Autoforum

/

Foto: Toyota

Kritici opakovaně říkali, co všechno Toyota ztratí tím, že se elektromobily v podstatě vůbec nezabývá. My jsme na to reagovali slovy, že se připraví leda o účast na jedné velké smutné prodělečné party. Přesně to se stalo a Toyota slaví rekordní výsledky, i proto má Akio Toyoda dál podporu akcionářů.

Slepá víra v čistě elektrickou budoucnost nabrala v posledních letech řadu podob, tou zřejmě nejbizarnější ale bylo zesměšňování těch, kteří ji odmítali, ve stylu: Je to rozjetý vlak, který nejde zastavit, a kdo do něj nenastoupil včas, je odsouzen ke zkáze. Co hloupějšího bylo možné k věci říci?

V prvé řadě je třeba konstatovat, že celý „elektrický hon” byl zákazníky nejen neiniciovaný, ale i dominantně odmítaný, takže neúčastnit se jej představovalo menší riziko, než se do něj pustit po hlavě. Jistě, teoreticky se mohlo stát, že elektrická auta zaznamenají nějaký nečekaný průlom a stanou se mohutně oblíbená a spalovací vozy rychle zašlapou do země. Ale upřímně, jak pravděpodobné něco takového bylo? Elektrická budoucnost aut visí na dramaticky lepších akumulátorech, na zásadně jiné infrastruktuře, na výrobě elektřiny, která dnes neexistuje. Tohle nejsou problémy, které vyřešíte přes noc, i několik let bude málo.

Navíc je tu ještě jeden faktor - ačkoli elektrický pohon dovoluje na autech dělat některé věci jinak, do určité míry změnit jejich základní konstrukci a využít jeho specifik designově či způsobem ztvárnění interiéru, není to úplně jiný svět. Není to tedy tak, že kdo včera uměl dělat skvělá spalovací auta, ten zítra najednou neví, jak udělat dobrý elektromobil. Chce to chvíli přemýšlení, chce to nějaký vývoj, chce to zkušenosti, pořád ale máte na čem stavět, většina věcí zůstane stejná. Rozhodně tedy nemusíte vyhodit miliardy investicemi do zřetelně nechtěného, ztrátového produktu, abyste se naučili něco adekvátně hodnotného, co vám v budoucnu zajistí o to vyšší zisky. Je to nesmysl, v případě průlomu ve zmíněných oblastech, který by stejně znamenat možná 5, možná 10 let dalšího čekání, se každá schopná automobilka přizpůsobí a nedá připravenější konkurenci zase takový prostor, jaký si maluje.

Pro všechno zmíněné bylo moudré si s elektřinou opatrně hrát a dál sázet primárně na to, co zákazníci chtějí, čemu nahrává míra technické evoluce, co favorizuje ekonomická realita. Přesně to dělala Toyota pod vedením Akia Toyody, který se stal snad nejhlasitějším odpůrcem nařizování elektromobilů z řad šéfů velkých automobilek. Dal dokonce opakovaně najevo, že elektromobily se neprosadí bez ohledu na technický pokrok a jím řízená firma bude radši platit pokuty, než aby vyhazovala peníze za nechtěná elektrická auta.

To si piště, že se to u některých akcionářů firmy nesetkalo s nadšením, ale u jakých? U těch racionálně uvažujících? Omyl, ti neměli důvod pochybovat, Toyota loni zaznamenala rekordní zisk, dokonce nejvyšší zisk v historii všech japonských firem, a hodnota společnosti soustavně roste. Není tedy nakonec divu, že přes odpor aktivisticky uvažujících podílníků akcionáři znovu zvolili Toyodu do nejvyšší pozice ve firmě, jak informuje Reuters.

Přesné výsledky volby zatím neznáme, podle agenturních zpráv ale čelil odporu hlavně ze strany některých evropských a amerických penzijních fondů, které šly spíše cestou „zelené zaslepenosti” než racionální volby. Naopak se Toyoda měl dočkat široké podpory od menších soukromých investorů zejména z Asie, kteří nemají důvod o takové volbě uvažovat „politicky”.

Je to jistě dobrá zpráva pro zdravý rozum, neboť Toyodův hlas je v automobilovém světě hodně slyšet. A pokud by všichni šli jedním směrem, nikdy bychom se neměli šanci dozvědět, která cesta byla tou nejlepší, je třeba zkoušet různé alternativy. Vítězem pochopitelně nemusí být Toyodova volba, asi ale tušíte, že my bychom na něj bychom ze všech šéfů velkých světových automobilek sázeli nejvíc - v dostatečně dlouhém období je to vždy zdravý rozum, logika a technická i ekonomická racionalita, co zvítězí. Živelný tlak na prodej jen jednoho technického řešení od určitého data bez ohledu na cokoli nemá s takovým přístupem společného vůbec nic.

Zdroj: Reuters

Petr Miler