Autoforum

/

Foto: Volvo

Pokud pamatujete časy komunistického Československa, nemohli jste utéci maďarským autobusům značky Ikarus. Právě ty se nyní vrací mezi živé, s technikou Volva a klasickým designem.

Maďarsko si v posledních letech se světem aut příliš nespojujeme. Pravda, své továrny tu sice má Audi či Suzuki, ovšem národní značku člověk aby pohledal. Nyní tu ovšem máme slavné zmrtvýchvstání, neboť o slovo se znovu hlásí výrobce autobusů Ikarus. Ten má nejspíše řada z nás stále ještě v paměti, neboť během komunistické éry šlo o největšího dodavatele autobusů v rámci celého Východního bloku. V jistou dobu Ikarus montoval dokonce 12 tisíc kusů ročně, jimiž zásoboval jak Česko a Slovensko, tak třeba i Rusko.

V roce 1990 nicméně odstartoval pád firmy, za kterým stál hlavně rozpad Sovětského svazu. Země se totiž ocitla na pokraji bankrotu, pročež maďarská vláda s okamžitou platností pozastavila veškerý export. To se týkalo také Ikarusu, jemuž náhle na dvoře zůstalo přes tisíc již dokončených autobusů. Vše pak ještě dokonal krok Německa, které zrušilo veškeré objednávky. Firma se tak náhle ocitla v červených číslech, přesto však pokračovala ve vývoji i ve výrobě. Ovšem zájem o její produkty nadále klesal.

Před jednadvaceti lety se tak Ikarus stal součástí francouzské skupiny Irisbus, která ovšem s maďarskou značkou neměla dlouhodobé plány. Místo toho ji postupně ukládala do hrobu, načež v říjnu 2003 sjely z montážních linek poslední tři autobusy. Uzavřena tím byla jedna éra, letos však startuje druhá. Jak jsme totiž zmínili, došlo ke zmrtvýchvstání, neboť práva spojená s užíváním značky i jejího loga odkoupila maďarská společnost Ikarus Jarmutechnika Kft.

Znovuzrozený výrobce se již pochlubil svým prvním počinem, a sice Ikarusem 125, který byl postaven na bázi autobusového šasí B8RLE od Volva. Maďaři vsadili na klasický design, pročež tu máme ocelový trubkový rám, na který byly nasazeny zdánlivě bezspárové plechové boky a plastová příď a záď. Díky tomu by odolnost vůči korozi měla činit přinejmenším 15 let, pro firmu je pak důležitý zisk evropského certifikátu, jenž jí umožňuje prodej na území celé EU.

Novinka měří 12 000 milimetrů na délku a 2 550 mm na šířku, přičemž výška až po okraj střešní klimatizační jednotky činí 3 400 mm. Dovnitř se pak vejde kromě řidiče 80 cestujících, z nichž 42 má k dispozici sedačku. Pro handicapované osoby je podstatná nízko usazená podlaha, nicméně zejména prostor pro vozíčkáře je omezený, neboť sedadla jsou již na vyvýšeném stupínku, přičemž ulička mezi nimi je již poměrně úzká.

Souběžně se šasí Volva dorazilo také švédské pohonné ústrojí, konkrétně 7,7litrový šestiválcový turbodiesel, jenž produkuje 320 koní. O jejich přenos se pak stará 12stupňová automatická převodovka Volvo I-Shift, nahradit ji ovšem může také šestistupňový automat ZF EcoLife či čtyřstupňový automat Voith D864.6. Motor je pak uzpůsoben nejen ke spalování běžné motorové nafty, ale rostlinného či řepkového oleje.

Tím jsme se dostali na úplný konec, pročež lze jen dodat, že nově snad Ikarus bude mít štěstí i bez centrálně řízené ekonomiky. Vše ale nejspíše bude záviset na ceně, stejně jako na přístupu metropolí k životnímu prostředí. Stále více jsou totiž upřednostňovány autobusy s alternativním pohonem. Firmu tedy čeká opravdu horečnatý vývoj, aby jí vlak neujel ještě dále než doposud.

Zdroj: Ikarus

Petr Prokopec