Autoforum

/

Foto: Bosch

Chytrému napověz, hloupého kopni. Inteligentní lidé už dávno pochopili bez nápovědy, méně bystré politiky se nyní pokouší kopnout Markus Heyn z Bosche. Pochybujeme, že to bude k něčemu dobré, ale úctu si za to zaslouží.

Při pohledu na chování zejména evropských politiků v posledních měsících má člověk pocit, že je muselo ovládnout tropické šílenství. Či jiná forma nemoci vedoucí k rozhodnutím, která jsou naprosto nelogická. Evropská unie totiž i nadále tlačí nucenou elektrifikaci, ačkoliv tzv. Zelená dohoda byla z podstatné části postavena na levném plynu ruské provenience. S tím je nicméně prozatím ze známých důvodů konec.

Je celkem jedno, proč nyní Rusové dodávají plynu méně, EU totiž od dodávek plynu z Ruska hodlá tak jako tak ustoupit. Nahradit jej pak mají jiné zdroje, ty nicméně již nejsou tak levné. Je pak navíc otázkou, jak tomu bude v budoucnu. Spotřeba civilizovaného světa totiž soustavně narůstá. A kde je stále větší poptávka a stále menší nabídka, tam logicky nedochází na zlevňování, nýbrž na pravý opak. Dražší ovšem kvůli tomu není pouze plyn, ale rovněž elektřina, která je zejména v Německu produkovaná z podstatné části plynovými elektrárnami.

Daný stav měl nejen dle nás, ale rovněž dle německé společnosti Bosch evropské pohlaváry probudit z letargie. Uvědomit by si díky němu mohli, jaké problémy působí sázka na jedinou kartu a jak problematické může být zajištění stabilních dodávek elektřiny v budoucnu. K ničemu takovému ovšem nedošlo, místo toho je i nadále tlačena elektromobilita jako jediná možnost individuální dopravy. Jde nicméně pouze o politické řešení, než nemá oporu v technické, ekonomické, ekologické či jakékoli jiné realitě. A již vůbec ne v logice.

„V současné době vidíme na Německu a Evropě následky nedostatku plynu, neboť jsme měli připraveno jen velmi málo alternativ,“ uvedl Markus Heyn, jenž má u společnosti Bosch na starosti právě mobilitu. „V automobilovém průmyslu bychom proto danou příležitost měli využít k položení otázky, co se stane, pokud budeme mít příliš málo bateriových paketů.“ Je totiž třeba myslet na to, že snadno místo na Rusku budou Evropa i svět závislé na Číně.

Říše středu je totiž největším dodavatelem baterií a vzácných kovů, které jsou třeba na jejich výrobu. Automobilky jsou pak sice otevřené novým možnostem, ty jsou nicméně stejně jako v případě plynu poměrně limitované. Stačí si totiž jen uvědomit, že třeba nový důl společnosti Snow Lake Lithium v kanadské Manitobě má postačit pouze na 500 tisíc aut ročně, a to po dobu 10 let. Jen v srpnu se přitom ve Státech prodalo 1,2 milionu aut.

Americká vláda přitom rozhodla, že od ledna 2023 bude mít na federální kredit nárok už jen ta automobilka, která svá auta a jejich baterie vyrábí na severoamerickém kontinentu. To ovšem znamená, že jejich dostupnost jen klesne. Či se případně obyvatelstvo bude muset smířit s tím, že mu za humny vyrostou doly na vzácné kovy. Práce v nich nicméně nebude tak levná jako v rozvojových zemích, což přinese další zdražení.

Heyn proto vyzývá politiky, aby zvážili i jiná ekologická řešení jako třeba vodík. S ním se totiž ve velkém počítá u nákladních aut. Jejich infrastrukturu by nicméně mohla využívat i ta osobní, došlo by tak na zaplácnutí dvou much jednou ranou. Zapotřebí nicméně budou i další alternativy, třeba syntetické palivo. S tím Bosch zřejmě napevno počítá, firma proto hodlá do spalovacích motorů investovat i v následujících 20-30 letech.

Jak se tedy ukazuje, jeden z nejvýznamnějších automobilových dodavatelů je daleko prozíravější než samotné automobilky, které zjevně ovládla krátkozrakost. Či spíše rovnou slepota, pokud na anabázi s ruským plynem opravdu nevidí, kam vede závislost na jednom zdroji.

Zdroj: Stuttgarter Zeitung

Petr Prokopec