Autoforum

/

Foto: Ligier

Když ukazatel rychlosti nějakého auta vrcholí hodnotou 80 km/h, něco už to znamená. A skutečně, tohle auto je až bolestivě pomalé. Tak pomalé, že to jeho výrobce považuje dokonce za věc k chlubení, neboť se ohání novým „rekordem” Zeleného pekla.

Pokud nějaký výrobce zamíří na Nürburgring, činí tak obvykle z jediného důvodu - stanovit nějaký druh rekordu a za pomoci dosaženého času ohromit celý svět. Kdo totiž dynamicky obstojí v Zeleném pekle, má bude pravděpodobně velmi dobře fungovat prakticky všude, s tím cílem se ostatně původní Nürburgring zrodil.

Ligier je navíc francouzskou značkou, která proslula hlavně díky své účasti ve Formuli 1. Mimo to ovšem postavila také speciály pro F3 nebo dokonce vrcholnou třídu hypersportů v Le Mans - takové Lamborghini SC63 je hlavně jejím dílem. Ligier má ovšem v nabídce také silniční vozy, ty jsou však ze zcela jiného těsta.

Jde o mikroauta o zhruba 2,9metrové délce, které zvládají pobrat pouze dva cestující a pár jejich tašek. Z toho důvodu nepotřebují zrovna velké motory, třeba model JS50 si vystačí s půllitrovým dvouválcovým dieselem, který byl naladěn na 8 koní výkonu a 27 Nm točivého momentu. Díky hmotnosti jen 420 kg pak francouzské mini dokáže jezdit za 3 litry na sto kilometrů, jeho hlavní smysl je ale jinde - technicky je to něco jako malá motorka na čtyřech kolech, takže s ní mohou po silnících jezdit i 15letí.

Vedle dieselového provedení lze sáhnout také po elektrickém, které by mělo zvládnout na jedno nabití až 192 km. Realita bude trochu jinde, ostatně baterie o kapacitě 8,28 kWh jsou ekvivalentem dvoulitrové nádrže na naftu. Na typické cesty s podobnými „auty” je ovšem bateriový JS50 dostačující, ostatně podobně jako spalovací provedení je oficiálně homologován jako čtyřkolka. Z toho důvodu má nejvyšší rychlost omezenou na 45 km/h, na dálnici s ním tedy nemůžete.

Nürburgring je sice o veřejných dnech jakousi německou dálnicí s jedním velkým jízdním pruhem, při jeho pronajmutí ale žádná taková pravidla nemá, pročež se Ligier domluvil s francouzskými novináři Martinem Coulombem a Nicolasem Meunierem, aby zkusili v pohoří Eifel zajet kolo. Na okruh se s dieselovou verzí měli dostat po vlastní ose, což se jim povedlo dokonce na jednu 17litrovou nádrž. Skutečně přitom dosáhli oficiálně udávané spotřeby. Ligier nicméně na Ring vyslal také dvě elektrické varianty, ty ovšem na místo nedorazily po vlastní ose, což také něco říká, ale to dnes nechme být.

Jak se pak asi dá předpokládat s ohledem na nízký výkon, rekordů Ligier nedosáhl. Tedy pokud mezi ně nebudeme řadit titul „Nejpomalejší auto Nordschleife“, neboť dieselová verze zvládla necelých 21 kilometrů za 28 minut a 25,8 sekundy. Základní elektromobil, jehož volant můžete vzít do bez oprávnění k řízení auta, pak byl o něco rychlejší, na svém kontě má i přes stejnou maximálku 45 km/h čas 19 minut a 53,4 sekundy.

Varianta L7e již oprávnění k řízení auta vyžaduje, i proto se s ní můžete rozjet až na 75 km/h. Díky tomu se se slavným okruhem vypořádala za 19 minut a 53,4 sekundy. I to je ale ve výsledku mnohem horší čas, než byl ten dosavadní nejpomalejší - o ten se v roce 1960, tedy už před 66 léty, zasadil Trabant P50, který potřeboval 16 minut a 1 sekundu. Při pohledu na výsledky Ligieru se tak zdá, že jsme Trabantu po celé ty dekády křivdili, co říkáte? Je to vlastně okruhový kanón, který i kolem Ligieru bude jezdit v kruzích, to jsou věci...

Zdroje: Ligier, Autocar

Petr Prokopec