Autoforum

/

Foto: Honda

Nic proti tomu, pokud ekologicky smýšlející lidé vyvíjejí modely, které jsou takto koncipované a mají okouzlit obdobně smýšlející klientelu. Model Prelude ale měl být kupé pro nadšence, japonská automobilka přesto udělala všechno proto, aby z nich neoslovil nikoho.

Není nejmenších pochyb o tom, že sportovní vzhled auta prodává, mnohokrát jsme ale řekli i to, že se nelze zastavit u vnější schránky napodobující to či ono, chybět nesmí ani odpovídající podstata. Jinak jsou takto pojaté modely spojeny s očekáváními, která nemohou být naplněna. To logicky přináší zklamání, které se automobilce vrátí jako obří bumerang a spolu se slibnou pověstí auta sejme i její naděje na dlouhodobě slušné prodeje.

Přesně do této situace se nyní dostala Honda s novým Preludem, který se snad ani nemůže stát ničím jiným než totálním propadákem, který dříve nebo později předčasně zmizí z nabídky.

Od tohoto návratu si nadšenci slibovali hodně, však čtvrtá generace skončila ve výrobě v roce 2001 bez jakéhokoli nástupce. Pravda, nebyl to vyslovený bestseller, v mezičase se ale tento model stal tak trochu ikonou. I kvůli aktivnímu vektorování točivého momentu ATTS, který napomáhal redukovat nedotáčivost dvoudveřové předokolky. Spojen byl navíc s 212 koňmi, se kterými šlo spárovat také pětistupňový manuál. Díky tomu nebyl problém 2,2litrový motor řádně vytáčet a při 1 308 kilech se majitelé dočkali velmi obstojné dynamiky a hromady zábavy za volantem.

Honda tedy měla cestu k úspěchu s případným nástupcem umetenou do hladka. Našlo se dost lidí, kteří takový vůz vyhlíželi, jejichž řady jen nafouklo 2,5 dekády produkční prázdnoty. A automobilka měla k dispozici všechny ingredience, aby stvořila kasovní trhák s minimálním úsilím. Stačilo vzít třeba techniku Civicu Type-R, zabalit ji do hávu atraktivního kupé, zavolat Maxi Verstappenovi, ať s autem před zraky kamer objede kolo na Nordschleife, které snadno mohlo dát na absolutní rekord předokolek. A objednávky by se hrnuly, téměř bez práce a bez významných dodatečných nákladů. Zvlášť v dnešním inertním automobilovém světě by to byla instantní ikona.

Honda si ale místo toho dala hromadu práce s tím, aby co nejdráž vytvořila auto, které všechen ten potenciál zabije a nekoupí ho skoro nikdo. A uspěla tak moc, že se dodnes dozvídáme, co všechno také zvládla pohnojit.

Nová generace Preludu je při 4 520 milimetrech stejně dlouhá jako ta předchozí, to je v pořádku. Její hmotnost narostla na 1 460 kg, což nepotěší, ve finále to ale není nic hrozivého. Zbytek hrozivý je. O pohon auta se stará výlučně hybridní ústrojí složené s benzinového dvoulitru a dvou elektromotorů, které nabízí nevalných 203 kobyl, tedy nižší výkon, než měl na kontě lehčí předchůdce. O jeho přenos se navíc stará automat eCVT, tedy pro sportovní auta asi ta vůbec nejhorší možná převodovka, která potenciál ústrojí zcela zabíjí.

Hybridní Prelude tak potřebuje 8,2 sekundy, aby se dostal na stovku. Jeho rozlet pak omezovač zastaví už při dosažení 188 km/h. To jsou hodnoty, ze kterých se člověku podlomí kolena leda smíchy, když ve 150koňovém Golfu 1,5 TSI jede rychleji a ještě se s manuálem v ruce víc baví. Honda pak sice přivedla do hry režim Shift S+, který má simulovat mechanické změny rychlostních stupňů, ovšem to vás vtáhne do řízení asi podobně, jako když cvakáte pádly na volantu Logitech při hraní Need for Speed. To je ovšem u auta, které startuje na 1 199 900 Kč, opravdu zásadní problém.

Slabé stránky jinak vizuálně přitažlivého kupátka tím ale nekončí, bohužel. Kolegové z Drivu si všimli toho, že u tohoto auta nejde „túrovat“ motorem na místě. Což možná není ta nejsmysluplnější činnost, ale je to zkrátka jedna z těch věcí, která nás na spalovacích autech baví. Prelude má spalovací motor, onen dvoulitr, který dokáže zaržát, automobilka tomu ale - nikoli náhodou, nýbrž vědomě a zcela cíleně - zamezila.

Potvrdil to mluvčí značky s tím, že důvodem je ohleduplnost k životnímu prostředí. Přesně proto všichni Prelude chtěli zpátky, že? „Všechny hybridní modely Hondy včetně Prelude jsou navrženy tak, aby při stání na neutrál nemohlo dojít k nepotřebnému vytáčení do vysokých otáček. Jde o softwarovou funkci a ta reflektuje závazek Hondy k čistotě a efektivitě hybridních aut,“ uvedl mluvčí. „Nepotřebné vytáčení”? Nikdo jiný než „zelený mozek” takovou větu z úst nevypustí.

Jakkoli tedy nový Prelude na první pohled vypadá jako auto pro nadšence, ničím takovým ve skutečnosti není. A není to tak, že by se Hondě něco nepovedlo, ona cíleně pracovala na tom, aby auto neoslovovalo ty jediné, kteří si jej mohou koupit. Jaký tohle dává smysl?

Jediným kladem novinka je tak pouze pohledný zevnějšek. To je ovšem na obhájení příliš vysoké ceny opravdu hodně málo, ostatně se v inzerci ojetin podívejte na to, co můžete dostat za 1,2 milionu korun - takové peníze vám stačí i velmi zachovalé rodinné Porsche Panamera Turbo S, které budete používat každý den za dynamiky, kterou by nevygenerovalo snad ani pět Preludů v sérii. Anebo krásné 911 generace 996, horší 911 generace 997, pomalu zánovní Boxstery či Caymany... Proboha, na co si tu Honda hraje?

Zdroj: The Drive

Petr Prokopec