Autoforum

/

Foto: Fiat, koláž Autoforum.cz

Bezprecedentní manipulace s trhem obvykle posouvá do popředí jinak nepříliš žádané zboží a celkový odbyt žene výš. Tyto kroky ale mají někdy i přesně opačné dopady, v Itálii tím trpí hlavně Fiat.

Itálie byla loni koronavirovou pandemií zasažena nejdříve a nejintenzivněji ze všech evropských zemí a dopad na prodeje aut byl skutečně drastický. Odbyt se v jarních měsících propadl až nebezpečně blízko nule, a tak letos stačilo docela málo k tomu, aby masivně rostl. Pokud vám březnových +497,9 % přišlo jako hodně, pak jste neslyšeli o růstu o 3 281,5 % v dubnu, který následovaly solidní absolutní i relativní (+43,1 resp. +12,7 %) vzestupy v květnu a červnu. V červenci ale přišel razantní pokles.

Není dán tím, že by loňský červenec byl bůhvíjaký, naopak. I loni prodeje meziročně klesaly o 10,8 %, letos pak přišel pokles o dalších 19,4 %. To znamená pád až na 110 292 prodaných vozů, což je mimořádně málo. V Itálii zřídkakdy klesají měsíční prodeje pod 120 tisíc vozů a ještě minulý měsíc se držely na úrovni 150 tisíc prodaných aut.

Nejvíce to paradoxně odnáší domácí či částečně domácí značky - koncern Stellantis prodal jen 39 939 aut, což znamená tržní podíl jen 36,2 % - loni sahal až po 62,7 %. Fiat se pak propadl s podílem na 14,9 %, znovu velmi malé číslo, druhé nejnižší v letošním roce a zlomek oproti hodnotám, na které byl po dekády zvyklý. Jsou to pochopitelně špatné zprávy pro všechny a je třeba se ptát, co za nimi stojí.

Krom dnes pravidelně skloňovaných příčin, jako je nedostatek aut, který ale (zatím) nemá za výsledky až takové propady, je to paradoxně státní podpora, která byla v Itálii zavedena. Vcelku nepřekvapivě bude motivovat ke koupi elektrických aut a nutit lidi nechat sešrotovat své existující, stále fungující vozy. Platí ale až od srpna, a tak se logicky v červenci pro nové auto moc lidí nehnalo - vládlo vyřizování objednávek, které byly učiněny o mnoho dříve.

Musíme se tak znovu ptát, proč mají politici neustále tendenci trhem manipulovat a přirozeně ožívající prostředí negativně ovlivňovat podobnými zásahy. Nemusí přitom jít jen o jediný měsíc - pro asociaci výrobců ANFIA, která za zveřejněnými čísly stojí, je otázkou, jak moc se situace v budoucnu změní. Přirozený zájem o elektrická auta je stejně jako všude jinde omezený a pokud se podpora zaměřuje právě na ně, nemá až takový pozitivní dopad, jak si někteří malují.

Prodeje zkraje vystřelí vysoko, jakmile ale pomine zájem těch, u nichž předěl mezi ochotou a neochotou koupit si elektrické auto představovala jistá cenová bariéra, bude dopad znovu spíše negativní - protože se zbytkem trhu nejenže neudělá nic, ale spíše jej poškodí. Kupci jiných typů vozů budou méně svolní do nich investovat, když uvidí, že relativně vychází méně výhodně než za normálních okolností. Evropa už ale asi jiná nebude, tedy alespoň ne do chvíle, než se znovu přijde na to, co už dávno říkala Margareth Thatcher - socialistické experimenty vždy narazí na to, že jim „nakonec dojdou peníze těch druhých”.

Zdroj: ANFIA

Petr Miler