Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Je to smutná ukázka jednoho ze scestí, na která Mercedes za poslední léta sešel. Býval to unikátní, průkopnický automobil se specifickým designem, poslední generaci byste si spletli skoro s čímkoli jiným od stejné značky. A tak není divu, že ji skoro nikdo nechce.

Nechceme jedním slovem definovat, jací lidé se v posledních letech zmocnili automobilky Mercedes-Benz, stejné pohledy na svět s nimi ale rozhodně nesdílíme. Aktuálním cílem firmy se jeví být její zdánlivý posun do vyšších sfér skrze jasnou většinou zákazníků odmítanou elektromobilitu (u nás loni sáhlo po jiném pohonu 96,2 % kupců), s tím spojené zvýšení cen a osekání nákladů až na pomyslnou kost skrze eliminaci řady specifických modelů a jejich provedení.

Je to podle nás sebevražedná strategie, neboť podobné značky si získaly své renomé a svou prestiž především skrze uspokojování velmi specifických přání klientů. Mercedes není Mercedesem proto, že si dal do loga stříbrnou hvězdu a tu pravidelně leštil reklamními spoty s americkými rappery, ale tím, že náročným zákazníkům nabídl to, co chtěli. A co jim nikdo jiný nenabídl, což mu logicky dodalo image exkluzivního zboží, které chtěli i méně nároční. Iluze, že z této historie se dá přežívat po libovolně dlouhý čas naprostou ignorací preferencí většiny kupců, je neuvěřitelně bláhová.

Vyplňování mezírek na trhu je zkrátka drahé, a to dnešnímu vedení firmy vadí mimo jiné i proto, že investuje do drahých a nechtěných věcí. Následky tohoto uvažování se pak odrazí nejen na technice, která je třeba v případě nové třídy E nebo ostrých verzí třídy C skoro až k pláči, ale také na samotné nabídce modelů. Všechno levnější skončí, všechno příliš úzkoprofilové také. A tak není divu, že spočítané to má i třída CLS, třebaže v jejím případě se zmíněné přehmaty Mercedesu snoubí ještě s jedním dalším.

O málokterém automobilu se totiž dá prohlásit, že svým příchodem založil novou kategorii. U Mercedesu třídy CLS o tom není pochyb, neboť v roce 2003 se stal prvním sériově vyráběným čtyřdvéřovým kupé. Mercedes se tehdy rozhodl oslovit zákazníky, kteří by rádi jezdili s kupé, ale současně se nechtěli vzdát praktičnosti sedanu. A ukázal tím cestu dalším výrobcům, kteří se rychle vydali stejným směrem.

I to jistě potenciál CLS omezilo, ovšem nestačilo by to k tomu, aby se vůz z desítek tisíc aut prodaných jen v Evropě během dvou dalších generací propadl k pouhým 2 200 prodaným exemplářům loni. To chtělo ještě jiný stuttgartský fígl - designovou unifikaci. Jako u několika dalších modelů vzal Mercedes hlavní prodejní přednost CLS, tedy jedinečný styl, a jaksi jej homogenizoval. Poslední generace tak vypadala a vypadá jako skoro kterýkoli jiný Mercedes v nabídce, a tak není překvapivé, že prodeje šly dvěma slovy do kytek.

S nimi tam míří i CLS jako takové, které dnes už Mercedes peníze spíš stojí, než že by mu nějaké vydělávalo. Ještě toto léto tak má být jeho výroba skončena, přičemž žádný nástupce není v dohledu. Škoda ho, ale nebylo by to tak tristní, kdyby tento postup nedefinoval jednání celého Mercedesu, který podobně jako u CLS bláhově věří, že si někdo jeho auta koupí, „protože Mercedes”. Nevěříme tomu, že jeho strategie bude úspěšná, prostě nevěříme - lidé si z takového „důvodu” nekoupí jeho auta stejně jako dnes nekupují tohle čtyřdvéřové kupé. „Protože CLS” nestačí - z vozu vyprchala jeho podstata a s ním i jeho atraktivita. Počkejme si ale s hodnocením pár dalších let, velké změny v nabídce automobilky se podobnými dílčími kroky teprve rodí.

Zdroj: Car Advice

Petr Miler