Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Móda zavedená Američany se šíří světem aut. Podobné ovládání dostává stále více vozů, ne každý ale míří stejným směrem.

Před několika málo lety Tesla v podstatě odstartovala elektrickou revoluci. Souběžně s alternativním pohonem přitom dorazily také rozměrné displeje ve tvarů tabletů, do kterých bylo soustředěno prakticky veškeré ovládání vozu. Na první pohled přitom tento způsob integrace dával nemalý smysl, neboť vše bylo pěkně pohromadě. Jenže na druhou stranu je třeba dodat, že vyžadoval a vlastně stále vyžaduje, aby se na něj řidič soustředil. To ovšem znamená, že musí sundat oči z vozovky a podobné „tablety”, hlavně ty postavené na výšku, tak zvyšují nehody.

Tuto skutečnost si nejspíše uvědomila i samotná Tesla, která již v případě Modelu 3 zmiňovaný tablet alespoň převrátila na šířku. Stejně tak si jej ovšem začíná uvědomovat i konkurence, které též začíná být stále bližší klasické uspořádání interiéru. Jen samozřejmě v digitálním provedení. Jak to vypadá v praxi, ukázal kupříkladu Nissan u loni odhaleného konceptu Ariya. Ten totiž nedostal do vínku tablet, nýbrž horizontálně položený středový displej, jenž navazuje na digitální přístrojový štít.

„Během řízení se lidské oko přirozeně pohybuje ze strany do strany,“ říká Tomomichi Uekuri, jeden z vedoucích techniků divize zaměřené na interakci mezi člověkem a vozem. „Lidé proto zaznamenají více informací, pokud jsou umístěné horizontálně. Takto ostatně funguje periferní vidění.“ Mimo to Nissan poukazuje na možnost přiblížení těchto informací směrem k vozovce, díky čemuž řidič dokáže sledovat obojí, tedy jak digitální obrazovku, tak i provoz.

To ní jako vysvětlení, jakkoliv je nutné dodat, že postupem času nemusí být relevantní. Do nových aut totiž stále častěji proniká autonomní řízení, v jehož případě je vlastně jedno, zda máte uvnitř monstrózní tablet či pouze širokoúhlou obrazovku, provoz sledovat netřeba. Je ale otázkou, zda se za našich životů - či vůbec někdy - skutečně autonomních vozů dočkáme.

Zdroj: Nissan

Petr Prokopec