Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Majitelé na Transporteru často oceňují vlastnosti, které jsou ostatním dodávkám cizí. A jsou ochotni za ně platit. Jsme tak docela zvědavi, jak se vypořádají s tím, že generace T7 je v podstatě převlečený Ford.

Nová generace Volkswagenu Transporter konečně není tajemstvím. Výstavní debut ji sice čeká až v září, do té doby ale německá automobilka zjevně nehodlala čekat. Ostatně trpělivost publika pokoušela opravdu dlouho, neboť poprvé se o novince začala zmiňovat již loni v prosinci. Od té doby uběhlo již osm měsíců, během nichž nás VW průběžně zásoboval jak informacemi, tak i některými fotografiemi. Svým způsobem se tak vlastně čekalo už jen na odhalení karoserie.

U designu se tedy na moment zastavíme, velký vliv na něj totiž měla spolupráce VW s Fordem. Kvůli novým pravidlům Evropské unie by Němci mohli použít ryze vlastní techniku pouze v případě, že by do ní nasypali takové peníze, že by se báli o návratnost investice, popř. prodejnost vozu za ještě vyšší ceny než dosud. Proto se raději rozhodli, že nový Transporter postaví na bázi Transitu Custom. Dříve soupeři jsou tak nyní vlastně sourozenci, což je patrné na první pohled, neboť novinka evokuje spíše dodávky modrého oválu, než abyste v ní na hned viděli VW.

Dáno je to i tím, že designéři se ve snaze o odlišení zaměřili hlavně na čelní partie. Jenže když si odmyslíte grafiku světel a úzkou čelní masku, do které bylo uprostřed vsazeno známé logo, není tu nic, co by odkazovalo na „lidový vůz“. Z našeho úhlu pohledu nám ovšem Transporter přijde pohlednější než Transit, v jehož neprospěch hovoří jak o poznání větší čelní maska, tak i snaha dosáhnout u předního nárazníku jakési agresivity. Řešení VW je nevtíravější a elegantnější.

V případě boků jsou změny nulové, vzadu se pak soustředí hlavně na světla. Rozdílů tedy sice na jedné straně není mnoho, stačily však k tomu, aby se Transporter tvářil jako jedináček. Byť zkrátka máte pocit, že ve skutečnosti má jiného otce, než jaký se k němu oficiálně hlásí. To ale již nyní ponechme stranou a pojďme se přesunout k interiéru, technice a některým suchým číslům. Jakkoli většinu jich VW již propálil, a tak spíš než co jiného budeme rekapitulovat.

Novinka se zatím ukázala ve verzích Transporter a Caravelle, přičemž v prvním případě jde navíc o provedení PanAmericana, které má zvýraznit off-roadový charakter vozu. Počítat lze tedy s nelakovanými nárazníky a blatníky, stejně jako se sadou 19palcových kol. Bez ohledu na verzi pak bude možné sáhnout po verzi se standardním (3 100 mm) a prodlouženým (3 500 mm) rozvorem, což bude mít vliv také na celkovou délku (5 055 nebo 5 450 mm).

Oproti dosluhující generaci jde o nemalý posun, který se projevil hlavně na nákladové kapacitě. Délka prostoru za kabinou totiž narostla na 2 602 či až 3 002 mm. V případě prodloužené verze tak lze počítat s nosností 1,33 tuny či schopností pobrat až 9 kubíků nákladu, čili tři europalety. Tažná kapacita narostla na 2,8 tuny, kromě normální střechy, při jejíž volbě lze počítat s výškou 2 000 mm, navíc bude k dispozici také verze se zvýšeným stropem.

Co se týče druhého konce vozu, tedy motorového prostoru, tam bude možné sáhnout po dieselech, plug-in hybridu a elektrickém ústrojí. Poslední zmíněné ale nedává zrovna velký smysl, i když nabídne až 286 koní. Jenže bez ohledu na výkon bude vždy možné počítat s bateriemi o kapacitě 64 kWh, jenž odpovídá 16litrové nádrži na naftu. Kam přitom s něčím takovým chcete s těžkou dodávkou dojet? Tohle je tak na cestu k jednomu zákazníkovi na druhém konci města a zpátky.

Dá se tedy očekávat, že většina lidí zvolí verze TDI. Dvoulitrová jednotka ovšem nepochází ze skladů VW, místo toho jde o agregát EcoBlue od Fordu, jenž nabízí 110, 150 a 170 koní. Uvnitř je pak rovněž převzata architektura Transitu, načež i Transporter působí více jako osobní vůz a méně jako typická dodávka. Digitální 12palcový přístrojový štít přitom doplňuje jak 13palcová obrazovka multimédií, tak některá fyzická tlačítka pro základní funkce.

Tlačítkem se i startuje, stejně jako s jeho pomocí aktivujete parkovací brzdu. U verzí s automatem pak bylo ovládání převodovky přesunuto na sloupek řízení, kabina tak v jejich případě vypadá jak velmi čistě a moderně, tak prostorně. Praktičnost pak navyšují i zásuvky na 230 voltů, přičemž u dieselů je najdeme v rámu sedadla řidiče. Elektromobily a plug-in hybrid ale mohou disponovat i dalšími v oblasti koncového sloupku.

Protože jsou přitom obě obrazovky, stejně jako multifunkční volant, světelné a dešťové senzory či plejáda asistenčních a bezpečnostních systémů součástí standardu, nemělo by nás překvapit, že Transporter nestartuje zrovna nízko. Základní dodávka startuje na 43 768 Eurech (cca 1 110 000 Kč), v případě prodloužené verze je třeba si připravit 45 845 Eur (asi 1 160 000 Kč).

Jsme zvědavi, jak vůz zákazníci přijmou už s ohledem na fakt, že to vlastně není VW. Živě pamatujeme, jak nevraživě byl některými tradičními klienty německé značky svého času přijímán VW Sharan vzniklý též ve spolupráci s Fordem - co bylo od Fordu, to prý nestálo za nic... Nevíme, do jaké míry šlo o předsudek a do jaké míry je to problém u Transporteru, přece jen Transit je legendou svého druhu. Přesto bychom byli na místě VW obezřetnější, tohle je opravdu téměř stoprocentně Ford.

Zdroj: Volkswagen

Petr Prokopec