemění, u té nicméně celá soustava disponuje maximálními 680 koňmi. Soukromá klientela tak dostala nemalé stádo navrch.

Pilot Ferrari Olivier Beretta, který v roce 1994 závodil i ve Formuli 1, uvedl, že byl velmi mile překvapen chováním vozu, zvláště v souladu s tím, že automobilka tentokráte zašla opravdu daleko. Jeho kolega Antonio Fuoco pak dosáhl se závodní verzi nejvyšší rychlosti 343 km/h, přičemž ta civilní, která ovšem nemůže na veřejné silnice, by měla přinejmenším zvládat stejné tempo. S ohledem na vyšší výkon se však očekává ještě vyšší maximálka.

Vůz dále používá zakázkové pneumatiky Pirelli, dočkal se pak i nového a poněkud civilnějšího startovacího systému. O výhled vzad se mimo jiné stará zpětná kamera přenášející obraz do digitálního zpětného zrcátka, přičemž řidič si může nastavit volant a pedály. Sedadlo je však pevně uchycené. Máme tu tedy opravdu závoďák se vším všudy, jen neomezený jediným pravidlem. Tedy jedno by tu bylo: Bez peněz pro Modificatu nelez. A nakonec ani peníze nestačí, Ferrari si samo určí, komu ze svých nejlepších klientů auto na ony dva roky poskytne.

Zdroj: Ferrari

Petr Prokopec