Autoforum

/

Foto: AvtoVAZ

Lada proti elektrickým autům jako takovým nic nenamítá, nakonec je sama vyvíjí, vyrábí a pravidelně prezentuje novinky s tímto pohonem. Současně ale realisticky říká, že spalovací auta budou po několik následujících dekád dominantním produktem, zatímco ta elektrická zůstanou okrajovým řešením.

Z elektrických aut se bohužel stalo nové náboženství, které akorát rozpolcuje společnost a racionální debata okolo nich je obvykle nemožná. My jsme na ně nikdy žádný „náboženský” ani jinak emotivně zabarvený pohled neměli, jakkoli nám kazatelé elektrického evangelia rádi vkládají do úst opak. Vždy jsme jen fakticky varovali před tím, že dnes jde z řady důvodů o nedostatečně konkurenceschopný produkt, který nemá šanci se na trhu prosadit ve větší míře sám.

Snahy jej za takové situace vnutit nikoli pouze větší části lidí, ale dokonce všem lidem bez rozdílu, pak nutně budou mít nedozírné negativní následky. Už fakt, že lidem berete svobodu volby, je problematické, především tu ale jde o konkurenceschopnost či efektivitu našeho fungování. Už evropské automobilky jí kus ztrácí tím, jak se tímto směrem vydávají, stejně jako ji ztratí jeden každý z nás, pokud bude nucen za individuální dopravu platit víc v horším provedení (popř. mu tím bude částečně či zcela znemožněna), pokud firmy budou složitěji a dráže zajišťovat nákladní dopravu čehokoli apod. Je to v principu to samé, jako bychom se zítra byli nuceni vrátit ke koňským povozům - míra je jiná, princip stejný.

Tohle se dalo a dá spočítat, dá se k tomu dojít hlavou a dá se k tomu dojít otevřenou diskuzí za pomoci racionálních argumentů. Taková je ale roky potírána, kdokoli odpírající elektrické pravdě je ostrakizován a fascinující je, že ani dnes, kdy se naprosto zřetelně ukazuje, že všichni ti „hloupí” skeptici měli pravdu a elektrické plány se hroutí jeden za druhým, není těmto lidem ani přiznána ani trocha kreditu, ani to nevede k otevřenější debatě. Náboženství zná prostě jen jednu „pravdu” - něco je skvělé, něco je věčné, něco prostě je, spasí nás to a pochybovat o tom je rouháním i na smrtelné posteli.

Přitom i když se odpoutáme od této roviny, můžeme si se znalostí technické podstaty věci jasně říci dva axiomy. Jednak ten, že dnes zdaleka neexistují baterky, díky kterým by elektrická auta mohla nabídnout cokoli alespoň trochu srovnatelného s tím, co je zcela samozřejmě možné u spalovacích aut. Možná jednou vzniknou, pak se o tom bavme znovu, ale protože o ně lidstvo marně usiluje už přes 100 let, nečekali bychom zázraky zítra. I kdyby ale měly přijít, je dnes pořád stejně tupé plánovat si budoucnost okolo řešení, která neexistují a pouze doufáme v jejich příchod. Je to jako si v 18 letech koupit kombík kvůli rodině, kterou nemáte, manželce, kterou jste si nevzali, a dítěti, které jste nepočali. Možná se to ve vašich 28 letech změní, ale do té doby bude auto, které jste si kvůli tomu pořídili, zčásti nebo zcela po smrti.

Pokud pak vezmeme techniku, kterou máme k dispozici dnes - a jistě i s tou se nějak dá žít -, pak platí, že takové baterie neumíme efektivně, neumíme je rozumně vyrábět prakticky vůbec a továrny na baterky tu krachují jedna za druhou navzdory ohromné protitržní podpoře. Navíc elektřina je už dnes velmi drahá, což znamená buď to, že její nabídka je vzhledem k poptávce nedostatečná, popř. efektivita dnes dostupných zdrojů (často znovu uměle vynucovaných) je nedostatečná na to, aby byla levná. K tomu neexistuje infrastruktura - ale opravdu dalece -, která by ji dostala do oněch problematický baterek, i kdyby náhodou elektřina byla levná a bylo jí dost.

Kdo proboha na konci těchto faktorů může najít závěr: „Všichni do elektromobilů během pár let!” nemáme tušení, nikdo soudný to ale být nemůže. Je to experiment typu Aralské jezero v časech SSSR ve verzi 2.0, z takových selhání se přitom dá docela snadno poučit.

V našem oboru by to měly být automobilky, kdo bude za racionalitu bojovat, ale protože už nežijeme v éře kapitalismu, ale spíš jakéhosi korporátního socialismu, znovu vítězí politika nad racionalitou. Svět není černobílý, a tak existují výjimky, většina automobilek ale vnucování elektromobilů navzdory popsanému nadšeně roztleskává. Existuji výjimky s racionálnějšími postoji, nejviditelněji Toyota a BMW, ani ony si ale nemohou dovolit být zcela otevřené, protože působí i na trzích, kde bylo či je cokoli mimo elektrická auta „vyregulováno” z trhu.

Je pak pozoruhodné, že tomu ze všech firem musí být Lada, kdo na tomto poli zastává rozumný postoj.

Na SPIEF-2025 se k tomu vyjádřil Sergej Gromak, viceprezident automobilky pro vnější vztahy. A jasně řekl, že spalovací pohon bude s ohledem na okolnosti nevyhnutelně dominantní technologií po dalších nejméně 10 až 20 let, zatímco elektromobily zůstanou okrajovým doplňkem hlavně pro lidi z městských aglomerací.

„Spalovací motor je pro nás dál prioritou, vyvíjíme jej s ohledem na dlouhodobé využití,” řekl Gromak pro Auto Mail a vysvětlil důvody. „Ekonomika musí být konkurenceschopná. Doprava, bez ohledu na to, zda jde o lidi nebo náklad, musí být konkurenceschopná. Proto je hloupé nevyužívat naše přirozené výhody,” uvedl dále a připomněl, že když Číňané postupují jinak, také se spoléhají na své přírodní výhody. To ale neznamená, že by všichni ostatní měli dělat totéž, protože jejich zázemí prostě nemají.

„Dovolte mi připomenout, že Čína je dnes druhou největší zemí na světě, pokud jde o zásoby lithia. A to je hlavní kov pro výrobu elektromobilů. Pokud tedy nyní vsadíme na tento pohon globálně, buďme připraveni na to, že se staneme závislými na zásobách, na zdrojích čínských a latinskoamerických ložisek,” konstatoval další přehlížený fakt. „Spolehněme se na technologie, které jsou založeny na tom, co ovládáme,” dodal a pokračoval: „To je první věc. Za druhé. Kromě zdrojů existují i zpracovatelské kapacity. Pokud vezmeme Čínu, má 60 % světové kapacity zpracování lithia - seriózní hi-tech produkci. To zatím nemáme,” řekl též

Jasně, situace vztažena k Rusku, ani my ale přece (jak padlo výše) nemáme zdroje na to, abychom spouštěli nějakou elektrickou revoluci. A pokud jde o závislost na vnějších dodávkách, je v případě jiných řešení situace pestřejší a podpora spalovacích motorů nás nečiní závislým na nikom konkrétním. U elektromobilů je to Čína a nic. Krom toho umíme v Evropě vyrábět nejlepší spalovací auta na světě, to je naše konkurenční výhoda, kterou si máme hýčkat. Ne ji zabíjet.

Je smutné, že takto je o věci schopna hovořit prakticky jen Lada. Ani ne tak proto, že je to relativně malá automobilka, ale hlavně proto, odkud pochází a co se zrovna děje. My se dál soustředíme na věcnou debatu bez ohledu na to, kdo ten či onen argument vypouští z úst, tady se ale jistě diskuze posune „ad hominem” a stane se další zašlapanou v řadě - hlavně se o ničem nebavit s mířit se zavřenýma očima přesně tam, kam nás vede bůh, to nás jistě všechny spasí...

Zdroj: Auto Mail.ru

Petr Miler