Autoforum

/

Foto: Christophe Simon, AFP

K její politice máme své výhrady, tohle ale dává smysl. Příznivci zelených ideologií a lidé z řad těch, kteří z nich dobře žijí, mají už teď výhrady, které ale z ekonomického hlediska neobstojí.

Již tento týden se rozhodne o budoucnosti Francie. Do druhého kola prezidentských voleb postoupil jednak současný prezident Emmanuel Macron, jednak vůdkyně pravicového Národního sdružení Marine Le Pen. Tato dvojice proti sobě stála již v roce 2017, tehdy se však štěstěna usmála na mladšího z kandidátů. Možná i proto Marine Le Pen oznámila, že pokud letos do Elysejského paláce neusedne, znovu již o úřad bojovat nebude. Jakkoli ovšem na Macrona momentálně poněkud ztrácí, její závěrečná ofenziva může být i díky její kampani úspěšná.

Pro Macrona je hlavním problémem nedávný průzkum agentury Ipsos-Sopra Steria, dle kterého si tři čtvrtiny Francouzů myslí, že za posledních pět let jejich kupní síla razantně poklesla. Za vinu to pak dávají hlavně současnému prezidentovi. Mimo to je pro voliče velmi ožehavým tématem cena pohonných hmot a energií, které se dočkaly rekordního navýšení, aniž by pro to existoval objektivní důvod. Vidíme to třeba v případě benzinu a nafty - ropa pořád není rekordně drahá a dolar má ke své někdejší síle také hodně daleko. A stejné je to s jinými věcmi, současné ceny jsou dílem zelených politik a s nimi spojeného přerozdělování, jednotným trhem s některými surovinami a dalšími dobře známými aspekty.

Přesně tímto směrem Le Pen míří, neboť již oznámila, že při svém zvolení sníží daně. Kandidátka na prezidentku předpokládá, že redukce daňové zátěže na energie by měla daňovým poplatníkům ušetřit 12 miliard Euro (cca 293 mld. Kč), zatímco v případě cen motorové nafty a benzinu ušetří dalších 9 miliard Eur (219,75 mld. Kč). Sice již nezmiňuje, jak se ceny změní v případě jedné kilowatthodiny či jednoho litru, na voliče nicméně takové sumy fungují daleko více než zmínka o několika jednotkách či desítkách eurocentů.

Le Pen navíc dodává, že státní rozpočet o tuto sumu nezchudne. Snížení daňové zátěže bude totiž vykompenzováno zastavením dotací, jenž míří na stavbu větrných a solárních elektráren. Jen u toho se ale prezidentská kandidátka nezastavuje, neboť zjevně i k ní se dostaly stížnosti mnoha lidí, kterým vadí hlavně větrné turbíny hyzdící výhled a snižující tak cenu jejich pozemků. Jakmile proto doslouží, budou nemilosrdně strženy.

Michel Gioria, zástupce společnosti France Energie Eolienne, která stojí za větrnými elektrárnami, takový záměr nepřekvapivě kritizuje. „Ekonomické a energetické návrhy jsou zcela mimo realitu. Ona totiž uvrhne Francii do obtížné situace, přičemž kvůli omezené dodávce zůstanou ceny stále vysoko,“ říká. Něco takového ale nedává smysl, jde o drahé zdroje energie, které jsou zdánlivě dostupné jen díky dotacím na mnoha frontách. A právě ty chce Marine Le Pen zrušit spolu s tím, že Francie opustí jednotný evropský trh s energiemi. Spoustu věcí lze mimo kontrolu EU reálně koupit levněji, tak proč se na něčem takovém podílet?

Prezidentská kandidátka dále slibuje podporu jádru a požaduje výstavbu 20 nových reaktorů, ovšem první má přijít ke slovu až v roce 2031. Tedy dlouho po konci jejího případného prvního období v úřadu. Pro letošek nicméně produkce jaderné energie poklesne, a to dokonce na nejnižší úroveň od roku 1990, neboť společnost EDF oznámila plánovanou údržbu. Mimo to naznačila, že staré reaktory mají technické potíže, i proto má přijít modernizace.

Se stavbou nových reaktorů pak sice počítá i Macron, jednat se však má pouze o 14 bloků, z nichž první dva budou uvedeny do služby až v roce 2035. Jsme tedy opravdu zvědavi, jak druhé kolo voleb, které se odehraje 24. dubna, dopadne. Stejně jako na realizaci výše popsaných kroků, pokud nakonec opravdu zvítězí Le Pen. Může totiž ukázat zbytku Evropy, že některé věci jde dělat také jinak, což je v jádru přesně to, proti čemu EU už skoro dekády bojuje nespočtem svých nařízení. To aby se náhodou neukázalo, že jí zvolená cesta není tou pravou a některá ze zemí dokáže s vlastním přístupem prosperovat lépe. Proto se také nyní otevřeně postavila za Macrona, neboť ten její snahy rozbíjet nebude.

Konkurence a pestrost řešení stejných problémů uvnitř EU je přitom přesně to, co potřebujeme k tomu, abychom nacházeli efektivní řešení. Takhle jen slepě následujeme ta, která nikým nevolení úředníci vymyslí od zeleného stolu. Může něco takového vůbec přinést něco dobrého? Poučení z historie to rozhodně nenaznačuje.

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec