Autoforum

/

Foto: Bentley

Nejsme zase tak staří, přesto velmi dobře pamatujeme doby, kdy více než 1 tunu vážila pouze velká, výkonná nebo luxusní auta. Dnes se zcela vážně bavíme o tom, že hmotnostní limit 3,5 tuny pro řidiče osobních vozů nemusí stačit, tomu se říká změna.

V roce 1921 začalo Bentley prodávat model 3-Litre, který se svou hmotností blížil dvěma tunám. Právě proto jej Ettore Bugatti nazval „nejrychlejším náklaďákem na světě“, neboť vůz i přes svůj handicap dokázal dvakrát vyhrát slavný závod 24 hodin Le Mans. S třílitrovým čtyřválcem naladěným na zhruba 70 koní přitom ve standardní verzi dosahoval 129 km/h, jako provedení Speed ovšem zvládal 145 km/h a vlajková loď Super Sports se rozjela dokonce na 161 km/h. O deceleraci se přitom poměrně překvapivě až do roku 1924 staraly pouze brzdy na zadních kolech.

Bentley na své kořeny evidentně nezapomnělo, jak se momentálně ukazuje. Britská automobilka totiž představila model Bentayga v prodlouženém provedení. V rámci rozvoru tak lze nyní počítat s 3 175 milimetry namísto 2 995 mm u standardního modelu, zatímco délka se natáhla na 5 322 mm. Mnohem podstatnější jsou však další specifikace. Bentayga EWB totiž váží 2 514 kilogramů a může dosáhnout celkové hmotnosti až 3 250 kg. Tím se nicméně již blíží oné definici náklaďáku.

Problémem je tato hmotnost zejména v Evropě, kde je řidičský průkaz skupiny B limitován maximálně 3,5 tunami. Ve výsledku tedy stačí málo a rázem budete muset získat jiné oprávnění, abyste za volant takového auta mohli legálně usednout. To je pochopitelně značný problém, který by klientelu značky poslal na lov ke konkurenci. Kdo by ovšem čekal, že se chytne za nos a podobně jako BMW začne pracovat na odlehčení, apeluje raději na Evropskou unii, aby limit zvýšila. Člověka napadají různá slova, publikovatelných je z nich málokteré. Pro Brity by byla ideálem australská legislativa, jenž u osobáků počítá s až 4,5 tunami.

Zajímavé nicméně je i to, jakými argumenty se Bentley ohání. Britská značka totiž předpokládá, že evropský limit by mohla překročit s chystanými elektromobily. Na ty pochopitelně EU slyší, což se Britové evidentně rozhodli zneužít. „Zákon tlačící výrobce k co nejnižší hmotnosti byl dán snahou o snížení spotřeby, ale je to relevantní, když se auta stanou elektrickými?“ ptá se produktový šéf značky Chris Cole, který tak dokazuje, že už ani on už nemá kontakt s realitou.

Coleovi je totiž třeba připomenout, že ani elektrická auta nejezdí na vzduch. Pro svůj pohyb potřebují energii a čím více váží, tím více jí spotřebují. Produktový šéf britské automobilky nicméně zjevně přijal za své bruselskou praktiku, dle které bez výfuku není emisí a bez emisí není vstupní energie. Suma sumárum tak podle něj hmotnost není podstatná a klidně může narůst třeba k deseti tunám, neboť s přírodou to nejspíše nic neudělá. Což je pochopitelně naprostý nesmysl.

Kromě toho je Bentley třeba připomenout přísloví, dle kterého „co neubrzdíš, to neukecáš“. Standardní Bentayga vážící 2 440 kilo přitom potřebuje na zastavení ze stovky 33,9 metru, což je vcelku působivý výsledek. Dosahuje ho však s příplatkovými karbon-keramickými brzdami, které jsou díky 440milimetrovým kotoučům největší na světě. Při hmotnosti vyšší o tunu by tak byly třeba pomalu půlmetrové, nicméně zrovna tímto směrem se výrobci u elektromobilů neubírají.

Stačí totiž jen vzpomenout na plány francouzského DS, které chce svá budoucí elektrická auta brzd zcela zbavit. Tak daleko Bentley sice nejspíše nezajde, ovšem díky této technologii by mohlo výše zmíněné brzdy považovat za dostačující. I kdyby je však posílilo, z hlediska bezpečnosti je vysoká hmotnost stále problémem. Pokud by se totiž třeba čtyřtunové Bentley střetlo s tunovou Mazdou MX-5, pak ji doslova sešrotuje.

Zvyšovat limit tedy jen proto, že si jedna automobilka neumí poradit s hmotností, je opravdový nesmysl. Namísto lobbování v Bruselu by si Britové měli uklidit před vlastním prahem.

Zdroj: Car Sales

Petr Prokopec