Autoforum

/

Foto: Donkervoort

Je to skutečně extrém svého druhu, jeho cena přitom není zase tak šílená, jak by technické parametry stroje mohly naznačovat. Pokud se něco v roce 2026 sympaticky vymyká normám, je to Donkervoort P24 RS, a to i zemí svého původu.

Na všemožné regulace a byrokratická omezení nehledíme zrovna s nadšením, všechno zlé je ale občas k něčemu dobré. Přesně k tomu došlo v 70. letech minulého století, kdy se Joop Donkervoort rozhodl do svého rodného Nizozemska dovážet britský Lotus 7. Tento vůz hodlal klientele nabízet jako kit car, tedy jako stavebnici, kterou si poskládá doma každý sám. Jenže ve srovnání s britskými úřady ty nizozemské nebyly z dané myšlenky zrovna nadšené, a tak vůz v této podobě nebylo možné dostat legálně na silnice.

Joop si pak spočítal, že by musel přijít s řadou modifikací existujících dílů, aby to zvrátil. Což by by stavebnice prodražilo a zkomplikovalo natolik, že by je nejspíš nikomu neprodal. Nizozemský byznysmen měl ale v té době už za sebou pracovní stáže u výrobce bezpečnostních pásů Dynasafe i u Renaultu. Ve volném čase pak upravoval svůj vlastní Lotus 7. Vlastně tedy nebylo překvapivé, když na nepřízeň osudu zareagoval docela jinak.

Založil si vlastní firmu, jejíž prvotina S7 britský sporťák vizuálně silně připomínala, jinak to ale bylo odlišné auto. Tedy odtud potud, jeho provedení využívalo i stejný motor, jedna-šestku od Fordu. Oproti originálu se ovšem Donkervoort rozhodl, že lidem nabídne o trochu víc komfortu. A posléze začal přidávat také na výkonu.

Jen s tím se ovšem Joop nespokojil. Jakkoli i další modely vizuálně odkazovaly na původní Lotus, jejich design začal být postupem času futurističtější. Na přelomu milénia se firma navíc přesunula od motorů Fordu k jednotkám Audi. Těm pak zůstala věrná až do roku 2022, kdy přestavila model F22, v jehož případě 2,5litrový pětiválec posílal na zadní kola 499 koní. V té době ovšem byl již šéfem společnosti Joopův syn Denis, který začal zasahovat do vývoje. A pod jeho taktovkou se začala dál posouvat i praktičnost nizozemských aut.

Momentálně si tedy můžeme představit zcela nový model P24 RS, který již vzniknul zcela mimo Joopův dohled a je pomyslným vrcholem dosavadní evoluce. Vzhledově připomíná předchozí produkci firmy jen velmi vzdáleně, spíše než na Lotus totiž svými čelními partiemi odkazuje na Aston Martin. Při pohledu na zadní partie si ale nejspíš vzpomenete na Chevrolet Corvette. Kromě toho je ovšem na voze patrný i vliv dalších automobilek, třeba britského Arielu.

Vzhled ale nebyl tím, co pro Denise představovalo největší oříšek. Audi se totiž rozhodlo výrobu pětiválců ukončit, načež se firma ocitla bez dodavatele motorů. Jak nyní sdělil kolegům z Motor1, zákazníci již nebyli ochotni se vrátit zpátky k přeplňovaným čtyřválcům. Osmiválec by pak sice byl zajímavou jednotkou, ovšem zároveň příliš těžkou a problematickou z hlediska papírové spotřeby a emisí CO2. Donkervoortu tak zůstala jediná možnost, šestiválec. Došlo tedy na návrat k Fordu a volbu jeho 3,5litrového agregátu.

P24 řidiči umožní volbu výkonu, neboť na základě své nálady i silničních podmínek bude moci vybírat mezi 400, 500 a 600 koňmi na klice. S nejvyšším stádem pak vůz vážící pouhých 780 kilo nemá daleko k parametrům monopostů Formule 1, a tak zvládá zrychlit z klidu na stovku za méně než 2,5 sekundy. Dvojnásobné mety pak dosáhne za 7,4 sekundy, zatímco nejvyšší rychlost byla omezena na 300 km/h. Máme zde tedy skutečně extrémní hodnoty na silniční stroj tohoto ražení, což je působivé zvláště proto, že P24 stále spoléhá na pětistupňový manuál.

„Měli jsme možnost stvořit plně zakázkové a na míru postavené turbodmychadlo, nemuseli jsme tedy sáhnout po sériovém. Klíčové pro nás totiž bylo eliminovat klasickou prodlevu a zároveň dosáhnout velmi precizní odezvy na plynový pedál,“ uvedl Denis Donkervoort. A zdá se, že klientelu si tím opravdu získal, neboť více než 50 aut z plánované 150kusové edice již má své majitele. Ti navíc nepochází jen z Evropy, ale také z Ameriky či Středního východu.

Právě mezinárodní expanze je Denisovým dílem. Ten uvádí, že firma se díky tomu stala poněkud náchylnější k politickým regulacím a do budoucna možná bude muset přejít na hybridní techniku. Než ale bude vyrobeno všech 150 aut, má Donkervoort dost času na přemítání o budoucnosti. Ta ovšem bude stoprocentně „nalajnována“ v souladu s představami zákazníků. I přes případné elektromotory a baterie tak bude možné očekávat nízkou hmotnost.

Důraz ovšem i nadále bude kladen také na nemalou kvalitu. „Udělali jsme si průzkum týkající se průměrného životního cyklu sportovních aut a Donkervoortu. A zjistili jsme, že 97 procent všech námi vyrobených aut existuje - jsme navíc v přímém kontaktu s jejich majiteli,“ říká Denis s tím, že mnohé nizozemské sporťáky se dost možná dožijí i víc než sto let. Podobně jako třeba hodiny Patek Philippe se totiž předávají z otce na syna.

Novinka by něčeho takového měla být schopna, už jen proto, že se dočkala i zakázkového šasí, které je tužší než vše, co Donkervoort dříve vyrobil. Vůz používá hliníkové trubky, které jsou spojené s karbonovými prvky. Z uhlíkových vláken je pak i pomocný rám, který hostí aktivní zavěšení či chlazení. Na délku pak P24 měří rovné 4 metry, na výšku ovšem jen 1 105 mm. Přesto se do kokpitu mají vejít až 205 cm dlouhé osoby.

Jsme zvědavi na časy z okruhů, které by měly být opravdu působivé. Už jen proto, že P24 se dočkal také na zakázku vyvinutých pneumatik CR-S od tchaj-wanského výrobce Nankang. Mimo to disponuje samosvorným diferenciálem Torsen, zatímco uvnitř vládnou spíše tlačítka než obrovské dotykové displeje. Za sedadly se pak skrývá obrovský 298litrový zavazadelník, načež P24 plně dostává původní Joopově myšlence - tedy postavit rychlejší, pohodlnější a praktičtější Lotus 7. Cena? 298 500 Eur v základu, tedy asi 7,2 milionu Kč. Žádná láce, ale na takto rychlou brutalitu, která může na silnice?

Zdroje: Donkervoort, Motor1

Petr Prokopec