Autoforum

/

Foto: Maserati

Marketingové oddělení firmy bylo šéfem mateřského Stellantisu obviněno ze zahálky, a tak začalo víc vařit vodu v kotli svých aktivit. Anebo spíš vaří z vody? Skoro bychom řekli, že to vypadá na to druhé.

O italské automobilce Maserati se v poslední době mluví relativně hodně, v dobrém to ale není. Její prodeje totiž klesají, kvalita pak odpovídá ne zrovna pozitivní image značky. Je přitom velmi smutné, že se tak děje letos, kdy automobilka s trojzubcem ve znaku oslaví 110. výročí své existence. Na její založení totiž došlo 1. prosince 1914 třemi bratry Maseratiovými Alfierim, Ettorem a Ernestem. Když pak Alfieri o osmnáct let později zemřel, stal se ředitelem firmy čtvrtý z bratří zvaný Bindo.

V roce 1937 však automobilku koupil italský finančník Adolfo Orsi. Ten se sice Maseratiovými domluvil na 10letém kontraktu, během kterého zastávali ve firmě různé manažerské či technické role, nicméně ti po jeho vypršení založili novou společnost OSCA. Automobilové branži pak sice zůstali věrni, místo silničních aut se však věnovali hlavně těm závodním. V roce 1963 však i tyto aktivity prodali hraběti Domenico Augustovi, majiteli značky MV Augusta. Ten je ale naživu udržel jen čtyři roky.

Potomci Alfieriho, Ettoreho, Ernesta a Binda tak se značkou Maserati kromě příjmení dávno nemají nic společného. Jenže jak nedávno uvedl šéf koncernu Stellantis Carlos Tavares, důvodem, proč jdou prodeje do kopru, je prý špatný marketing. Dané oddělení se tak zjevně zaleklo propouštění a začalo být aktivnější. Představit si díky tomu můžeme zakázkové MC20 Maserati per Maserati, jehož majiteli se stali Alberto a Ettore Maseratiové, vnuci jednoho ze zakladatelů značky Ettoreho.

Vůz prošel programem Fuoriserie, v jehož rámci jsou realizována prakticky jakákoli přání zákazníků. Bratři Maseratiové se přitom drželi hodně při zemi, stejně jako projevili nemalou míru vkusu. Jejich kousek založený na variantě Cielo, která disponuje posuvnou prosklenou střechou, tak dostal do vínku modrý lak Blu Infinito, se kterým kontrastují bílé pruhy. Zadní víko motoru pak zdobí logo trojzubce, zatímco za 20palcovými litými koly prosvítají červeně lakované třmeny brzd.

Uvnitř se pro změnu potkává Alcantara s karbonovými dekory a sportovními sedadly. Po stránce technické se ale už nic nemění, třílitrový šestiválec Nettuno tedy i nadále na zadní kola posílá 630 koní. Jejich přenos má na povel osmistupňová dvouspojková převodovka, která je jedinou volbou. Stovky s ní vůz dosahuje za 2,9 sekundy, zatímco střechu, jejíž mechanismus navyšuje hmotnost oproti kupé o 65 kilogramů, je možné stáhnout či natáhnout za 12 s.

Slavnostní předání vozu proběhlo v ústředí značky v Modeně. Za jeho vybudováním stojí Orsi, původně totiž automobilka sídlila v Boloni, kde se nachází i fontána zasvěcená Neptunovi, která je dekorována trojzubcem - právě tím se nechal ovlivnit Mario Maserati při navrhování firemního emblému. Ten se jako jediný z bratří nevěnoval automobilové branži, nýbrž hlavně sochařství. Vůbec poprvé pak byl slavný symbol použit v roce 1920.

Příběh je to jistě krásný, nicméně na rozdíl třeba od takového Piera Ferrariho, který byl ve firmě založené svým otcem aktivní dekády a dodnes zůstává významným akcionářem, nemají vnuci Ettore Maseratiho s automobilkou dávno nic společného. Nejsme si tedy jisti, zda tyto marketingové snahy povedou k nakopnutí prodejů, jak Tavares naznačoval. Ale kdo ví...

Zdroj: Maserati

Petr Prokopec