Autoforum

/

Foto: Ferrari

Kdo by kdy byl řekl, že zrovna Ferrari a Toyotu bude spojovat přístup k designu. Ale je to tak. Podobnosti tím pochopitelně končí, po technické stránce je Ferrari v jiné lize. Jeho stále nehybridní osmiválcový motor je dnes ostatně výjimečný i v rámci nabídky italské značky.

Ferrari bylo po dlouhá léta v pozici, kdy si mohlo dovolit nalepit svůj znak skoro na cokoli a vůz opentlit nehorázně tučnou cenovkou, a přesto se těšit z toho, že zájem o jeho auta převyšuje nabídku. Nestalo se to náhodou nebo jen díky historickému odkazu značky, třebaže i ten s tím má co do činění. Podstatou ale bylo, že skoro cokoli, co maranellskou továrnu opustilo, ihned zamířilo na vrchol potravinového řetězce. Italové navíc přilévali olej do ohně svým výrobním stropem, který měl zajistit, že bude vždy existovat alespoň o jednoho zájemce o jejich auta víc, než jsou schopni lidem dodat. Strop ale poslední dobou zvyšují, ostatně třeba loni zákazníkům předali 13 640 aut. Tedy skoro dvakrát víc než v roce 2015.

Ani tak sice nebyl uspokojen každý, kdo zatoužil po novém Ferrari, na druhou stranu však automobilka začíná kráčet po citelně tenčím ledě. U řady novinek je totiž diskutabilní design, technika nebo obojí. Jednoho krásného dne tak snadno může dojít k naplnění pořekadla o utrženém uchu od džbánu. Nový kabriolet Amalfi Spider, který navazuje na loni odhalené kupé, pak sice tím zlomovým vozem není, přidává ale další prasklinku.

Technikou to není, pod kapotou naštěstí zůstává vše v pořádku. Klientela tedy může počítat s 3,9litrovým osmiválcem, kterému dvojice turbodmychadel dopomáhá k výkonu 640 koní. Ve srovnání s předchozím Ferrari Roma Spider jde o nárůst o 20 kobyl, načež máte stovku na tachometru již za 3,3 sekundy. Kabriolet se tím vyrovná dokonce kupé, podobně jako nejvyšší rychlostí 320 km/h. Rozdíl je tak pouze při zrychlení na dvoustovku (9,4 s proti 9 s).

Podobně jako u verze s pevnou střechou je ale i u novinky tématem debat vzhled. Kdyby na světě neexistovalo žádné další auto, asi by nebylo nač si stěžovat, jenže je třeba počítat s Toyotou, která v posledních dvou dekádách výrazně tlačí sportovní styl, a to nejen u svých sportovních aut, ale obecně. Pokud tedy nové Amalfi zbavíte loga, rázem vypadá klidně jako Prius (a nejen ten), což pro Maranello není zrovna dobrá vizitka.

Mnozí sice mohou namítnou, že třeba Crown Sport přišel až po Ferrari Purosangue a že tedy Japonci okopírovali Italy, místo aby tomu bylo naopak. Jenže tady je problém spíše v zaměnitelnosti současného designového stylu Ferrari, a tedy i pojetí modelu Amalfi. Jakmile mu seberete veškeré znaky, pak už nemá prakticky nic, co by z něj dělalo pravověrné Ferrari. Tedy až na uječený osmiválcový motor. Jakkoliv odklon od atmosférických motorů k přeplňovaným v tomto ohledu také moc šťastný nebyl.

Neznamená to, že by automobilka musela Amalfi Spider nabízet se slevou, aby ho vůbec dostala k většímu množství zákazníků. Je to ale další model v řadě, který neprobouzí jen nadšení. Za pár let se tak ono ucho skutečně může utrhnout. Italové by tak možná měli obnovit spolupráci se studiem Pininfarina, zvláště pokud si chtějí za své vozy účtovat šest milionů korun bez daně a bez jakýchkoli příplatků, které finální cenu snadno zvednou i o několik dalších milionů.

Protože Amalfi Spider kráčí ve šlépějích kupé nejen zvenčí, ale rovněž uvnitř, kam se nastěhovala 10,25palcová obrazovka multimédií, 15,6palcový digitální přístrojový štít a 8,8palcový displej před spolujezdcem, pověnujeme se už jen jedinému rozdílu, a sice plátěné střeše. Ta disponuje pěti vrstvami, díky čemuž má nabízet dostatečné odhlučnění i tepelnou izolaci. Složit se pak dá za 13,5 sekundy, a to i při rychlostech do 60 km/h.

Jakmile vám ovšem zmizí pod zadním krytem, je třeba počítat s tím, že se objem zavazadelníku sníží ze 255 jen na 172 litrů, zrovna to ale otevřenému Ferrari vyčítat netřeba. Co bychom mu vyčíst mohli, je fakt, že velká část jeho atraktivity vychází z toho, že jde o morálně starý (Roma se vyrábí od roku 2020), s faceliftem přejmenovaný model, který si ponechává relativně starosvětský pohon. Není to na Ferrari trochu málo?

Zdroj: Ferrari

Petr Prokopec